Nový mediální zákon vyvolává rozpory
Na české televizní obrazovky by se mohla vrátit známá hvězdička. Vyplývá to z mediálního zákona, který v úterý schválila Poslanecká sněmovna. Norma provozovatelům televizního vysílání totiž ukládá, aby předem upozorňovali na pořady, které by děti rozhodně neměly vidět. Další podrobnosti připojuje Zdeňka Kuchyňová.
Zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání mimo jiné předpokládá, že provozovatelé celoplošných stanic budou mít nárok na jedno prodloužení licence o dalších dvanáct let. Budou však muset za to zaplatit 200 milionů korun. Názory na mediální zákon se různí. Za naprosto špatný ho považuje poslanec Unie svobody Vladimír Mlynář:
"Radu dále bude volit pouze Poslanecké sněmovna, ti , kteří dnes mají licence, si je ponechají tak říkajíc na věky a ten zákon má spoustu dalších chyb. Podle mého soudu je to špatný zákon a brzy to uvidíme."
Naopak poslanec vládní sociální demokracie Miroslav Kučera vidí spíše pozitivní stránky zákona . Podle něj je například dobré, že mediální rada bude muset více dbát na vyváženost vysílání. A jak by to rada měla podle Kučery dělat?
"Nemělo by se měřit stopkami, nemělo by se to měřit počtem vystoupení, mělo by se to měřit ve svém celku, zda skutečně média některému z politických subjektů výrazně nenadržují nebo naopak jaksi výrazně ho nediskriminují."
Ostrý boj se v Poslanecké sněmovně odehrál kvůli rozsahu reklamy ve veřejnoprávní České televizi. V hlavním vysílacím čase nakonec zůstává jedno procento reklamy a vysílat se také nadále může reklama na alkohol. Někteří poslanci z toho byli rozladěni. Podle jejich názoru tak Česká televize nebude mít omezeny příjmy a opět nemusí šetřit.
S novým zákonem jednoznačně nesouhlasí občanská iniciativa "Česká televize - věc veřejná", která vznikla v souvislosti s krizí České televize na přelomu roku. Mluvčí této občanské iniciativy Břetislav Rychlík nám k novému mediálnímu zákonu řekl:
"Je to typický český kompromis, takový typický český obchod, který poslanci uzavírají mezi sebou bez ohledu na občany. Já myslím, že ten veřejný zájem je přece naprosto jiný než jak dopadl ten zákon. My jsme požadovali, myslím, že to bylo dohromady asi padesát organizací, občanských hnutí, iniciativ a profesních sdružení, aby televizní licence byly zkrátka prodány ve veřejné dražbě, aby se neměnil zákon v poločase a také jsme měli jakýsi ohled na to, jaký dopad to bude mít pro občany. Je to naprosto neliberální postoj, i když se nakonec licence mají prodat za 200 milionů, není to totéž jako veřejná dražba, neumožňuje to vstup silného mediálního operátora na náš trh a je docela možné, že se vytvoří monopolizované reklamní prostředí, což vždycky občané pocítí na svých peněženkách."
Nový zákon by měl také umožnit větší propojování vlastníků médií. Majetkové spojení dvou celoplošných televizí či dvou takových rádií by ale mělo zůstat i nadále zakázáno. Zákon také ukládá veřejnoprávní České televizi opatřit 70 procent pořadů titulky pro neslyšící, u soukromých televizí stanoví 15-tiprocentní pokrytí.
