Nový Jičín

r_2100x1400_radio_praha.png

V dnešní rubrice se vydáme na severní Moravu a společně se Zdeňkou Kuchyňovou navštívíme město Nový Jičín.

Není mnoho měst, jejichž prohlídka je tak snadná jako v Novém Jičíně. Vše, co by měl turista vidět, je totiž nedaleko od sebe. A navíc, železná pravidelnost půdorysu téměř neumožňuje, aby se kdokoliv ve městě ztratil. Každý většinou zamíří nejdříve na náměstí, kde jsou nádherné domy a jednomu z nich se říká Laudonův. Pokud vás teď napadla známá písnička jak Generál Laudon jede skrz vesnici....a nakonec ho zastaví patrola, které velí ženská, hádáte správně. Jak mi potvrdil Jaroslav Zezulčík z novojičínského muzea, opravdu v jednom z domů na náměstí tento slavný generál Ernst Gideon Laudon bydlel.

"Také zde završil svůj velice bohatý a pestrý život. Zemřel 14. července v roce 1790. Tehdy se těšil obrovské slávě, protože se vrátil jako vítěz nad Turky u Bělehradu. Přijel zpátky na Moravu, aby dobyl pro rakouskou monarchii zpátky Slezsko. Ale zastihla jej v Jičíně smrt a byl pak převezen do Vídně, kde byl pochován. Na domě se nachází pamětní deska, busta a obyvatelé Nového Jičína s velkou pýchou ukazují všem turistům tento dům."

A právě postava generála Laudona uchvátila zájem skupinky nadšenců ve zdejším Vlastivědném muzeu, z jejichž okruhu vzešel nápad důstojné oslavy 200. výročí maršálova skonu. Tehdy - v roce 1990 - byla na jeho dům umístěna ona zmiňovaná pamětní deska. Později založili Klub vojenské historie, který má 30 členů a je zván na řadu prestižních akcí. Ale vraťme se ke slavným domům na novojičínském náměstí. Najdeme tu například nejstarší hostinec ve městě. Jmenuje se U zeleného stromu a obec ho koupila pro ubytování vojáků roku 1721. A dokonce tu přespal i císař Josef II při svém návratu z Ruska. Najdeme tu i masné krámy, dům který město koupilo na začátku 17. století. Ruch řezníků zde dávno ustal a dům zažil svoji největší slávu po roce 1800, kdy v prvním patře vznikl proslulý taneční sál, údajně druhý největší na Moravě. Zajížděl sem dokonce král valčíků, Johann Strauss se svým orchestrem. V dalším z domů se narodil Eduard Orel, účastník rakouské expedice, která objevila Zemi cisaře Františka Josefa. Za své zásluhy byl povýšen do stavu rytířského a konec života strávil jako správce císařského zámku v Miramare. Vůbec celé novojičínské náměstí je pozoruhodné.

"Je to takové muzeum všech slohů od renesance až po slohy historické. Takovým klenotem je budova zvaná Stará pošta. Je to renesanční budova z roku 1563 s nádhernou renesanční lodžií. Letos pořádáme v Žerotínském zámku výstavu 500. let radnice, takže i samozřejmě radnice stojí za shlédnutí a vůbec celé novojičínské náměstí s koloritem a krásným podloubím, které patří mezi nejcennější podloubí vůbec v celé střední Evropě stojí za shlédnutí."

Jak už se Jaroslav Zezulčík zmínil, výstava k 500-ti stému výročí radnice bude na Žerotínském zámku. A právě ten patří k dominantám Nového Jičína. Poslední stavební úpravy na něm byly prováděny právě v době, kdy zde sídlil rod Žerotínů. Zajímalo mě, zda se k zámku nevztahují nějaké zajímavé pověsti.

"Tak těch pověstí o Žerotínském zámku není příliš, protože ten zámek měl poněkud smůlu na své majitele. On ztratil tu svoji funkci rezidence již v polovině 16. století, když Žerotínové z Nového Jičína odešli do Náměště nad Oslavou a pak zámek sloužil pouze jako centrum panství - sídlo hejtmana, takže původní historické sbírky - obrazárna se z toho zámku nedochovala. Ale i tak je Žerotínský zámek velice zajímavá stavba z 16. století. Váže se na pobyt pánů z Žerotína zde v Novém Jičíně. Dnes v zámku sídlí muzeum a rozhodně návštěvníci, kteří zavítají do Nového Jičína by neměli opomenout návštěvu kloboučnického muzea jediného muzea svého druhu v celé střední Evropě."

Když jsem se procházela Novým Jičínem, napadlo mě, jak vlastně přišel ke svému názvu. Podle Jaroslava Zezulčíka má původ v daleké historii.

"Tak ten název vznikl někdy na konci 12. století ze staroslovanského slova DIK, což je divoký, divočina. Dodnes se nad Novým Jičínem vypíná kopec, zvaný Svinec, který ilustruje vlastně ráz původní krajiny kolem Jičína - původní prales. Ale obyvatelé Jičína si vytvořili svou vlastní pověst, podle které kníže Břetislav, když unesl Jitku, onu princeznu z kláštera Svinibrod na Moravu, tak přesídlil s ním sem na tento hrad Starý Jičín a byl to Jitčin hrad, později město Jitky, takže Jitčin. Ale to je pouze pověst, my samozřejmě musíme věřit, že pravdu mají naši jazykoví znalci, kteří tvrdí, že ten základ slova pochází ze slova divoký."

Jak dodal Jaroslav Zezulčík, podle další z pověstí, je Jičín pojmenován zase po jiné paní Jitce - dceři majitele hradu. Ta se prý kvůli záchraně malého chlapce pustila do boje s medvědem. Před rozzuřeným zvířetem ji zachránil pastýř, její budoucí manžel. Na místě, kde byla zachráněna, nechala Jitka postavit kapličku. Vedle ní pak její manžel postavil lovecký zámek, věnovaný Jitce, tedy Jitčin, později Jičín. Nejstarší písemná zpráva o městě pochází z r. 1313, kdy král Jan Lucemburský vydal listinu, která uděluje městu právo vybírat clo a mýto. Proto váže Nový Jičín svůj vznik s datem udělení tohoto privilegia. Staleté krásy Nového Jičína byly zachovány a město bylo roku 1967 vyhlášeno městskou památkovou rezervací.

10
49.595379400000
18.010137700000
default
49.595379400000
18.010137700000