55 let od vyhlášení Pražské památkové rezervace. Historické srdce metropole chrání zákon, ale Pražané v něm bojují o normální život
Před 55 lety, 21. července 1971, získalo historické jádro Prahy nejvyšší stupeň památkové ochrany. Území o rozloze 895 hektarů, dnes největší památková rezervace v Česku a jedna z největších na světě, zahrnuje středověké uličky, románské sklepy, gotické základy domů, barokní paláce, moderní architekturu, parky i ostrovy na Vltavě. V roce 1992 bylo zapsáno na seznam UNESCO. Přestože se po revoluci podařilo zachránit většinu staveb a udržet jedinečný charakter města, Pražané dnes v centru čelí tlaku výškových staveb, dopravnímu přetížení i masovému turismu
Vyhlášení Pražské památkové rezervace v roce 1971 bylo odvážným krokem. Historické jádro metropole – od Vyšehradu po Letnou, od Mariánských hradeb až po Florenc – získalo nejvyšší stupeň ochrany. A není divu: málokteré evropské město si uchovalo tak pestrou mozaiku středověkých ulic, románských základů, gotických kostelů, barokních paláců i moderních staveb, které se tu potkávají v jedné velké živé učebnici dějin.
Město, které přežilo asanace i válku
Praha měla štěstí. Na rozdíl od Paříže nebo Vídně neprošla plošnou asanací a druhá světová válka ji nezasáhla tak ničivě jako jiné metropole. Díky tomu se tu dochovala unikátní struktura města, kterou dnes obdivují miliony návštěvníků – a kterou se Pražané snaží udržet v chodu, i když to někdy není jednoduché.
Po revoluci: velká záchrana
Začátek 90. let nebyl pro Prahu jednoduchý. Domy byly zanedbané, některé části města na hraně rozpadu. Prvním úkolem bylo centrum doslova zachránit – a to se podařilo. Velké demolice se nekonaly, historická struktura zůstala zachována a kvalitní obnovy vrátily městu dnešní tvář.
Nové výzvy: výškové stavby a zahušťování
Jenže s novými možnostmi přišly i nové hrozby. Výškové stavby na Žižkově a pankrácké pláni narušují pražské horizonty, nástavby a předimenzované novostavby mění charakter celých ulic. Projekty jako Quadrio, DRN nebo Flow Building ukazují, jak snadno může moderní architektura přerůst měřítko historického města.
Turismus: požehnání i prokletí
Centrum Prahy je krásné – ale také hlučné, přetížené a často neprůjezdné. Intenzita automobilové dopravy se za posledních 30 let téměř nezměnila. Neustále se debatuje o omezení provozu, o snížení počtu parkovacích stání, ale v praxi jich přibyly tisíce. Pražané tak často žijí v romantických kulisách, ale s hlukem a smogem za okny.
A to není zdaleka vše. Největší proměnu přinesl turismus. Historické centrum dnes nabízí téměř polovinu všech ubytovacích kapacit v Praze. Hotely, ubytovny a krátkodobé pronájmy vytlačují trvalé bydlení. V rezervaci žije asi 45 tisíc lidí – polovina toho, co v 80. letech. Mnozí Pražané říkají, že jejich čtvrť se mění v kulisu, kde se žije čím dál hůř.
Rok 1992: svět si všiml
V prosinci 1992 se Praha dostala na seznam UNESCO. Historické centrum bylo oceněno pro své panorama, architekturu i urbanismus, které dohromady tvoří jedinečný celek.
Od té doby UNESCO Prahu pravidelně sleduje. Mise v letech 2008, 2010 a 2019 upozornily na výškové stavby, dopravní zátěž i nedostatečnou regulaci. V roce 2019 se dokonce řešilo, zda historické centrum není ohroženo natolik, že by mělo být zapsáno na seznam památek v ohrožení. Od té doby ale město udělalo několik kroků správným směrem – například schválilo Management plán nebo upravilo výškovou regulaci.
Co bude rozhodovat o budoucnosti Prahy
Budoucnost rezervace se bude psát na územích, která ji obklopují: kolem Dejvic, Hlavního nádraží, Masarykova nádraží či Florence. Právě tam se rozhodne, zda nové stavby budou respektovat měřítko historického města. Stejně důležité bude přivést zpět obyvatele, omezit další růst ubytovacích kapacit a dát větší prostor běžnému životu.
