Víc než polovina Čechů zahrádkaří. Posiluje to zdraví i soběstačnost domácností, konstatuje studie
Zahrádkaření zůstává pevnou součástí českého životního stylu. Nová sociologická studie Národního institutu SYRI, který sleduje vývoj české společnosti, ukazuje, že více než polovina Čechů se aktivně věnuje péči o vlastní zahrádku – a to včetně mladých lidí do třiceti let.
Podle výzkumu se do zahrádkaření zapojují lidé napříč věkem, vzděláním i profesemi. Nejčastěji pečují o zahrady u rodinných domů, běžné jsou ale i zahrádkářské osady, pěstování na chatách a chalupách, u příbuzných nebo na balkónech. Ve městech pak přibývá komunitních zahrad, které propojují sousedy a podporují lokální soběstačnost.
Studie ukazuje, že zahrádky představují významný zdroj čerstvého ovoce a zeleniny. Přibližně čtvrtina zkonzumovaných potravin v domácnostech zahrádkářů pochází z jejich vlastní produkce. V nejmladší věkové skupině (25–44 let) zahrádkaří 53 procent respondentů, ve skupině středního věku (45–64 let) se této činnosti věnuje 60 procent a v nejstarší skupině, tedy 65+ zahrádkaří 65 procent lidí.
Podle autora studie, sociologa Jana Vávry ze Sociologického ústavu Akademie věd ČR, má zahrádkaření přínos nejen praktický, ale i zdravotní a psychologický:
„Potvrzují i stále poměrně vysokou míru soběstačnosti domácností v ovoci a zelenině, což lze vnímat jako jeden z dílků skládačky odolné společnosti. Zahrádkaření může mít pozitivní zdravotní dopady díky dostupnější zdravé stravě a častější konzumaci ovoce a zeleniny. Je navíc spojené s pravidelnými aktivitami v zeleni, a to nejen na zahradě,“ uvedl Vávra.
Z výzkumu dále vyplývá, že zahrádkáři tráví více času v přírodě a parcích, což prospívá jejich fyzickému i psychickému zdraví. Nejstarší generace je v tomto ohledu nejaktivnější a zároveň se subjektivně cítí zdravější než nezahrádkáři stejného věku.
Radost z práce i úspory
Mezi hlavní motivace k pěstování patří radost z vlastní práce, přístup k čerstvým a zdravým potravinám a finanční úspory. Jak Vávra dodává, právě ekonomické důvody hrají významnou roli zejména u mladších generací.
„Úspora financí patří mezi relativně četné důvody k zahrádkaření, a to nejvíce u nejmladší generace. Ta spolu se střední generací vychází s příjmy hůře než nejstarší generace. V každé generaci je pak patrné, že zahrádkáři vycházejí s příjmy o něco lépe než ti, kteří se této činnosti nevěnují,“ popisuje sociolog.
Studie podle výzkumníků potvrzuje, že zahrádkaření má prokazatelně pozitivní zdravotní, sociální i ekonomický význam. Přispívá k pravidelnému pohybu, podpoře zdravé výživy a větší soběstačnosti domácností, čímž posiluje i odolnost celé společnosti.
Autoři proto doporučují, aby domácí pěstování potravin bylo začleněno do národních, regionálních i místních strategií v oblastech potravinové politiky, veřejného zdraví, životního prostředí i územního plánování.
