První osvobozené město v protektorátě: Hodonín
2.světová válka byla pro Čechy delší než pro většinu evropských národů. České země byly Německem okupovány již 15.března 1939, první české město bylo od nacistů osvobozeno až 12.dubna 1945, méně než měsíc před kapitulací Německa. Prvním českým městem, které mohlo svobodně vydechnout, byl jihomoravský Hodonín.
Vypráví historička Hana Sýkorová z Masarykova muzea v Hodoníně: „Možná by se dalo říct, že přímo bitva o Hodonín nebyla příliš dlouhá. Začala 11. dubna. Když byl osvobozen Holíč, to znamená slovenské hraniční město, jednotky 53. armády, Rudé armády, pronikly až k řece Moravě, což byla hranice mezi Holíčem a Hodonínem. Ale boje už vlastně, nebo nějaké náznaky bitvy už začaly dříve, protože sovětské stíhací letouny napadaly prostor Hodonína. Ostřelovaly německou obranu a také ustupující Němce. Samotné boje potom probíhaly mezi 11. dubnem a 12. dubnem a na konci dne 12. dubna v osm hodin večer už bylo město osvobozené a Němci byli vytlačeni z města.
Civilních obětí osvobození města bylo 39, padlo 53 sovětských vojáků a 130 německých. Bylo zničeno asi 150 budov. Já bych chtěla ještě říct, že vlastně ta bitva o Hodonín byla proto tak krátká, že Rudá armáda obelstila Němce a dobývala Hodonín ze směru, který Němci nečekali. Překročili řeku Moravu. Blízko vesnice Rohatce a dostali se vlastně Němcům do zad. Proto těch obětí potom nebylo tolik.“
Zažil Hodonín hodně náletů v průběhu války, nebo všechny dramatické události se odehrály až na konci války?
H.Sýkorová: „Hodonín těžce nesel právě závěr války, ale nemyslím tím závěr jako poslední měsíc. Velkou tragédií byl 20. listopad 1944. Tehdy totiž Hodonín zažil sedmi, pouze sedmi minutové bombardování, které bylo způsobeno tím, že americké bombardéry, které letěly původně ze svých italských základen na sever Slezska, tak tam zjistily, že jejich cíle nejsou dobře viditelné, a aby mohly doletět zpátky, tak měly určené náhradní cíle. A těmi náhradními cíli se kromě Zlína, Přerova, Brna a Břeclavi, stal také Hodonín, hodonínské nádraží. Tragédie právě byla ta, že kolem hodonínského nádraží je hustě obydlená zóna, kde bylo hodně domů. Bez přístřeší se během 7 minut se ocitlo tři tisíce lidí. Od té doby se hodonínští obyvatelé báli jakéhokoliv přeletu letadel nad Hodonínem.“
Moravu osvobozovali i Rumuni
Když se vrátíme k osvobození, můžete stručně popsat roli rumunských vojáků? Zdaleka ne všichni vědí, že osvobozování českých zemí se zúčastnili i Rumuni.
H.Sýkorová: „Rumunsko bylo na začátku války na straně Německa, ale od srpna 1944 se přidalo na, laicky řečeno, druhou stranu. Rumunská královská armáda byla včeleněna do 2. ukrajinského frontu. A tento 2. ukrajinský front právě hrál zásadní úlohu v Bratislavsko-brněnské operaci.“
Je známo, kolik těch rumunských vojáků se zúčastnilo v Brněnsko-Bratislavské operaci a tím párem osvobozování Hodonína? O jak velké jednotce mluvíme?
H.Sýkorová: „Já bych možná neříkala přímo Hodonína, ale celého právě toho okresu Hodonínska a velkých bojů se zúčastňovali třeba v oblasti Veselí nad Moravou a Kyjovska. Těch vojáků zde bylo zapojených 86 tisíc. Ne přímo v Hodoníně, ale do té Bratislavsko-brněnské operace. A jsou pohřbeni na ústředním hřbitově v Brně. A samozřejmě své pomníčky mají i ve vesničkách a v městech.
Vraťme se ještě do předválečného Hodonína. Jaký byl ve městě podíl německého obyvatelstva?
H.Sýkorová: „Německého obyvatelstva nebylo před válkou až tolik.
Daleko více bylo československé. Německého obyvatelstva, židovského obyvatelstva. Pro Němce vlastně nemohla být vybudována nebo zřízená ani samostatná škola. Měli pouze jenom jednu třídu ve městě. Avšak s příchodem okupace se spousta obyvatel začala hlásit v německé příslušnosti. Z toho pramenily i různé výhody. A hlavně v době války se Hodonín stál dopravním a tranzitním městem. Počty německých vojáků ve městě rostly. A to znamená, že kromě vojáků sem přišli často i úředníci a jejich rodiny. A během okupace Němci obsadili i spoustu budov, které dříve byly v držení českého obyvatelstva. Měli reálné gymnázium, chlapeckou i dívčí měšťanku, obchodní akademii, živnostenskou školu, obecné školy, mateřskou školu, různé hostince. Postupně Němci zabírali tyto budovy, protože museli vlastně být někde ubytováni a museli třeba mít někde své sklady a úřady.“
Evakuace Němců začala vlastně už před osvobozením. Je to tak?
H.Sýkorová: „Určitě, určitě. Němci už s příchodem té fronty blížící se poznali, že už ta jejich válka je prohraná a začali se z města vystěhovávat. Samozřejmě postupně ti majetnější a vlivnější Němci a pak i nižší úředníci. Zhruba kolem 7. dubna, to znamená ještě před začátkem té bitvy o Hodonín, už bylo hodně německých obyvatel vystěhováno a přesunuto s rodinami pryč. Přesto samozřejmě po válce tedy někteří Němci zůstali a ti potom následně byli internováni do dvou táborů, které byly tady v městě pro ně zřízeny.“
Byly zde po válce zaznamenány nějaké protiněmecké excesy?
H.Sýkorová: „Ne, ne. Ne k žádným, které by byly nějak zaznamenané, nebo o kterých by se nějak výrazně mluvilo. Jak jsem řekla, německé obyvatelstvo bylo samozřejmě, ne všichni z nich, ale mnozí z rodin byli umístěni do dvou internačních táborů. Jeden byl na Rubanicích, druhý byl v místech dnešního státního okresního archivu. Němci potom pomáhali při různých vyklízecích pracích a například třeba se podíleli i na odstraňování ruin židovské synagogy v Hodoníně.“
První památník sovětským vojákům byl v Hodoníně odhalen téměř hned po válce…
H.Sýkorová: „Ano, je to tak. Hned 30. července 1943, byl v prostoru za hodonínskou radnicí, dnes to známe jako Náměstí osvobození, tak v těchto místech byl odhalen první pomník Rudé armádě. Vznikla tam vlastně i hrobka, kde bylo přemístěno 14 padlých vojáků, kteří se zúčastňovali bojů o Hodonín, ale tato hrobka potom byla zlikvidována, když ostatky vojáků byly přemístěny na městský hřbitov, kde vzniklo vojenské pohřebiště pro zhruba patnáct set vojáků Rudé armády, kteří osvobozovali celý okres Hodonín. Ten pomník za hodonínskou radnicí ale na svém místě zůstal a je tam i v současné době.
Související
-
Cesta ke svobodě: 80 let od konce 2. světové války
V seriálu se postupně vrátíme do dramatických dnů druhé světové války a připomeneme si klíčové události, které vedly k osvobození naší země.
