Po 60 letech se do krypty v Brně vrátily ostatky Jindřicha z Lipé, mocného šlechtice a partnera královny Elišky Rejčky
Po více než 60 letech se ostatky mocného českého šlechtice Jindřicha z Lipé vrátily do krypty baziliky Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně. Tomuto aktu předcházel více než rok trvající výzkum kosterních ostatků.
Jindřich z Lipé byl mimořádná osobnost s velkou ctižádostí. Dokázal využívat svých známostí a získávat na svou stranu i bývalé protivníky.
"Každý člověk má právo odpočívat v pokoji tam, kde si přál. Proto jsme my augustiniáni chtěli, aby se ostatky vrátily tam, kde si původně Jindřich z Lipé přál odpočívat," říká páter Juan Provencho.
Historik Ctibor Ostrý z Muzea města Brna uvedl, že dosavadní výsledky ukazují, že jde velmi pravděpodobně o kosti muže, jenž se stal partnerem Elišky Rejčky, vdovy po králi Václavu II. Eliška byla zakladatelkou kláštera na Starém Brně a s manželem Jindřichem tvořila mocenské centrum, které bylo v opozici vůči Lucemburkům, kteří v roce 1310 nastoupili na český trůn.
Průzkum ukázal, jak se Jindřich z Lipé stravoval
Jindřich zemřel v roce 1329, bylo mu zhruba 60 let, a jeho tělo bylo pochované v kryptě. V 60. letech minulého století se do baziliky zavádělo parovodní topení a ostatky spolu s kostmi dalších čtyř dospělých lidí, byly vyzvednuty při záchranném archeologickém průzkumu. Kosti šlechtice od nich šly rozeznat díky jeho životnímu stylu, připomíná historik Ctibor Ostrý.
"Víme, že to byl vysoký jedinec, velmi robustní. Živil se docela dobrou stravou, bohatou na bílkoviny, pestrou. Na svých kostech má znaky postupného stárnutí. I stáří té kostry odpovídá věku úmrtí Jindřicha z Lipé."
Měřil zhruba 170 centimetrů, což byl na tehdejší dobu nadprůměr. Z lebky se zachovaly pouze čtyři fragmenty, proto není možné rekonstruovat pravděpodobnou podobu. Z kosterních pozůstatků odebrali vědci DNA k dalšímu genetickému výzkumu.
Žal Elišky Rejčky zaznamenal zbraslavský kronikář
Eliška Rejčka, nebo také Richenza byla v devatenácti letech podruhé vdovou. I poté si uchovala vliv a postavení. Manželé jí věnovali pět českých měst. Pak se stala životní partnerkou mocného pána z Lipé. On byl ženatým mužem, měl až sedm dětí. Ve 14. století tak před zraky všech existoval mimomanželský poměr vdovy po dvou králích a Jindřicha z Lipé, předního českého šlechtice a vykonavatele dvou nejvyšších královských úřadů.
V roce 1320 se společně s Jindřichem z Lipé odstěhovala Rejčka na Moravu. Jan Lucemburský mu udělil úřad moravského zemského hejtmana, který zastával až do své smrti. Eliška Rejčka nechala vybudovat kostel Nanebevzetí Panny Marie, který můžeme v Brně obdivovat dodnes. V něm v roce 1329 svého přítele Jindřicha z Lipé pochovala.
O jejich blízkém vztahu svědčí i slova zbraslavského kronikáře: „Pro jeho smrt tolik plakala a žalostnila královna Eliška, zvaná Hradecká, že to budilo úžas všech, kdož viděli její nářek." O šest let později, 19. října roku 1335, spočinula po jeho boku i sama Eliška Rejčka. Je pochována před hlavním oltářem, Jindřich z Lipé v kryptě kostela.











