Většina mladých Čechů a Češek chce bydlet ve vlastním, jen zlomek to ale zvládne bez cizí pomoci
Vlastní bydlení zůstává pro mladé lidi v Česku jedním z klíčových životních cílů. Za zásadní ho podle průzkumu považuje 83 procent z nich, ale jen sedm procent věří, že si na něj našetří bez cizí pomoci. Každý třetí počítá s podporou rodičů. Vedle problémů s dostupností vlastnického bydlení narůstají i potíže na trhu nájemním.
„Vlastní cihla je pořád v Česku zásadní a pevný životní cíl, který mladší generace přebírají od starších. Odporuje to tvrzením mnohých, že sloveso 'vlastnit' bude pro mladší generace už jen zbytečná veteš a že všichni budou chtít už jen vše navzájem sdílet,“ komentoval závěry průzkumu společnosti Broker Consulting a agentury Ipsos předseda Národní rozpočtové rady Mojmír Hampl.
Reálně dnes vlastní bydlení jen třetina mladých lidí. Do pěti let plánuje 31 procent z nich žít ve vlastním, zatímco zhruba každý třetí očekává, že zůstane v nájmu.
Průzkum ale ukazuje i generační rozdíl ve vnímání vlastnictví bydlení. Na výnos plánuje pořizovat nemovitost třetina mladých, ale jen sedm procent starších respondentů. Téměř čtvrtina lidí mezi 18 a 30 lety zvažuje nákup investičního bytu, dalších 15 procent zvažuje koupi investičního domu.
„Mladí nemovitosti nevnímají jen jako střechu nad hlavou, ale jako aktivum, které může dlouhodobě pracovat pro jejich jistotu. Dívají se na ně víc investičně než emočně,“ doplnil předseda představenstva společnosti Investika Petr Čížek. Mladá generace si podle něj zachovává optimismus, když 37 procent z nich věří, že pro ně může být vlastní nemovitost dosažitelná. Nejčastěji takto odpovídali bezdětní muži a lidé s vysokoškolským vzděláním, kteří už nyní průměrně investují přes 5 tisíc korun měsíčně.
„Mladá generace bere investování vážně a rychle se přibližuje trendu, který je ve vyspělém světě už běžný. Vzdělávají se, orientují se v moderních investičních nástrojích a dokážou je kombinovat s odborným vedením,“ uvedl investiční ředitel Broker Consulting Petr Šimčák.
Podle ekonoma České spořitelny Michala Skořepy rostoucí ceny nemovitostí v poslední dekádě zvýšily hodnotu majetku rodičů dnešní mladé generace, což zvyšuje tlak mladých spoléhat právě na rodinnou podporu. OECD ve své studii upozorňuje, že dostupnost bydlení v Česku brzdí vysoká poptávka, nedostatečná nabídka a nízká kvalita bytového fondu.
Rostoucí nejistota v nájmech
Vedle problémů s dostupností vlastnického bydlení narůstají i potíže na trhu nájemním. Podle nevládních organizací Platforma pro sociální bydlení a Romodrom čelí stále více domácností, včetně rodin s dětmi, nejistotě kvůli vysokým nájmům rostoucím rychleji než reálné mzdy, řetězení krátkodobých smluv a nedostatku obecních bytů.
„Pronajímatelé využívají krátkodobé smlouvy k obcházení práv nájemníků. Domácnosti se pak bojí ozvat, protože ztráta bytu může znamenat v podstatě okamžité bezdomovectví. Stát zatím nemá vůli k tomu, aby tento problém účinně kontroloval,“ říká právník Platformy Petr Baroch.
V Plzni dopady nejistoty v nájemním bydlení pociťuje podle chystané analýzy už i střední třída. V Ústí nad Labem se zase výrazně projevuje diskriminace, zejména vůči Romům a lidem z Ukrajiny. To zvyšuje sociální napětí. „Především romské rodiny čelí odmítání i v případech, kdy mají jisté příjmy a mohou platit nájem, což prohlubuje jejich sociální vyloučení. V řadě případů stačí k odmítnutí pronájmu jen nečesky znějící příjmení,“ upozorňuje Šárka Šilhanová z Romodromu.
Jednou z nejzranitelnějších skupin jsou podle ní uprchlíci z Ukrajiny, kteří čelí souběhu bariér – od diskriminace po nejisté právní podmínky. „Je jistě pozitivní, že s novým rokem vstupuje v platnost zákon o podpoře bydlení a zavádí kontaktní místa pro bydlení, podpůrná opatření či mechanismus garantovaného nájmu. Pro příchozí z Ukrajiny i odjinud ale bude podpora jen minimální,” podotýká Šilhanová.
Obě organizace upozorňují, že napjatý trh s bydlením narušuje i širší sociální smír. Česká společnost se podle nich stále výrazněji dělí na ty, kteří bydlí ve svém, a ty, kteří kdo musí bydlet v nájmu, protože si vlastní bydlení nemohou dovolit. „Společnost se začíná dělit na ty, kdo mají jistotu, a ty, kdo žijí v neustálém stresu,“ říká ředitelka Platformy pro sociální bydlení Barbora Bírová. „Pokud stát nezačne situaci řešit, hrozí, že se propast ve společnosti ještě prohloubí,“ dodává.
Obě organizace Platforma i Romodrom proto volají po stabilnějších nájemních smlouvách a lepší ochraně nájemníků, omezení diskriminace a obchodu s chudobou, posílení sociálních služeb, které pomáhají rodinám udržet si bydlení, vyšších veřejných investic do bydlení i sociální infrastruktury. „Sociální služby jsou často poslední pojistkou proti bezdomovectví. Bez stabilního financování nebude možné dlouhodobě řešit bytovou nouzi,“ dodává Bírová.
