Václav Špála: 140 let od narození malíře, který barvami vyprávěl příběhy české krajiny
Životní dráha jednoho z nejvýraznějších představitelů českého moderního malířství vedla z venkovské Žlunice až na pražskou Ořechovku. Tam tvořil díla, která dodnes září na aukcích i ve sbírkách milovníků umění. Špála byl nejen malířem, ale i vizionářem, který se nebál jít proti konvencím a hledat krásu tam, kde ji jiní přehlíželi.
Václav Špála se narodil 24. srpna 1885 v Žlunici u Nového Bydžova jako páté z devíti dětí cihlářského mistra. Už jako malý chlapec projevoval výtvarný talent – kreslil křídou na postele, ačkoliv za to doma schytal výprask. Jeho starší bratr František, profesor kreslení, mu pomáhal s prvními výtvarnými krůčky. Když se naskytla možnost studovat v Praze, Špála neváhal.
Život plný barev a kontrastů
Po neúspěchu na Uměleckoprůmyslové škole se dostal na Akademii výtvarných umění, kterou však musel opustit kvůli „odchylným uměleckým cílům“. Akademie tehdy zastávala tradiční přístup, zatímco Špála toužil po novém výrazu. Fascinovali ho francouzští modernisté – Picasso, Cézanne, van Gogh – i norský expresionista Edvard Munch. Jejich díla ho naučila chápat malbu jako prostředek okouzlení a tajemství.
V roce 1911 navštívil Paříž, kde se nadchl pro kubismus. Jeho obrazy z této doby patří k vrcholům české kubistické generace, spolu s díly Emila Filly, Antonína Procházky a Bohumila Kubišty. Ačkoliv žil trvale v Praze, jeho srdce patřilo venkovu. Maloval krajiny, děvčata u rybníků, pradleny – motivy, které dodnes působí živě a autenticky.
Po roce 1923 se začal soustředit na krajinomalbu a zátiší. Vznikla jeho „zelená“ fáze, trvající do roku 1926, následovaná „modrou“, kde dominovala jediná barva v různých odstínech. V pozdějších letech se věnoval malbě květin, které v jeho podání působí jako vizuální chorály plné emocí. Jeho díla vynikají sytými barvami, dynamikou a nezaměnitelným rukopisem.
Poslední léta
Za německé okupace upadl v nemilost – jeho svobodný styl neodpovídal ideologickým požadavkům. V rozhlasovém vysílání z roku 1945, kdy slavil 60. narozeniny, vyjádřil radost z nově nabyté svobody. Je otázkou, zda by jeho tvorba obstála i v následující éře socialistického realismu – té se však nedožil. Zemřel 13. května 1946 na rakovinu, pohřben byl na Vyšehradě.
Jeho vila s ateliérem na Ořechovce, navržená architektem Otakarem Novotným, patří k nejkrásnějším stavbám s cihlovou fasádou v Praze. Necelý rok před smrtí mu byl udělen titul národního umělce.
Dnes jsou Špálova díla vysoce ceněna. Obraz „Peřeje na Orlici“ se v roce 2010 prodal za 5,4 milionu korun, jiné práce dosáhly i vyšších částek. Jeho jméno nese prestižní galerie v centru Prahy.
Související
-
-
10 nejznámějších českých malířů
Jejich malby zdobí foyer Národního divadla, Obecní dům nebo Pražský orloj. V cyklu RPI představujeme umělce, kterým se podařilo uspět ve světovém měřítku.
