Od TeTa ke Casa Tía. Česká značka, která změnila nakupování v Latinské Americe. Příběh podnikatele Karla Steuera
Casa Tía se původně jmenovala TeTa a byla to česká společnost. V Latinské Americe způsobila revoluci v nakupování. Za tímto rodiným příběhem se vydáme s argentinským podnikatelem Franciscem de Narváezem, vnukem českého podnikatele Karla Steuera, který značku vytvořil a založil tradici, která v zemích Latinské Ameriky žije dodnes.
Ten na cestě do Spojených států našel obchodní model, který se v Severní Americe velmi úspěšně rozvíjel. Nejrůznější výrobky se daly sehnat za 5 nebo 10 centů. Lidé si mohli zboží osahat a navíc byla pevně určená cena, takže již nebylo nutné smlouvat. Dne 13. srpna 1933 byla otevřena první prodejna TeTa na adrese Jungmannova 28 v centru Prahy.
„Bylo to místo, kde se mohla veřejnost setkávat, kde mohla najít zážitek z nakupování. Odtud název TeTa. Teta je ta, která vás chrání, která vás hýčká. Jiný význam to nemělo. A odstartovalo to velmi úspěšný proces, který se brzy rozšířil do Maďarska a Rumunska"
Pak Prahu obsadili nacisté a Karel Steur byl nucen emigrovat. A to ze dvou důvodů. Prvním z nich byl židovský původ. Navíc František Steur, bratr Karla, byl součástí Němci svržené československé vlády, vysvětluje Francisco de Narváez.
Do Kolumbie bez znalosti španělštiny
"A tak večer nasedli do vlaku, přijeli do Švýcarska a pak dorazili do Anglie. Matka s babičkou však zůstaly na venkově. Babička Milena, po které se jmenuje moje druhá dcera, a Doris, „Dorinka", moje matka, zůstaly v Praze. Babička odjela ze země jinou cestou a maminka byla zadržena. Byla jednou z pěti set mladých lidí, kteří byli v Kinder transportu. Když jsme nedávno viděli film Jeden život, protože je to součást našeho příběhu, tak to na nás zapůsobilo."
Jakmile se rodina znovu shledala v Londýně, rychle se rozhodla emigrovat do Latinské Ameriky, konkrétně do Kolumbie, a pokusit se zopakovat podnikání, které bylo tak úspěšné v jejich rodné zemi. V té době bylo Karlu Steurovi 50 let a neuměl španělsky. Proč tedy Kolumbie?
"Na jedné z lodních cest se můj strýc Franta seznámil s mužem jménem Alfonso López, který byl Kolumbijec. Ten muž byl synem kolumbijského prezidenta, a navíc se o mnoho let později sám stal prezidentem. Strávili spolu 25 dní na lodi, takže mezi nimi vzniklo přátelství. První kancelář společnosti tak byla ve vládním paláci. Dostali telefon, dva stoly a tam začali. Svůj první obchod tu otevřeli v roce 1941. Ačkoli byla Bogota významným městem, tento typ obchodu v ní neexistoval."
Senzací se staly chlebíčky
Právě v Kolumbii se společnost přejmenovala z TeTa na Tía. Záměrem bylo, aby značka představovala stejný koncept jako v zemi svého původu.
"V Buenos Aires založili společnost v roce 1947. Měli jste tam všechno od galanterie až po bazar, hygienické potřeby, hračky a bonbony, což byla velká atrakce. Byly tam volně položené. Velkým lákadlem podniku byl později bufet. Dělaly se tam chlebíčky, které byly senzací. Já jsem to neviděl, protože jsem byl příliš mladý. Narodil jsem se v roce 1953. Ale byla to opravdová senzace."
O Casa Tía psal novinář Javier Ledesma. Jeho reportáž má více než 300 000 zhlédnutí. Vysvětlil, proč byla společnost v regionu skutečně revoluční.
"Vzpomínám si, že jsem viděl některé retro reklamní plakáty Casa Tía, které vysvětlovaly, že se jedná o nový způsob nakupování. Vysvětlovalo se, co je to samoobsluha, protože do té doby byli všichni zvyklí na obchody, kde vám někdo podal zboží, o které jste si řekli; tohle byl úplně jiný formát. Byli prakticky průkopníky, protože později, v 50. letech, se objevili další hráči se stejným formátem. Casa Tía byla jedna z prvních, kteří přivezli z Prahy tuto myšlenku, myšlenku levného zboží a spousty rozmanitých výrobků."
Jak vzpomíná novinář Ledesma, pro lidi to byl téměř rodinný výlet.
Podle dědečka se daly synchronizovat hodinky
Zatímco mladý pokračovatel firmy Francisco de Narváez sbíral zkušenosti a znalosti, společnost pokračovala v expanzi po celém regionu až do konce 90. let.
"Z Kolumbie odešli do Argentiny, z Argentiny do Uruguaye, z Uruguaye do Peru, z Peru jsme odešli do Ekvádoru a pokračujeme v růstu v různých zemích. Rizika máme rozložená. V zemích, kde působíme, pracujeme ve všech provinciích, ve většině měst. Dědeček chodil do kanceláře každý den v osm hodin ráno. A dělal to až do své smrti ve věku 80 let. Byl to způsob, jak nám ukázat, že to není otázka věku, ale přístupu. V osm hodin ráno jste si mohli synchronizovat hodinky, když jste ho viděli. A to jsou věci, které vás poznamenají."
Historický vůdce společnosti zemřel na začátku 70. let minulého století. Do ředitelského křesla se dostal Francisco de Narváez. V této fázi musel čelit řadě výzev, mezi něž patřil i spor s bývalým vedením společnosti, které bylo známé jako „česká skupina". De Narváez byl však přesvědčen, že společnost musí přizpůsobit svůj model, a toho lze dosáhnout pouze s lidmi, kteří mají nové nápady.
"Mnohokrát jsem se vracel k obrazu svého dědečka a říkal si: "Můj dědeček jednou v noci nastoupil do vlaku s tím, co měl na sobě. Přijel do Anglie, neuměl mluvit anglicky, skočil na loď, která připlula do Kolumbie, a neuměl mluvit španělsky, a zvládl to v padesáti letech. Zemřel v 80 a všechno zvládl za třicet let. Moje problémy jsou minimální ve srovnání s tím, čemu čelil on".
Chci se do Prahy pravidelně vracet
Skupina de Narváez dnes zaměstnává přibližně 24 000 lidí v celé řadě průmyslových odvětví. Obnovení společnosti v Praze zatím podle Francisca de Narváeze nepřipadá v úvahu, ale nevylučuje, že by se některý člen rodiny mohl někdy do takového dobrodružství pustit.
"Jsme opravdu rádi, že máme spojení s Prahou, městem, které pro nás hodně znamená. Ve všech našich domovech jsou obrázky Prahy, nosíme ji v srdci, a v krvi. Můj dědeček se vrátil do Prahy v 70. letech, kdy ještě byla železná opona. Vzpomínám si, že se tam setkal s některými svými spolupracovníky. Nebyla to ta Praha, která je dnes, vzkvétající město. Já jsem se vracel každé tři nebo čtyři roky. Teď jsme se rozhodli, že se budeme vracet každý rok nebo každý rok a půl, vezmeme děti a ukážeme jim, jak začínala naše 300letá historie."
