Operace Anthropoid
U příležitosti 60. výročí atentátu na říšského protektora SS-Obergruppenführera Reinharda Heydricha byla v pondělí zahájena v Historickém ústavu Armády České republiky unikátní výstava.
Jak konstatoval ministr obrany Jaroslav Tvrdík, je smutnou skutečností, že na expozici, věnovanou nejvýznamnějšímu činu odboje proti nacistické okupaci i v celoevropském měřítku, musela česká veřejnost čekat dlouhých 60 let. Přitom hned po válce usiloval o uspořádání výstavy Rudolf Pernický, dnes generál v záloze a jeden z posledních čtyř žijících československých parašutistů z jednotky ve Velké Británii.
Výstava je koncipována tak, aby návštěvníka doslova vtáhla do děje a ukázala mu krok za krokem celou historii operace Anthropoid, směřující k likvidaci jednoho z nejvyšších pohlavárů Třetí říše a potencionálního následníka Hitlera. Dokumenty zachycují následné pátrání nacistů po atentátnících i hrdinskou smrt všech sedmi parašutistů v pravoslavném chrámu Cyrila a Metoděje. Výstava rovněž sleduje smutný konec všech spolupracovníků parašutistů, jejich rodinných příslušníků i stovek dalších lidí, kteří s atentátem neměli nic společného a kteří byli povražděni v koncentračním táboře Mauthausen, a na různých popravištích v Čechách a na Moravě. Velký prostor je věnován i dvěma bestiálním zločinům, vyhlazení Lidic a vyvraždění obce Ležáky. Bombu na Heydrichovo auto, jak známo, hodil Jan Kubiš. Na jeho čin je stále hrdá advokátka Dagmar Raupachová.
"Já jsem příbuzná Jana Kubiše a jsem na to velmi, velmi pyšná. V minulém režimu se o těch parašutistech vlastně příliš nemluvilo, ale o to víc se o tom mluvilo u nás doma. Maminka byla sestřenicí Jana Kubiše a říkala, že jednoho dne, když se vracela domů ze školy, tak jí sousedé nabádali, aby nechodila domů, že je u nich gestapo. Ona, jako třináctileté dítě, ale nevěděla, kam jít. Šla tedy domů. Odvezli ji i s rodiči do koncentračního tábora. Ale naštěstí, zázrakem, to přežila, vrátila se a díky tomu jsem tady dnes i já."
"Auto bylo poměrně neodborně opravené. Je jasné, že k jeho poškození nemohlo dojít dopravní nehodou. Některé ty nosníky jsou ohýbané zespodu nahoru, takže svědčí o tom, že tam došlo k explozi. Je to přesně na tom místě, kde bylo poškozeno Heydrichovo auto. Bohužel nemůžeme to říci úplně na sto procent. Těch pět procent nejistoty je z toho důvodu, že auto vyrobila pro bezpečnostní složky továrna v Manheimu, která byla za války zničena. Přestože známe výrobní číslo toho auta, nemáme archiv té továrny."
"Myslím si, že dějiny se v jistém smyslu opakují. Jestliže slyšíme zpočátku mírné projevy a poté, co těmto zdánlivě mírným projevům - ať už dobrovolně či z přinucení - ustoupíme, setkáváme se stupňovanými a razantnějšími požadavky. Odpovědí na vydírání nikdy nemůže být ustoupit vyděračům, protože tento ústupek neznamená konec vydírání, ale naopak vystupňování vydírání."
Příprava expozice v Historickém ústavu Armády České republiky v Praze na Žižkově trvala rok a půl. Výstavu bude možné shlédnout do konce léta.
