Za Česko soutěží na ME ve stolním tenise maximální počet hráčů

Ostrava je nejen městem těžkého průmyslu, ale také sportu. Tuto pověst dokazuje pořádáním atletické Zlaté tretry nebo tenisového Davisova poháru. Už za necelý týden zde zvedne oponu světový šampionát basketbalistek. Momentálně ale mají hody příznivci stolního tenisu v rámci Mistrovství Evropy. Je na něm i Jan Hloch. Jak dlouho museli čeští diváci na tento svátek stolního tenisu čekat a jaká se sešla konkurence?

Zleva Jiří Vráblík, trenér Tomáš Demek, Dmitrij Prokopcov, Tomáš Tregler, Josef Šimončík a Petr Korbel, foto: ČTK

"Čekání na evropský šampionát bylo opravdu předlouhé. Psal se roku 1986 a evropská špička se sešla ve staré sportovní hale v Praze. Svou bohatou kariéru tam uzavíral nejlepší český hráč v historii Milan Orlowski a titul mistrů Evropy získali v mixu Jindřich Panský a Marie Hrachová. Zajímavostí je, že je to zatím poslední zlatá medaile, kterou naše reprezentace na evropském mistrovství vybojovala. Česká republika se ucházela o pořádání šampionátu o 10 let později. Ovšem v roce 1996 ho nakonec hostila Bratislava. Fanoušci se tak této vrcholné akce dočkali až po 24 letech, kdy se organizace ujala Ostrava. Však si také česká jednička Petr Korbel zanadával, že musel hrát až 40 let, aby se dočkal Mistrovství Evropy v domácím prostředí. Co se týče konkurence, tak na sever Moravy dorazilo 321 hráčů ze 40 států. Na 21 stolech vítkovické Arény se tak v soutěžích družstev odehrálo neuvěřitelných 886 utkání a další obrovská porce 602 zápasů čeká na všechny kategorie jednotlivců."

Josef Šimončík, foto: ČTK

Je velký rozdíl mezi světovou a evropskou špičkou?

"Lidé zabývající se ping-pongem vědí, že k absolutní světové špičce patří suverénně Čína. Vůbec Asie má před Evropou jistý náskok. Ostatně díky více než miliardové říši středu je stolní tenis třetím nejrozšířenějším sportem na světě. Ovšem musím upozornit, že v současné době vyhrát Mistrovství Evropy je daleko složitější, než v minulém století. Starý kontinent především v ženské kategorii totiž zasáhl doslova exodus rodilých Číňanek. Těm udělují jednotlivé země občanství a ony pak startují v jejich dresech. V elitní evropské desítce je tak osm hráček původem z Číny. Mezi muži se to naštěstí týká jen jednoho Rakušana."

A jaká vládne na šampionátu atmosféra?

"Upřímně řečeno, čekal jsem zaplněnější tribuny, ale ono je to těžké. Hraje se už od dopoledních hodin a drtivá většina fanoušků je přes týden pochopitelně v práci. Ale když hrálo naše mužstvo o medaili, tak cestu do hlediště našli opravdu v hojném počtu. Na čtvrtfinále s Rusy přišly 2 tisíce a na semifinále s Bělorusy dokonce bezmála 4 tisíce diváků. Velká návštěva se v severomoravské metropoli očekává i na finálový víkend."

Iveta Vacenovská, foto: ČTK

A v jakém složení hraje náš celek?

"Složení je velmi pestré. Česká republika využila tzv. domácí kvóty a do soutěží tak přihlásila maximální možný počet účastníků, tedy 9 mužů a 7 žen. V reprezentaci se tak objevují zkušené opory a medailisté z minulých šampionů jako například už 39letý Petr Korbel či Renata Štrbíková. Na druhé straně dostali příležitost sbírat cenné zkušenosti náctiletí junioři Tregle, Širůček a Matelová. Český výběr má ve svém středu také naturalizovaného hráče, i když ne Číňana jako většina soupeřů, ale Ukrajince Dmitrije Prokopcova."