Panorama I: Zavlečená rostlina není totéž co invazní

Vetřelci jsou všude. Jejich invaze začíná většinou pozvolna, nenápadně. Někdy jim dokonce sami pomáháme. A když pak zjistíme, jak jsou nebezpeční, bývá už pozdě. Ano, řeč je o tzv. invazních rostlinách. Nejsou na našem území původní. Byly sem zavlečeny a nemají v novém prostředí přirozené nepřátele, nepůsobí na ně přirozené regulační mechanismy. Zkrátka, nenacházejí v přírodě své místo v ekologickém řetězci. Postupně vytlačují domácí rostliny. Stávají se nebezpečím nejen pro přírodní ekosystémy, ale i pro zemědělství, lesnictví či vodní hospodářství. Invazní druhy nejsou samozřejmě jen českou specifikou. Představují celosvětový problém. Například v USA se škody způsobené invazními druhy počítají v desítkách miliard dolarů ročně. Odborníci bijí na poplach a také úřady si už nebezpečí invazních druhů uvědomují.

Bolšeník velkolepý, foto: Farbenfreude, Creative Commons 3.0

U nás se tomuto tématu věnuje například Kateřina Bímová z Botanického ústavu Akademie věd v Průhonicích. Letos získala Prémii Otto Wichterleho, udílenou mladým vědeckým pracovníkům. Musí být ale každá invazní rostlina jen negativní fenomén?

Kateřina Bímová, foto: autor

„Dovolila bych si vyslovit osobní názor. Myslím, že veskrze negativní jsou. Druhy, které by přírodu obohatily a nepůsobily nám žádnou škodu, ani nelze nazvat invazními. To jsou různé druhy pěstované na zahrádkách, u zvířat jde o chovy v zajetí. To jsou druhy, které v podstatě ve volné přírodě nepřežijí. Druhy, které naopak své chování změní a začnou se chovat invazně, už jsou negativní.“

Naprostá většina invazí bývá podle odborníků neúspěšná. Původní českou flóru tvoří asi 2500 druhů. Zaregistrováno je také zhruba 1400 zavlečených druhů, tedy jedna třetina naší celkové flóry. Ze zavlečených druhů přitom jenom asi 90 je považováno za invazní. Které patří k nejnebezpečnějším?

„Určitě je to bolševník velkolepý. Potom jsou to všechny druhy křídlatek. Ty teď mají takovou ambici stát se energetickými plodinami a ještě byl u nich objevena látka používaná v čínské medicíně. Tlaky na pěstování jsou tedy poměrně velké. Osobně si myslím, že to není úplně dobrý nápad. Jsou to potom i další druhy, jako borovice vejmutovka.“

Třeba právě tato borovice bývala z pohledu člověka zpočátku užitečná, protože poskytuje kvalitní dřevo. Jenže pak se zjistilo, že vejmutovka má tak agresivní jehličí, že dokáže prakticky zlikvidovat klasický lesní život. Jak už bylo řečeno, máme tady spoustu zavlečených druhů. A bez některých z nich si už nedokážeme představit třeba zemědělství. Těžko lze ale považovat za invazní třeba takovou kukuřici. O invazi by se dalo mluvit jedině v případě, kdyby se začala masově šířit ve volné přírodě.

„Jsou nepůvodní. Nicméně si nevybavuji, že bych viděla podél řek plantáže brambor, které by tam vzkvétaly a vytlačovaly třeba pšenici z polí.“

Kateřina Bímová připomíná, že nebezpečí invazních druhů vyvolává nutnost široké mezinárodní spolupráce.

„Velmi intenzivně si předáváme informace. Spolupracujeme, podáváme mezinárodní projekty. Já třeba teď konkrétně spolupracuji na projektu, který se týká právě borovice vejmutovky. Spolupracujeme v tomto směru s americkými kolegy. Stejně tak spolupracujeme s kolegy po celé Evropě kvůli křídlatkám. Kolegové z Botanického ústavu spolupracují s celou Evropou a s ruskými vědci na výzkumu bolševníku a také netýkavky, což je další velmi invazní druh.“

Odborníci se nyní také snaží odhadnout, co udělají s invazními rostlinami klimatické změny. V Česku je dost invazních druhů, které pocházejí z klimaticky teplejších oblastí a mohly by nám prý připravit nepříjemná překvapení.