Poděbrady - první lázeňský pramen objevil proutkař baron Bülow

Cílem naší cesty budou Poděbrady. Leží na řece Labi a nadmořská výška 190 metrů řadí toto lázeňské město mezi nejteplejší místa v republice. Jak už sám název napovídá, osada vznikla v blízkosti brodů přes řeku. My se však zaměříme na její lázeňskou historii. Například se dozvíte, kde je první pramen a kde se ukrývá místní trpaslík.

Lázně Poděbrady oslavily roku 2008 kulaté výročí - sto let od jejich založení. První pramen však nenajdete na lázeňské kolonádě, ale na nádvoří místního zámku, kde už stojím s průvodkyní Janou Hrabětovou.

Zámek v Poděbradech

"My tady stojíme nad takovým železným deklem, ale pro novodobou historii Poděbrad má veliký význam, protože tady byl navrtán první pramen minerální vody."

Stalo se tak na přelomu července a srpna roku 1905, kdy se v hloubce 96,7 metrů objevila voda. V té době Poděbrady patřili knížeti Arnoštu Filipovi Hohenlohe a jeho manželce, která panství zdědila. Oba trávili v Poděbradech podstatnou část roku. Kníže byl totiž náruživý milovník lovu a tak sem zval spoustu přátel. Mezi nim byl i baron Karl Bülow z Bothkampu, který byl známý jako proutkář.

Náměstí se sochou Jiřího z Poděbrad, foto: www.czechtourism.cz

"Bavil společnost i v Poděbradech. Když byl několikrát pozván, tak hledal knížeti na různých místech panství vodu. Samozřejmě když byl tady ubytovaný, tak se o to pokusil i na vnitřním nádvoří a virgule mu právě v těchto místech ukázala silný zdroj vody."

Protože se úspěšně vrtalo i na jiných místech, která baron ukázal, tak se kníže rozhodl kopat na nádvoří studnu. Vypadalo to, že voda bude hlouběji a tak se začalo vrtat.

"Dostali se do 80 metrů, do 90 metrů a voda nikde. Kníže už to nemínil financovat dál. Traduje se, že zdejší lékárník Jan Hellich zakladatel muzea a doktor Bouček jeho osobní lékař, byli dvěma muži, kteří knížete přesvědčili, ať to ještě zaplatí do sta metrů, protože tak hluboko se tady ještě nikdo nedostal, aby se vědělo jaké geologické vrstvy jsou pod námi."

A právě v 96,7 metrech se podařilo prorazit opuky, což jsou nánosy nepropustného druhohorního mořského bahna. Podle odborníků je tu voda, která napršela na Krkonoše před deseti tisíci lety. Tak dlouho jí trvalo, než se neprostupnými vrstvami dostala až sem. Právě zde jsou geologické zlomy, kde se voda ve stometrových hloubkách koncentruje. Pod tlakem se tam rozpouští kysličník uhličitý a různé minerální soli. Voda tu začalo stříkat pod obrovským tlakem. Pamětníci říkali, že do výše zámeckých budov, podle jiných do prvního patra. Když se voda za pár dnů vyčistila, přišlo velké zklamání.

"Zjistilo se, že je kyselá a má spoustu bublinek. Doktor Bouček, který to vše sledoval, nechal okamžitě udělat chemický rozbor a zjistilo se, že má velmi podobné složení jako voda v tehdy populárních německých lázních. Přesvědčoval knížete, aby tady udělal lázně. "

Tomu se do toho příliš nechtělo. Čerpal vodu z pramene a posílal ji do přístavů v Německu. Teprve za tři roky se podařilo knížete přesvědčit, aby se tu ze staré nepoužívané stodoly zřídila první budova - tzv. Knížecí lázně. Když se roku 1908 za velké slávy posvětily, nikdo netušil, jak velký vliv budou mít na rozvoj Poděbrad. Díky propagaci doktora Boučka byl už v první sezóně o lázně obrovský zájem. Kníže pak před I. světovou válkou prodal za výhodných podmínek lázeňský podnik i s přilehlými pozemky městu. To založilo tzv. lázeňskou komisi, která nechala vypracovat projekt.

"Soutěž vyhrál František Janda, což byl Kotěrův žák. Mladý, ambiciózní a velice schopný architekt, který namaloval, a ty plány existují, celý lázeňský střed."

Takové tedy byly počátky lázní. Na mnoha pohlednicích jsou v lázeňském parku vidět květinové hodiny. Ty se od roku 1937, kdy se tato část parku otevírala, staly určitým symbolem Poděbrad. Pamětníci si ještě vzpomínají, jak u nich stával malý trpaslíček, uvedla Jana Hrabětová.

"A všechny poděbradské děti od roku 37 mají fotografii jak stojí u trpaslíčka tady vedle hodin. Potom bylo bohužel proti trpaslíčkovi veliké tažení jako proti kýči, tak zmizel, ale zase se sem dostal na nátlak několika nadšenců."

Trpaslík je tedy zase zpět, ale dovedně ukrytý. Stojí asi 30 metrů od hodin pod stromem, jehož větve sahají skoro k zemi. Tady si může spokojeně klepat do své muchomůrky.

"Mluvila jsem s paní, které ten trpaslíček původně patřil. Tady byl ředitelem elektrárny nějaký pan Novotný a toho trpaslíčka měla jeho dcera na zahradě. Když byli na návštěvě v Žitavě, zjistili, že tam mají květinové hodiny se zvonkohrou. Moc se jim to líbilo a tady se právě dokončoval park, tak se pan ředitel s pracovníky elektrárny domluvil a hodiny začali tvořit. K tomu přidali z dvorku elektrárny toho trpaslíčka. Okamžitě se to chytlo a stalo se to takovou populární částí parku."

Na lázeňské kolonádě je pak řada zajímavých domů. Jako například vila Kouřimka, která se objevuje i v jednom z populárních českých seriálů. Byl to jeden z prvních penzionů, který projektoval roku 1910 Josef Fanta, známý secesní architekt.

Poděbrady jsou však spojeny především s králem Jiřím z Poděbrad, který tu má sochu i svůj památník. Ale tam se vypravíme zase příští týden.