Od vzniku samostatného československého státu uplynulo 83 let

Ani 12 let od pádu komunismu se česká společnost nedokázala vyrovnat se svou minulostí. V projevu u příležitosti 83. výročí vzniku samostatného československého státu to uvedl prezident Václav Havel. Ve Vladislavském sále Pražského Hradu poté vyznamenal 44 českých i zahraničních osobností. Podrobněji Zdeňka Kuchyňová.

Václav Havel se ve svém projevu věnoval tomu, jak se česká společnost dokázala vyrovnat se svou historií. Konstatoval, že díky svobodě slova se nedávná minulost stala předmětem důkladné analýzy. Vycházejí desítky knih, které se snaží vyloučit všechna tabu a říci i nepopulární věci o české historii. V oblasti poznání jsme na tom podle Václava Havla dobře. O něco horší je to s hloubkou úcty a respektu k lidem, kteří se dokázali postavit na odpor nejprve nacismu a poté komunismu:

"Zajisté: pokud byli odsouzeni, dočkali se rehabilitace, dostali či dostanou rozmanitá odškodnění. Zajisté: byli odměněni různými řády, a pokud byli vojáky, byli povýšeni. Jejich spolky svobodně působí a jsou zvány na přehlídky, státní svátky a oficiální recepce. Přesto se nemohu zbavit tísnivého pocitu, že to všechno je tak trochu na oko, trochu formální, trochu proto, že se to hodí a že to jinak nejde. "

Ještě hůře jsme na tom podle prezidenta ve věci trestního stíhání těch, kteří zrazovali svou zemi. Jejich případy, pokud jsou vůbec předmětem šetření, se ze záhadných důvodů táhnou léta. Podle prezidenta je hlavní důvod v tom, že většina občanů - byť pod nátklakem - s režimem spolupracovala nebo ho tolerovala a podvědomý pocit spoluúčasti může vést k oslabení potřeby soudit předchozí režim a jeho činitele. Prezident dále uvedl, že nyní stejně jako za komunistické éry jsou kritizováni nositelé odlišných názorů.

"Zase je nadáváno všem, kteří si troufají samostatně, nezávisle a kriticky myslet a psát. I toto je podle mne temný relikt naší temné minulosti, její neblahé prosakování do přítomnosti či neblahé probouzení těch nejhorších archetypů našeho politického života."

Kritiky se od prezidenta dočkaly politické strany. Ty se podle Václava Havla snaží osobovat právo na pravdu a ignorují občanskou společnost. I dnes můžeme slyšet, že nejdůležitější je svobodný občan a jeho další sdružování je možné povolit, ale nikoliv podporovat.

"Očanské iniciativy, které se zajímají o různé veřejné věci, jsou označovány dobře nám známým slovem samozvanci. Takto pojatý a takovýmito teoriemi doprovázený svobodný občan ovšem může zůstat nakonec občanem beznadějně osamělým a izolovaným, odříznutým od svých bližních a zahnaným do jakési egoistické ulity, občanem samozřejmě velmi bezmocným, a proto snadno manipulovatelným a vposledku vlastně hluboce nesvobodným."

Poté udělil prezident vyznamenání 44 českým i zahraničním osobnostem. Vyznamenání tvoří dva řády a dvě medaile. První zvláštností slavnostního ceremoniálu bylo, že letos nebylo uděleno nejvyšší české vyznamenání Řád bílého lva. Nebyla totiž navržena žádná osobnost, které by se prezident rozhodl vyznamenání udělit. Druhou zvláštností bylo, že se seznam oceněných na poslední chvíli rozšířil o další jméno. Prezident rozhodl proti všem zvyklostem, že udělí Medaili Za hrdinství podpraporčíku Jaroslavu Šelongovi. Ten při havárii vojenského vrtulníku, na jehož palubě byli také astronauté Cernan a Remek, vyprostil zraněné cestující. Řád T.G. Masaryka udělil přezident mj. Poláku Ryszardu Siwiecovi, který se v roce 1968 upálil na protest proti okupaci bývalého Československa armádami Varšavské smlouvy. Medaili Za hrdinství dostali například pověstný "Král Šumavy", protikomunistický odbojář Josef Hasil a teprve čtrnáctiletý Jakub Materne, který před utonutím zachránil dvě dívky. Medaili Za zásluhy přezvali například oštěpař Jan Železný či herci Jaroslava Adamová a Vlastimil Brodský.