Od hokeje a karate k baletu: Čech Michal Krčmář je ve Finsku taneční hvězdou
Michal Krčmář studoval na Pražské konzervatoři. Pak působil jako sólista baletního souboru Státní opery Praha. Brzy však začal získávat zkušenosti i na mezinárodní scéně. Od roku 2011 žije v Helsinkách. Je Étoile - tedy hvězdným sólistou - Finského národního baletu.
V minulých dnech navštívil Brno. Spolu s dalšími renomovanými
sólisty zde tančil na baletním galavečeru ke Světovému dni tance v
Janáčkově divadle. Martina Schneibergová měla možnost s
Michalem Krčmářem před představením hovořit.
"V roce 2010 jsem poprvé přijel do Finska, kde jsem byl pozván na hostování do role prince v Louskáčkovi. Po dvou představeních, které jsem odtančil, jsem dostal nabídku pracovat tam nastálo. Vždycky jsem chtěl zkusit pracovat v zahraničí, tak jsem si řekl, že to na rok zkusím."
Jak jste se dostal k tanci? Vím, že jste se věnoval různým sportům, včetně hokeje. To se ve Finsku zřejmě docela hodí…
"Určitě, hokej je ve Finsku sport číslo jedna. Hokej a fotbal je moje velká vášeň. Rodiče ale neměli dostatek finančních prostředků na to, abych mohl v jednom ze sportů pokračovat profesionálně. V 90. letech, když jsem začínal s tancem, byl baletní kroužek v podstatě zadarmo, zvláště pro kluky. Rodiče snad platili jen 600 korun na šest měsíců. Takže balet zvítězil. A také díky tomu, že moje máma byla tanečnice. Nebyla baletka, ale tancovala od malička. Když jsem byl kluk, všimla si, že mám cit pro muziku a pro pohyb. Přála si, aby se na mě podíval nějaký profesionál. Jednoho krásného dne jsme šli do základní umělecké školy v Praze. Tam tehdejší sólistka baletu okamžitě rozpoznala určitý potenciál a po první lekci mě doporučila na pražskou státní konzervatoř."
Brzy jste potom začal vystupovat v divadle. V jakých představeních jste účinkoval?
"Díky kontaktům Národního divadla a Taneční konzervatoře hlavního města Prahy jsme se už jako děti dostaly na jeviště Národního divadla. Já si pamatuji, že už v roce 2002 jsem vystupoval jako výpomoc v Šípkové Růžence a v roce 2007 jsem tančil hlavní roli prince."
Hodila se vám ta průprava ze sportu? Hodí se vám dodnes?
"Určitě. Dělal jsem taky karate, vždycky mě bavily bojové sporty, to se mi dost hodí i dnes. Pomáhá mi koordinace, kterou jsem při těchto sportech získal jako dítě. Vidím ten rozdíl u ostatních mužských tanečníků, kteří dělali celý život jen balet, jim tato průprava docela chybí. V dětství jsem se do sportu úplně vrhl: salta, akrobacie, kopy a karate, různé kung-fu pohyby. Napodoboval jsem to a bavilo mě to. Vlastně jsem tyto prvky s baletem nějak propojil a využívám to dodnes."
Získal jste již řadu cen - ve Finsku i v Itálii…
"Těch mezinárodních cen je hodně. V Itálii bylo překvapením, že si mě všimli. Moje manželka pochází ze Sicílie, proto jsem propojený s Itálií a mluvím italsky. V letech 2019 a 2020 jsem byl hostem divadla Teatro San Carlo v Neapoli, kde jsem tančil sóla. Tam si mě asi všimli a potom mě sledovali během dalších pár let. Pak mi dali ocenění za mezinárodní umělecké zásluhy."
Tančil jste spoustu rolí. Máte nějakou hodně oblíbenou roli?
"Hodně rád mám třeba Basilia v Donu Quijotovi. Z těch ne úplně tradičních klasických baletů, jsou to třeba Crankovy choreografie Romea a Oněgina, to si vždycky užívám. Moje oblíbená role byla Spartakus. A v této sezóně jsem pracoval na choreografii, která se jmenovala Dust (Prach) od Akrama Khana. Tento významný choreograf vytvořil tuto choreografii už v roce 2011 pro Anglický národní balet. My jsme získali práva, uvést tuto choreografii ve Finsku. To byla v podstatě nejmodernější choreografie, kterou jsem kdy dělal. A byla to neuvěřitelná zkušenost."
Napadlo Vás někdy, že byste mohl být choreografem?
"Jistě. Hrozně mě to láká a už jsem postavil hodně koncertních čísel. Vždycky mě to bavilo, jenom na to nikdy pořádně nebyl čas, jsem prvním sólistou a taky otcem rodiny. Ale věřím, že po kariéře by mě to hodně lákalo."
A co režie?
"Režie určitě také. Bavilo by mě propojovat filmové tituly s baletem. Hodně by mě to lákalo."
Režii jste si už zkusil?
"Na jednom malém festivalu ve Finsku jsem režíroval Labutí jezero. Nedělal jsem choreografii, od toho tam byli jiní. Ale zabýval jsem se průpravou, aby balet dával smysl obyčejnému divákovi."
Působíte hlavně ve Finsku, ale s baletem jste projel celý svět. Je nějaké město nebo divadlo, kde jste ještě netančil, ale rád byste tam vystupoval?
"Káhira by mě lákala, tam by byl kontakt. Ale není na to tak docela čas."
Liší se baletní publikum v jednotlivých zemích?
"Rozhodně. V některé zemi určitý balet naprosto odmítají, ale v jiné zemi může mít ta samá choreografie obrovský úspěch. Je opravdu důležité vědět, pro koho a kde člověk vystupuje, a jak tančí."
Jaké máte plány v nejbližší době?
"Teď se vrhneme na turné po Finsku, protože naše divadlo prochází velkou rekonstrukcí, takže tam nemůžeme vystupovat. Ale zorganizovali pro nás - pro celé divadlo - orchestr, operu, balet - turné po velkých arénách ve Finsku," přiblížil nejbližší plány Michal Krčmář.
