Pardubice
V dnešní rubrice se vydáme do Pardubic, města, které je známo svojí historií, perníkem i koňskými dostihy. Více se dozvíte od Zdeňky Kuchyňové.
Pardubice se staly poddanským městem začátkem 14. století. Tehdy se zdejší šlechtická rodina začala psát jako páni z Pardubic. Pozoruhodný byl jejich erb - přední půlka koně se zlatou uzdou na červeném štítě. A právě tento znak od nich převzalo i město. Jak mi prozradil František Šebek - ředitel Východočeského muzea, k erbu se váže i zajímavá pověst.
"Vypráví se, že když český král Vladislav táhl s císařem Fridrichem Barbarossou pokořit město Miláno v Itálii, tak se tam čeští rytíři vyznamenávali celou řadou udatných skutků a jednou prý se jim v noci podařilo přelézt hradby, začali tam loupit po zvyku doby, když už měli kořisti dost, uloupili nějaké koně, vraceli se z města a mezitím se obrana milánských vzpamatovala. Přesekla lano, na kterém byla zavěšena mříž, kterou Češi před tím vytáhli. Mříž spadla poslednímu z utíkajících jezdců a přeťala jeho koně vejpůl. Ten, jak vypráví kronikář Václav Hájek z Libočan, vzal kořist a pádil do českého ležení. A za toto udatenství dostal do znaku přední půlku koně. Ale musím podotknout, víme stoprocentně, že pověst je vymyšlená, zachytil ji poprvé až Václav Hájek z Libočan ve své české kronice roku 1541. Nicméně pardubičtí se hrdě k tomu svému Ježkovi, který u toho Milána bojoval, hlásí."
Pardubice byly za středověku nevýznamné městečko. Důležitá byla spíše jejich strategická poloha ve středu východních Čech. Bylo odtud stejně daleko do Prahy jako na Moravu. Vlastní rozkvět Pardubice zažily až na přelomu 15. a 16. století, když město koupili páni z Pernštejna. Vilém z Pernštejna začal v roce 1490 skoro přes noc budovat svoji hvězdnou kariéru na dvoře Vladislava Jagellonského, kterému pomohl získat uherskou korunu. Vladislav ho za to jmenoval hofmistrem království českého a Pernštejn si za své sídlo zvolil Pardubicko.
"Tak říkajíc za babku skoupil majetek bývalého opatovického kláštera a přikoupil k tomu do té doby zaostalé a nerozvinuté městečko Pardubice. On si tady totiž mohl dělat, co chtěl. Nenarazil na žádný odpor měšťanů. A když to všechno přeženu a zvulgarizuju, tak to tady shrnul všechno na jednu hromadu a začal budovat Pardubice znovu a zhruba do 20 let tady vybudoval rezidentci, která byla schopná plnit ekonomické nároky Pernštejnského dvora. Ta výstavba Pardubic byla tenkrát tak obdivuhodná, že už ve 30. letech 16. století se v jednom rukopise dochovala zmínka, že v Čechách příslovím říkáme "skví se jako Pardubice"."
Pernštejnové však ve třetí generaci zkrachovali a byli nuceni prodat město králi. Velká zkáza postihla Pardubice za 30leté války, město vyhořelo a vzpamatovávalo se z toho více než sto let. Nový rozkvět nastal až s rozvojem železniční dopravy. Dnes tu návštěvník najde nejen historické památky, ale i moderní město. Za návštěvu určitě stojí zdejší zámek. Jak uvedl František Šebek, bohužel se nezachoval žádný inventář.
"Josef II. když se potřeboval zbavit několika neschopných generálů, tak jak už tenkrát bylo zvykem, tak jim dal zlatý padák, to jest poslal je do výslužby a jako výminek jim dal Pardubický zámek a každému z nich přidělil určitou část, kde si měli zřídit své kuchyně a prádelny a místnosti pro ordonanc. Tak původní výbava zmizela, dokonce zmizely i ty architektonické památky."
Když byl zámek zestátněn začal chátrat a v roce 1978 se dokonce zřítily stropy. Rekonstrukce trvala dvacet let a první návštěvníci přišli do zámeckých komnat s renesančními palbami až před pěti lety. Jako první stálá expozice tu byla otevřena sbírka moderního českého autorského skla.
"Je to největší prezentace tohoto fenoménu výtvarného umění u nás. Pak následovala sbírka pohlednic Orbis Pictus paní Veselé, která kdysi provozovala soukromé muzeum ve Svitavách. To se přestěhovalo teď k nám. Ona žije v Kanadě a je to vlastně největší sbírka pohlednic ve střední Evropě, která má 300 tisíc."
Do budoucna by měl být pardubický zámek jedním z největších muzeí v České republice. Jak připomněl jeho ředitel, Pardubicím se také říká město perníku. Stejně jako perník patří k Pardubicím i dostihy. První ročník se tu jel v roce 1874 a má docela zajímavou historii. Pardubice byly totiž město se silnou vojenskou posádkou, především jezdectvem. V té době 40-tých letech 19. století začaly být v Evropě populární parforsní hony, štvanice jelena se psy. Součástí honů byla i zábava a sport. Hony se staly natolik populární, že se do Pardubic sjížděla smetánka z Německa a celého Rakousko-Uherska. Později k honům přibyly i dostihy.
"V tom roce 1874, kdy měl přijet na hony sám císař František Josef I. s císařovnou Alžbětou - populární Sisi - a pánové se chtěli nějak ukázat. V té době byly právě populární dostihy steeplechase. A tak na tom závodišti vybudovali dostih. A ten se skutečně v tom roce 1874 odjel. Byl tak dramatický, že do cíle dojeli myslím dva či tři jezdci. A v dostihových kruzích v Evropě vzbudil takovou pozornost, že ti páni se rozhodli dráhu zachovat, zejména Tribunní skok, dnes tedy Taxisův skok, který je považován za nejtěžší dostihovou překážku v Evopě."
Jak dodal ředitel muzea František Šebek, svůj název získala překážka podle hraběte Thurn Taxixe, který se přičinil o to, aby zůstala zachována.
