Po stopách Franze Kafky se tentokrát vydáme do bývalé Hergetovy cihelny na malostranském břehu Vltavy v Praze. V jedinečných prostorách této budovy sídlí Muzeum Franze Kafky. Přibližuje život a dílo spisovatele, jeho fascinaci Prahou i to, jak se její atmosféra odráží v jeho románech.
Sály bez oken, labyrint zásuvek, staré fotografie, úryvky Kafkových dopisů, deníků a rukopisů, kresby zpracované do animace, červeně osvětlené schodiště, po kterém návštěvníci sestupují. To vše vytváří tísnivou atmosféru připomínající Kafkovy romány.
„Místo, kde se nachází expozice Město K., nesouvisí přímo s životem Franze Kafky. Byla to spíše šťastná náhoda, že jsme mohli expozici umístit do této zajímavé budovy. Bývalá cihelna je místo, které do značné míry umožňuje vytvořit atmosféru děl Franze Kafky - jistou ponurost, temnotu. I způsob expozice vytváří ony charakteristické labyrinty, které se objevují v dílech Franze Kafky. Labyrinty Starého Města, kde strávil většinu svého života, a které ho svým způsobem děsily i fascinovaly. Hergetova cihelna se přitom nachází v krásné lokalitě, ze které je vidět na Vltavu a Karlův most a naproti na jeho staré město,“ popisuje průvodkyně Zlatina Novák Jeřábková.
Výstava má dvě části. První s názvem Existenciální prostor představuje hlavní události Kafkova života a prostředí, ve kterém v Praze žil. Druhá s názvem Imaginární topografie ukazuje jak se u Kafky atmosféra Prahy a jeho života v ní složitě proměňuje v metaforický obraz.
„Všechno je tu propojené. Vidíme jeho rodinu, přátele, okruh spisovatelů z jeho generace, židovských německy mluvících spisovatelů, tzv. arconautů, kteří se scházeli v kavárně Arco. Jsou tady videa, jak vypadala Praha v jeho době, mapy sledující jeho cestu do práce nebo z domova do školy. Seznamujeme se s jeho přítelkyněmi, s komplikovanými vztahy, abychom lépe pochopili jeho osobnost.“
Sportovec a vegetarián
Odlehčená část výstavy, jak říká průvodkyně, je věnovaná Kafkově zájmu o divadlo a období, kdy se začal zajímat i o judaismus.
„Kafka prošel fází, kdy se naučil hebrejsky a chtěl se dozvědět více o svých židovských kořenech. Rád chodil do kina, měl rád divadlo a operety. V tom období v Praze vystupovaly různé společnosti ze Lvova a hrály v jazyce jidiš. Ačkoli to nebyl jazyk, kterým by mluvila místní židovská komunita, pro aškenázské Židy, jako byl Kafka, byl srozumitelný, vzhledem k tomu, že je to takový mix.“
Kafkova rodina sice dodržovala nejvýznamnější židovské svátky, ale jinak nebyla striktně nábožensky založená. Franz dokonce obviňoval svého otce, že je klasický západní Žid. Spisovatel však, jak upozorňuje průvodkyně, později sám musel uznat, že se s judaismem nedokázal na sto procent ztotožnit. Kafkovy stravovací návyky rozhodně nebyly motivovány nábožensky...
„V hodně mladém věku se stal vegetariánem. Obával se nějakého závažného onemocnění. Všechno, co ostatní lidé prožívali jako každodenní problémy, vnímal jako existenciální drama. Měl pocit, že kvůli svému vnitřnímu pnutí onemocní a zemře mladý. Proto se hodně věnoval sportu, plaval, chodil běhat, trávil hodně času v přírodě. A doufal, že mu pomůže i to, že se stane vegetariánem.“
Část výstavy „Město K“ je věnována ženám v životě spisovatele. I když o Kafkovi často říkají, že byl asexuální, Novák Jeřábková připomíná, za čtyřicet let svého života měl několik milostných vztahů se ženami. S žádnou se ale nikdy neoženil.
„S dlouholetou přítelkyní Felice Bauerovou, která pocházela z Berlína, měl velmi složitý vztah, trval asi pět let. Ale setkali se jenom sedmnáctkrát, ačkoliv už mezi Prahou a Berlínem bylo železniční spojení. Navíc patrně si začal i kratší vztah s její nejlepší přítelkyní Grete Blochovou, takže úplně věrný partner to nebyl. S Felice byl zasnoubený dvakrát. Od začátku ho fascinovala svoji emancipovaností i tím, že pracovala pro velmi moderní společnost, která vyráběla vinylové desky pro Odeon Records a diktafony. Protože Kafka byl nadšený z technologií a nejnovějšího vývoje. Později se zasnoubil s Julií Wohryzkovou. Asi v té době potřeboval někoho po svém boku méně náročného, Julie se zajímala spíš o módu a operety. I svým kamarádům napsal, že mu intelektuálně úplně nevyhovovala.“
Přesto pár plánoval svatbu. A když Kafkův otec Hermann zasáhl, tehdy šestatřicetiletého spisovatele to tak rozčílilo, že začal psát otci dopis – který nebyl nikdy odeslán.
Inspirace Kafkou
V další části výstavy Zlatina Novák Jeřábková upozorňuje na předměty a dokumenty, které připomínají spisovatelovo působení v pojišťovací kanceláři. Tato část výstavy podle ní nejlépe ukazuje, jak se Kafkův každodenní život prolíná s jeho tvorbou.
„Souvisí to se známým Kafkovým nedokončeným románem Proces, v němž jeho hrdina Josef K. prochází labyrintem byrokracie a snaží se získat informace a důkazy o tom, jestli spáchal nebo nespáchal zločin, ze kterého je obviněn. A protože sám Kafka musel trávit čas v kanceláři a byl služebníkem byrokracie, odkazuje na svůj každodenní život. To je na výstavě symbolizováno i tím, že jména nalepená na zásuvkách patří na jedné straně Kafkovým postavám a na straně druhé jeho přátelům, sestrám či příbuzným.“
„A tady člověk může zvednout telefon a slyšet tam hluk. Kafka neměl rád všechen ten hluk v kanceláři, ať už to byla razítka, nebo psací stroje, telefony, byl z toho nervózní. Nakonec napsal i povídku Velký hluk, což zase souviselo s hlukem, který produkovali sousedé i rodina.“
Zajímavé podle průvodkyně je, že právě detaily této části výstavy fascinují návštěvníky a zřejmě inspirují ostatní umělce k tomu, aby sami produkovali hluk.
„Nedávno jsem dělala rozhovor s Brucem Dickinsonem, zpěvákem heavymetalové skupiny Iron Maiden. Ukázalo se, že naše muzeum již dříve navštívil a byl úplně fascinován přesně touto částí expozice. Upozornil mě na to, že si tady asi moc neuvědomujeme, jak často se různí umělci inspirují Franzem Kafkou.“
Patří do školních osnov
Muzeum Franze Kafky je jedno z nejpopulárnějších v Praze. Bylo založeno v roce 2005. Češi ho přitom zpočátku opomíjeli - 99 procent návštěvníků tvořili cizinci. Podle průvodkyně ale tomu už dávno tak není.
„Povědomí starší generace o Franzi Kafkovi není tak silné. Asi je na tom vidět, jakou roli hraje škola. Minulý režim nepřál podobným autorům, nebyli doporučováni, nebyli součástí školních osnov. Takže spíše starší generace ho úplně nevnímá jako zástupce české kultury, pražského kulturního prostředí, i když zcela mylně. V dnešní době už ale patří do osnov a na mladých čtenářích je to znát. Pravidelně sem přicházejí žáci a studenti z různých českých škol. Muzeum je už populární i mezi Čechy. Sama se setkávám s lidmi, kteří se na muzeum ptají a projevují zájem ho navštívit,“ upozorňuje průvodkyně.
Franz Kafka podle ní nikdy nepřestal být aktuální. A s jakým dojmem by měl člověk muzeum opustit?
„Kafka by neměl být jedním z těch autorů, kteří jsou na tom nedosažitelném, nedotknutelném piedestalu, a působí odpudivě. Spíše bychom měli pochopit jeho slabosti. To nám pomůže více se ztotožnit s jeho dílem. Spousta z jeho pocitů nám všem nejsou úplně cizí. Možná je v sobě potlačujeme, nevnímáme je, a Kafka je autor, skrze kterého můžeme lépe poznat sami sebe i lépe pochopit to, co se děje ve světě. Výstava je skutečně tak koncipovaná, že tomu může napomoct,“ uzavírá Zlatina Novák Jeřábková.
Výročí 100 let od úmrtí Franze Kafky nabízí možnost podívat se na Kafkovo dílo a život z aktuálních a nových úhlů pohledu. Všechny akce, výstavy, přednášky, literární odkazy najdete na stránkách Projekt Kafka2024.
![Max Brod (1964) | Foto: Hans H. Pinn, 1916-1978 photographer, Portrait Max Brod, [1964], סימול ARC. 4* 2000 08 076, Max Brod Archive/The National Library of Israel](https://cesky.radio.cz/sites/default/files/styles/cro_1x1_mobile/public/images/3035446c7b3241d867684843348d4efe.jpg?itok=LCit7-_L×tamp=1716536280)
![Max Brod (1964) | Foto: Hans H. Pinn, 1916-1978 photographer, Portrait Max Brod, [1964], סימול ARC. 4* 2000 08 076, Max Brod Archive/The National Library of Israel](https://cesky.radio.cz/sites/default/files/styles/cro_3x2_mobile/public/images/3035446c7b3241d867684843348d4efe.jpg?itok=dpHgXq8w×tamp=1716536280 "Max Brod (1964) | Foto: Hans H. Pinn, 1916-1978 photographer, Portrait Max Brod, [1964], סימול ARC. 4* 2000 08 076, Max Brod Archive/The National Library of Israel")
