V chorvatském Kaptolu se čeština nezapomíná
Krajané v Chorvatku neustále dokazují, že jejich pouto s vlastí předků je těžké přetrhnout. Ukazuje to i náklonnost národnostních Čechů k českému jazyku. Pro mnohé z nich sice není mateřský, přesto nacházejí řadu důvodů, proč se v něm zdokonalovat. Víc se o tom rozpovídali účastníci kurzu češtiny v obci Kaptol na východě Chorvatska.
Žáci kaptolské základní školy mají možnost učit se češtinu jako cizí jazyk. Na své si ale přijdou i starší zájemci, pro které tamní Česká beseda nechala vypsat kurz pro dospělé. Vede ho Tereza Vlček Klímová, jedna z učitelek českého jazyka vyslaná ke krajanům do Chorvatska Domem zahraniční spolupráce. Stejný kurz organizuje také v Daruvaru, který je srdcem české menšiny v zemi na Jadranu, a v istrijské Rijece. O lekce podle ní mají zájem lidé různého věku. Snad všichni mají české kořeny, i když z mnoha rodin se mateřština předků už vytratila. Na každé hodině se tak scházejí lidé s různou úrovní češtiny.
„Snažím se výuku koncipovat tak, aby si z toho každý něco vzal a naučil se něco nového,“ popisuje Tereza Vlček Klímová. Základní složkou jejích hodin je konverzace: „Samozřejmě, že se nevyhneme ani gramatice, ale stále jim kladu na srdce, že není tak důležité, aby to řekli přesně a správně, ale aby se nebáli mluvit.“
Konverzace se rozhodně nebojí rodák z Kaptola Zdenko Kosina. Když byl malý, navštěvoval zdejší českou školu, kterou tehdy obec měla. Pak se ale s rodinou odstěhoval do míst, ve kterých národnostní Češi nežili. Na kurzy češtiny dnes chodí i proto, aby svůj mateřský jazyk oprášil: „Rozumím všemu, těžké je mluvit. Mluvíme tady totiž česko-chorvatsky. My ,jdeme na mořeʽ a hotovo,“ vysvětluje, když srovnává tuto frázi s její chorvatskou podobou „idemo na more“. Jednou z motivací je pro pana Zdenka výlet do Česka, na který se chystá začátkem léta. Chce se prý podívat na Plzeňsko, kde žili jeho prarodiče, než se rozhodli odejít do Chorvatska. A moc se těší, že ochutná svíčkovou.
Sanja Musilová učí češtinu jako cizí jazyk na gymnáziu v okresním městě Požega. Sama se dál zdokonaluje právě na kurzech pro dospělé a někdy tu i čerpá inspiraci pro své hodiny. S několika žákyněmi chystá vystoupení na nadcházejících Dnech české kultury, což je jedna z mnoha akcí, které vyplňují zdejší krajanský kalendář. A jaká témata zajímají její středoškolské studenty nejvíc? „Chtějí, abych je naučila, jak si v Praze objednat pivo,“ uzavírá se smíchem paní Sanja.
Anna Pavelková je příkladem Chorvatky s českými kořeny, z jejíž rodiny se český jazyk postupem času vytratil. „Dokud žila babička, tak s maminkou a tetou mluvila česky, ale pak jsme my, děti, vyrostly, přestěhovaly se. Když jsem byla dítě, rozuměla jsem, takže mi čeština zůstala v uchu,“ vypráví paní Anna. Mluvíme spolu chorvatsky, protože má strach, že by se česky neuměla tak dobře vyjádřit. Na kurzy češtiny teď chodí proto, aby vylepšila výslovnost a rozuměla textům písní, které zpívá v rámci zdejšího českého sboru.
Kurzů pro dospělé v Kaptolu se účastní i Emilije Novak. Česky zatím moc neumí, ale chce se naučit aspoň základy, aby překvapil své blízké přátele. „Jsou z české menšiny v Daruvaru a stává se, že mezi sebou začnou o něčem mluvit, a já bych se strašně rád přidal, ale nemůžu. Nebo za mnou přijdou jejich děti a říkají: „Strýčku Emilije, poslechni si, co jsme se naučili!“. Pak recitují nějakou českou básničku a mě je líto, že to nedokážu naplno docenit, protože tomu úplně nerozumím. Začal jsem hlavně kvůli nim, abych je překvapil.“ Pan Emilije doplňuje, že také on má české kořeny, ale nedokáže je vystopovat dál než k babičce.
To Slavko Hruška je profesor historie v důchodu, a tak se rozhodl zapátrat hlouběji. Na jazykové kurzy se dal, aby si usnadnil práci s dokumenty a tvorbu rodokmenu, ale i proto, aby oprášil jazyk svých předků, jak hrdě říká. „Zatím vím, že rodina Hruškova se dostěhovala z Vidče u Rožnova a babiččina rodina Paprskářových z Moravice. Byl jsem několikrát na Moravě a před dvěma lety jsem náhodou v jednom kostele našel paní, která je moje vzdálená příbuzná po babiččině linii,“ vysvětluje pan Slavko.
V obci Kaptol dodnes žije několik desítek českých krajanů. Jejich počet klesá s tím, jak se lidé stěhují do měst, uzavírají smíšená manželství a přestávají se ve sčítáních lidu hlásit k české národnosti. Kaptolská Česká beseda, která vznikla v roce 1923, je však stále velmi aktivní. I prostřednictvím kurzů češtiny pro dospělé pomáhá udržovat nejen jazyk, ale i zvyky, tanec, písně nebo lásku k české literatuře.
Související
-
Čeština na vlnách
Kde asi leží Kotěhůlky, Tramtárie nebo Kocourkov? Víte, jak to začalo s robotem? Na co jsme si v češtině nezvykli? Jak se nové technologe promítly do českého jazyka?
