Carmen, která dobyla svět. Česko si připomíná nedožité 100. narozeniny Soni Červené. Dostala i svoji růži
Nejvíc Soňu Červenou proslavila role temperamentní Carmen. Zpívala ji na předních světových scénách více než stopadesátkrát. Její nedožité sté narozeniny připomíná výstava v Českém muzeu hudby.
Přibližuje její slavné role na světových scénách, začátky v Československu, léta v emigraci i návrat po roce 1989. Soňa Červená zemřela před dvěma lety a k nedožitému výročí vychází také CD s jejím prvním operním recitálem, sestaveným z archivních nahrávek Českého rozhlasu. Připravil ho hudební publicista Jan Králík.
"Ona dělala naprosto všechny obory. Ona dělala muzikál, činohru, operu, melodramy. Navíc byla také překladatelka a spisovatelka, a to mě úplně fascinuje."
Kromě audiovizuálních nahrávek si návštěvníci mohou prohlédnout také její divadelní kostýmy, na jejichž vytváření se Soňa Červená významně podílela. Vystaveny jsou i šaty, které dostala od svého přítele, herce a tanečníka Vlastimila Harapese, v nichž vystupovala v cyklu Sporty a jiné kratochvíle od francouzského skladatele Erika Satieho. Na výstavě jsou i osobní předměty, archivní fotografie, audio a video záznamy pocházejících ze sbírek Národního muzea a z Nadace Soni Červené.
Všude chodila včas a připravená na 200 procent
Operní zpěvačka prožila i několik životních traumat. V listopadu 1948 zatkla StB matku Soni Červené, byla převezena na Pankrác. Asi 14 dní nato jí známý, student medicíny, dal vědět, že měli na pitevně matčino tělo. Pokud by se o tom nedozvěděla, byla by její matka pohřbena v hromadném hrobě v Ďáblicích. Na Pankráci Červené řekli, že její matka spáchala sebevraždu požitím jedu a že jí prokázali přípravu útěku za hranice. Soňa Červená si je jista, že pravda není ani jedno. Později emigrovala posledním otevřeným přechodem z východního Berlína 4. ledna 1962.
Po emigraci zpívala v operách v Západním Berlíně, Kolíně nad Rýnem, Hamburku, Dortmundu, Mnichově, Wiesbadenu, Frankfurtu nad Mohanem, Norimberku, Stuttgartu, Vídni a San Franciscu.
"Pro její pěveckou dráhu bylo stěžejní, že chodila vždy včas a myslím si, že když řeknu na 200 procent připravená, tak nebudu přehánět," řekla jedna z pořadatelek výstavy a operní zpěvačka Olga Vít Krumpholzová.
Zahrála si ve filmech, napsala i několik knih
Chuť vystupovat neztratila Soňa Červená ani po devadesátce. Zkusila si i kariéru herečky. Zahrála si například v komedii Poslední mohykán (1947) s hercem Jaroslavem Marvanem, později ztvárnila Frau König z filmu režiséra Jana Hřebejka Pupendo (2003). Ve Stavovském divadle vytvořila v režii Roberta Wilsona hlavní roli v Čapkově Věci Makropulos a postavu Dr. Milady Horákové v Březinově Zítra se bude...
Mezzosopranistka také od dětství projevila cit pro jazyky. Ve 12 letech napsala pro své spolužačky na francouzském lyceu krátkou hru Překvapení v pensionátě. "Jde o typický příběh, který známé ze starých filmů. Dívky jsou překvapeny, že paní učitelka není stará a zapšklá, ale moderní žena," řekla o prvním literárním počinu Soni Červené, který je na výstavě také k vidění, historička Národního muzea Miroslava Burianová.
Později Soňa Červená napsala i knihy Stýskání zakázáno a Stýskání zažehnáno a publikaci Můj Václav, v níž sledovala život svého pradědečka Václava a jeho firmu v Hradci Králové. Ten byl vynálezce a výrobce žesťových nástrojů. Její dědeček Josef byl spisovatel a zakladatel slavného pražského kabaretu Červená sedma.
Státní operu zdobí její busta
Ve státní opeře odhalili i její bustu. Sochařské dílo Dominika Langa vzniklo podle mluvčího Národního divadla Tomáše Staňka ještě za života pěvkyně a umístění ve Státní opeře bylo dopředu domluveno.
Přestože se Soňa Červená narodila v Praze, měla silný vztah k Hradci Králové. Pocházela odtud její rodina a jako místo věčného odpočinku si zvolila hřbitov na Pouchově právě v Hradci Králové. Město jí věnovalo velký koncert u Labe. Zároveň byl přejmenován koncertní sál filharmonie s varhanami, o jejichž stavbu se zasloužila, na „Sál Soni Červené".
A v Hradci po ní byla také pokřtěna nová odrůda růže, samozřejmě sametově červená.„Růže jsou výjimečné a charismatické květiny, takové jako byla paní Soňa Červená. Ta milovala květiny, ale byla známa tím, že milovala květiny živé, ne ty, které svůj život ukončily ve vázách, jakkoliv byly nádherné," uvedl na webu Rosa klub Hradec Králové, který stál u zrodu myšlenky na vyšlechtění této růže.
