Pec pod Sněžkou

Pec pod Sněžkou, photo: Petr Vilgus, CC BY 3.0 Unported

Dnes se vydáme na sever Čech a navštívíme Pec pod Sněžkouse Zdeňkou Kuchyňovou.

Jak už napovídá sám název Pec pod Sněžkou, leží toto horské středisko nedaleko nejvyšší české hory. Sníh tu leží zhruba polovinu roku a klimatické podmínky podobné polárnímu kruhu jsou překvapením pro nejednoho návštěvníka. Krkonoše jsou totiž výjimečné tím, že je tu tzv. ledovcový fenomén. Byly zaledněny před deseti tisíci lety a severská krajina se tu zachovala. Takže tu návštěvníci najdou podobnou faunu a flóru jako ve Skandinávii. Nejdříve osídlenou částí dnešní Pece pod Sněžkou byla hornická osada Obří důl. První přesný záznam o dolování je z roku 1511. A hornický ruch tu úplně ustal až po více než 450 letech. Samotná Pec vznikla až koncem 16. století a vděčí za to rozsáhlé lesní těžbě pro potřeby kutnohorských dolů. Dnes je město se zhruba 500 obyvateli především lyžařským střediskem, které se každoročně rozrůstá o 8000 turistů. Jedním z těch, kteří se dělají pro Krkonoše spoustu užitečné práce je Pavel Klimeš, zakladatel společnosti Veselý výlet. Pod tímto názvem se skrývá spousta aktivit - nakladatelství, informační centrum, galerie, penzión atd. Sdružení vydává i stejnojmenný časopis, kolem kterého se sešla skupina architektů, cestovatelů a výtvarníků. Jak vlastně vznikl název Veselý výlet?

Pec pod Sněžkou, photo: Petr Vilgus, CC BY 3.0 Unported
"Veselý výlet se jmenuje Veselý výlet proto, že jsme jednou byli na takové těžké túře na Kavkaze v 83. roce a někdo tam prones "to byl ale veselý výlet". No a ta ironie se nám tak zalíbila, že jsme to používali. Vydávali jsme si ještě za starých časů pro sebe samizdatové knížky o cestování v dvacetikusových nákladech a to už všechno bylo nakladatelství Veselý výlet. Veselý výlet už nás provází dvacet let."

Samotný časopis Veselý výlet byl založen před deseti lety. Zároveň se sdružení podařilo v Peci otevřít informační centrum a malou galerii. Sídlí přímo v centru městečka a je na první pohled nepřehlédnutelné. Je to krásná roubenka a jejím autorem je dnes už známý architekt Jiří Hůrka.

"Tenhleten dům je postavený bez jediného kovového spoje. Získali jsme ke spolupráci tesaře Petra Růžičku. To je možná dnes nejlepší tesař v Čechách, opravuje Karlštejn. A Petr nám byl rádcem a provedl tady ty nejtěžší ručně tesané trámy. A my jsme se na tom naučili spoustu věcí. A dnes vlastně jedna z částí prací, které děláme, je to, že opravuje původní chalupy, protože jsme se naučili to roubení dělat."

Nedaleko od centra Pece jsou vleky a sjezdovky, které mají i několik nej. Je zde například nejdelší večerní lyžování v Česku a nejlépe osvětlený svah. Lyžování má v Peci dlouhou tradici - začalo už před více než sto lety. Zejména v poslední době se udělaly dobré podmínky i pro běžkaře. Na masívu Světlé a Černé hory je upraveno 30 kilometrů tratí s krásnými výhledy do údolí. Navíc přes Pec prochází tzv. Krkonošská magistrála, což je projekt z loňského roku. Po této běžkařské trase můžete projet celé Krkonoše. Měří více než 70 kilometrů. V poslední době probíhá v Krkonoších diskuse o tom, zda zřídit novou lanovku na Sněžku. Krkonošský národní park tomu příliš nakloněn není.

"Město, jako majitel lanovky jedná se správou KRNAP o zřízení nové lanovky na Růžovou horu, jejiž součástí by se stala moderní široká sjezdovka, tam pravděpodobně dojde ke shodě. Na čem se nemohou ochranáři s městem dohodnout, je lanovka na Sněžku. Já osobně, jako člověk, který chodí rád po horách a horolezec, tak nemám rád lanovky, a mým snem je, aby na Sněžce zůstala jenom kaplička."

Pec pod Sněžkou nenabízí jen lyžování. Pokud počasí turistům příliš nepřeje, mají tu bazén, posilovnu, obchody, diskotéky. Mohou zamířit i do nedalekého Trutnova nebo Žacléře. Zvláště v posledních letech je oblíbená návštěva zdejšího černouhelného dolu. Turisté vyfasují oblečení, lampy a sfárají do dolů. V létě mohou navštívit lesní hrádek Aichelburg, do jehož opravy se sdružení Veselý výlet také pustilo. Hrad vznikl v roce 1863 a jeho vlastníkem byl místní šlechtic Berthold Aichelburg, který se přičinil o to, že se tu lidem žilo lépe, než v okolních panstvích. Byl to muzikant a výtvarník. Skončil však tragicky - říká se, že se zastřelil kvůli manželce. Po smrti Bertholda Aichelburga vytvořil podle obrazu místní sklář jeho bustu.

"A my jsme tu bustu nakonec objevili v hrobce. No a teď jsme si říkali, že ta busta má být v hradu. Tak jsme pak proto museli obnovit ten hrad. Přijel potomek Bertholda Aichelburga Vladimír Aichelburg a podílel se na vynášení té busty. Aichelburgové byly česká šlechta, která odsud odešla až po roce 1968. V našem informačním centru v Temném dole si hosté půjčí klíče od hradu a teď si jdou sami tři kilemotry na ten hrad. Ten si otevřou, prohlédnou a zase nám ten klíč vrátí. Takhle už to funguje přes dva roky. Ještě se nic nestalo."

Pavel Klimeš má i řadu dalších koníčků. Zajímají ho osudy lidí a vyprávění pamětníků. Jeho archiv čítá na 25 tisíc fotografií. Zná spoustu starousedlíků a zaznamenává jejich vyprávění, které vychází i v časopisu Veselý výlet. Jedním z nich je například Herbert Berger, jehož rodina sem přišla v 15. století a jehož vyprávění si poslechneme příště.

10
50.695325100000
15.738957600000
default
50.695325100000
15.738957600000