Ping-pong - šachy na 100 metrů

V neděli bylo v německém Dortmundu zahájeno mistrovství světa družstev ve stolním tenise. V šesti skupinách se představí celkem 24 týmů. Los zařadil české stolní tenisty do skupiny B spolu s pořádajícím Německem, Srbskem, Portugalskem, Španělskem a Singapurem. Stolní tenistky narazí ve skupině D na Hongkong, Chorvatsko, Jižní Koreu, Rakousko a Rusko. Vítěz bude ve Vestfálské hale znám 1. dubna. Jak je na tom současný český stolní tenis?

Zbyněk Špaček

Co to vlastně stolní tenis je a odkud k nám přišel? Otevřená encyklopedie říká, že stolní tenis nebo také ping-pong (podle zvuku, který vydávají při hře údery míčku) je bezkontaktní míčový sport hraný s pálkou. Na rozdíl od podobných sportů, jako jsou tenis, badminton nebo squash tvoří hrací plochu rozdělenou síťkou na dvě poloviny horní deska stolu, podél které se pohybují hráči. Hraje se dvouhra, čtyřhra i mix, tedy dámsko-mužské smíšení páry proti sobě.

Stolní tenis se vyvinul ze společenské hry, která byla kolem roku 1880 přivezena z Číny do Británie. Postupný přerod na sportovní odvětví umožnilo používání celuloidového míčku, díky kterému se odskok míčku na stole stal pravidelným a předvídatelným. Tehdy také začalo mít smysl v této hře soutěžit a počítat body. Na počátku 20. století byla na britských ostrovech tato hra poměrně populární a rychle se šířila i na evropskou pevninu a do USA. Její hlavní výhodou se ukázaly nízké nároky na prostor a nízká cena vybavení, například oproti tenisu, který v této době byl spíše aristokratickou zábavou. Možnost umístit ping-pongový stůl do kouta hospodského sálu mělo například v Čechách a v Rakousku obrovský význam.

A nyní zpět k původní otázce, jak je na tom současný český stolní tenis. Předseda Výkonného výboru České asociace stolního tenisu Zbyněk Špaček má přesvědčivou představu:

"Stolní tenis, budu mluvit optimisticky, je v docela dobré kondici. Máme za sebou několik významných úspěchů. Dost velkým úspěchem je to, že v současné době, kdy máme fenomény jiné, jako je florbal a podobné sporty, udržujeme stále stejný počet členů v asociaci stolního tenisu, což je kolem 22 tisíc. To považujeme za úspěch."

Nejlepší současná česká tenistka, šestadvacetiletá Iveta Vacenovská, která hraje v rakouském Linzi, si vybojovala přímou účast na letošních Olympijských hrách v Londýně. Předsedův optimismus ohledně kondice našeho stolního tenisu v nedávné debatě před kamerami České televize trochu zmírnila:

"Určitě, jako v každém sportu, by to mohlo být ještě lepší, ale musíme být rádi za to, že alespoň nějaké úspěchy máme. Samozřejmě se snažíme o to, aby to bylo co nejlepší. Pro mne samozřejmě postup na olympiádu je zatím jeden z největších úspěchů."

Iveta Vacenovská, foto: ČT24

Petr Korbel, čtyřicetiletý rodák z Havířova, je v současnosti nejlepším českým stolním tenistou. V evropské i světové špičce se pohybuje více než deset let, hraje německou ligu a má možnost srovnání:

"Všechno je to o financích. Myslím, že i do budoucna máme nadějné hráče a hráčky, ale bohužel finance by mohly být lepší. Kdyby se přiblížily třeba Němcům, tak se to odrazí v kvalitě mladých, kteří by potom v budoucnu mohli hrát. V oblasti financí vaříme z jiné vody. Pokud by byly trošku podobné těm, co mají Němci nebo Francouzi, tak by ten náš sport byl určitě ještě více v popředí."

Iveta Vacenovská přiznává, že peníze ve sportu hrají důležitou roli. Například v Rakousku mají na financování cest mladých hráčů do Číny, kde sbírají cenné zkušenosti. U nás si případné tréninkové cesty do Číny musí stolní tenisté platit sami. Přesto peníze v tomto sportu asi nejsou všechno:

"Více méně musím říct, že stolní tenis v České republice je z celkového pohledu úspěšnější než například v Rakousku, protože družstvo žen je složeno ze dvou Číňanek a v Rakousku nejsou skoro vůbec žádné domácí odchovankyně."

V Německu, které je stolnětenisovou velmocí a jako jediné může konkurovat v tomto sportu Číně, je podle Petra Korbela situace trochu jiná. I díky tomu, že mají v Düseldorfu své centrum, které sám měl možnost poznat, když v tamním klubu několik let působil. Peněz tam mají stolní tenisté natolik dost, že si mohou dovolit pozvat nejlepší trenéry z Asie, zejména z Číny, ale i z Evropy.

"Chorvaté, kteří tam působí už dlouhou dobu, tam vlastně zakořenili a naučili Němce hrát stolní tenis. Sparingpartneři k tomu patří, zabezpečení regenerace, doktorů a tak dále, a tak dále... To jsou strašně důležité věci, které z těch hráčů, i když jsou dle mého názoru třeba méně talentovaní než ti naši mladí, něco udělají a někam to určitě dotáhnou v budoucnu."

Nabízí se otázka, proč i v Česku není dostatek peněz pro stolní tenis a pro sport vůbec?

"Situace je taková, že řada firem a soukromých korporací dává od sportu ruce pryč. Mají v současnosti jiné starosti. Spoléhat se jenom na stát je špatné, nicméně stát vydává na sport, i stolní tenis, stále méně peněz. A situace kolem SAZKY je jasná. Musíme vařit z toho, co máme. Nemůžeme se srovnávat s Německem nebo Francii, která na jednoho stolního tenistu vydává dvacetkrát více peněz než Česká republika. Takže tam, kde stolní tenis v České republice je, je pro mne úžasná záležitost," s hrdostí tvrdí Zbyněk Špaček.

V některých stolnětenisových ligách v okolních zemích hraje poměrně dost naturalizovaných Číňanů. Petr Korbel s nimi má dobrou zkušenost:

"Jak bych to řekl... No, možná i lépe než se špičkovými Evropany, protože Číňané jsou známí tím, že mají něco natrénovaného, jdou do zápasu s nějakou taktikou, ale pokud se jim ta taktika nahlodá, tak málokterý z nich už potom dokáže v tom zápase změnit. Kdežto špičkoví Evropané dokáží reagovat na nové situace. Mně se s Číňany hraje docela dobře. Teď už jsem starší, ale v dobách mých nejlepších výsledků, když jsem byl vlastně top hráč v Evropě, tak jsem měl jedny z nejlepších výsledků proti asijským hráčům. Tam je hodně taktiky. Jak kdysi jednou větou řekl bývalý prezident Světové asociace, pan Ogimura, který už bohužel není mezi námi, stolní tenis jsou šachy na 100 metrů."

Petr Korbel také vidí některá úskalí, která brzdí výkonnost českých stolních tenistů:

"Reprezentanti mají klubové povinnosti, hrají turnaje světové série ITTF Pro Tour. Já osobně jsem toho názoru, že hrají až moc, že by to chtělo některé turnaje vypustit a spíše se zaměřit na trénink nebo regeneraci, ta je strašně důležitá. Hlavně když se hodně cestuje. Je třeba si vzít tréninkový plán za celou sezónu. Když si spočítám, kolik dní strávím na cestách, tak tolik mi uteče tréninků. Když se to potom porovná s konkurencí nebo s vrstevníky, tak pokud budou mít třeba sto tréninkových jednotek méně než ti jejich vrstevníci, tak je to strašně moc. A to se opravdu nedá potom dohnat."

S tím souhlasí i předseda Výkonného výboru České asociace stolního tenisu Zbyněk Špaček. Přesto však zejména českým ženám v tomto sportu věří:

"Já si myslím, že současné reprezentační družstvo žen má dokonce na to vyhrát titul mistryň Evropy. Myslím, že Iveta i Renáta Štrbíková jsou jedny z nejlepších hráček v Evropě. A někdy rozhoduje i trošku štěstíčko. To platí, i když se Iveta usmívá."

Zmíněná Iveta Vacenovská tato slova bere z humorem:

"Já myslím, že to jsou hodně odvážná slova. Samozřejmě pokud se stane, že se člověk zblázní, a když se zblázníme všechny tři v družstvu, dokážeme zvítězit, budeme mít to štěstí, potom můžeme porazit i ty nejlepší. Reálné to možná je, ale určitě bych to spíše považovala jako sen."