Po šedesáti letech je k vidění výjimečný obraz Antonína Slavíčka Léto
Ozdobou předaukční výstavy v Praze je obraz s názvem Léto od význačného českého impresionisty Antonína Slavíčka. Naposledy byl vystavený na souborné Slavíčkově výstavě v Jízdárně Pražského hradu v roce 1961.
Na veřejnosti se tak znovu objevuje po šedesáti letech. Slavíček na něm namaloval louku v parném létě a pochází ze slavné sbírky architekta Jana Kotěry, od jehož narození uplyne letos 150 let.
"Jde o jeden z největších a nejvýznamnějších Slavíčkových obrazů na trhu. Byl už sedmkrát úspěšně vystavován po celé Evropě, což podtrhuje prestiž obrazu," říká Tomáš Hejtmánek, majitel aukční síně. Slavíček byl mistrem v zachycení světla a stínu.
Díky románu Západ začal kreslit Vysočinu
Stejně jako obrazy, je zajímavý i Slavíčkův život. Svá díla kromě Prahy tvoříl i v oblasti zvané Česká Sibiř, kam jezdil za spisovatelem Janem Herbenem. Na počátku 20. století bydlel i v Kameničkách u Hlinska.
Toužil poznat Vysočinu poté, co si přečetl román Západ od Karla Václava Raise, připomněla v rozhovoru pro Český rozhlas učitelka Lenka Adámková.
"Karel Václav Rais pojmenoval dějiště románu Západ jako Studenec. Román vzbudil zájem Antonína Slavíčka, který Karla Václava Raise kontaktoval dopisem, a poděkoval mu za román. Požádal ho, jestli by se sem nemohl podívat, jestli by mu Rais nezprostředkoval ubytování. A tak díky tomu, že se chtěl podívat do místa, kde se román odehrává, a Rais mu vyjednal ubytování v Kameničkách, tak víme, že se o ty Kameničky v románu jedná."
Víc než sedmdesátka obrazů, které zde Antonín Slavíček namaloval, se považuje za jeho vrcholnou tvorbu. Vznikl tu slavný obraz "U nás v Kameničkách". Do Kameniček za ním jezdili známí malíři a spisovatelé. Domek, kde bydlel, chtěl Slavíček později koupit, ale finanční situace mu to neumožnila. Do Kameniček se však často vracel a bydlel na zdejší faře.
Pro Kameničky namaloval oponu
V Kameničkách mají sbírku malířů, kteří sem za Slavíčkem jezdili. Od samotného Slavíčka tu sice obraz není, ale památku tu na sebe zanechal, prozradil starosta Robert Adámek.
"Antonína Slavíčka tady nemáme, to jsou drahé obrazy, to byste museli do Národní galerie do Prahy. Ale v Pamětní síni jsou kulisy, které Antonín Slavíček a jeho žáci namalovali a věnovali místním ochotníkům."
Na konci života maloval Antonín Slavíček zákoutí Prahy, která se stala jeho novou inspirací.
Když nemohl malovat, skončil se životem
V roce 1909 doprovodil nemocnou manželku na léčení do Dubrovníku, a tam si na skalách zlomil ruku. Na pozvání přítele pak odjel s rodinou na faru v Orlických horách, kde ho při koupání ve studené horské říčce ranila mrtvice. Ochrnul na pravou polovinu těla. Snažil se sice malovat levou rukou, ale výsledky byl zklamáný. 1. února 1910 se zastřelil.
Synovi Janovi bylo teprve deset let. Janova maminka se pak vdala za rodinného přítele Herberta Masaryka, syna budoucího prezidenta a rovněž talentovaného malíře. A právě obraz syna Jana Slavíčka se na aukci také prodává. Jmenuje se Zátiší s rozkrojeným pomerančem (1936). Jan Slavíček měl už jako malý chlapec v otcově ateliéru vlastní koutek a doprovázel tatínka i při jeho malbách v okolí Kobylis a Ďáblic.
V malířství pokračuje i syn dcery Evy, Mikuláš Medek. Jeho obraz Vajíčko se v roce 2019 stal nejdráž prodaným obrazem české poválečné moderny. Jeho majitel zaplatil 57 miliónů korun.
