Podle prezidentských kandidátů komunisté do české vlády nepatří

Nervozita politických stran před únorovou volbou prezidenta stoupá. Příznivci obou kandidátů se snaží konsolidovat své řady, komunisté zase nabídli svou podporu tomu z nich, kdo veřejně prohlásí, že nebude bránit případnému vstupu KSČM do vládní koalice. Václav Klaus i Jan Švejnar však tomuto lákání odolali.

Václav Klaus, foto: ČTK
Šance Václava Klause zůstat prezidentem České republiky i dalších pět let mírně stouply. Celostátní výbor Křesťanské a demokratické unie - československé strany lidové doporučil svým zákonodárcům, aby dali své hlasy stávající hlavě státu. Kdyby všichni lidovci své vedení vyslyšeli, čistě teoreticky by měl Klaus vítězství v kapse. Zástupci Občanské demokratické strany, která Klause navrhla, mají dohromady s křesťanskými demokraty v obou komorách českého parlamentu nadpoloviční většinu, která by ve třetím kole postačovala pro konečné rozhodnutí. Přibližně polovina lidoveckých zákonodárců ale má blíže ke kandidátovi prosazovanému vládní Stranou zelených a opozičními sociálními demokraty. Přiznává se k tomu i šéfka poslanecké frakce KDU-ČSL Michaela Šojdrová: "Já osobně respektuji toto usnesení a jsem také ráda, že členové celostátního výboru budou respektovat i jiný názor. Patřím k té menšině, která chce volit Jana Švejnara. A za sebe říkám, že budu volit Jana Švejnara."

Proč tedy vedení lidovců, kteří doposud nechtěli doporučovat svým parlamentním zástupcům žádný konkrétní postoj, nyní preferuje jednoho z kandidátů? Vlivný člen strany Cyril Svoboda tvrdí: "Já na tomto rozhodnutí vidím pozitivní to, že se KDU-ČSL k této otázce, k volbě prezidenta, jasně vyjádřila. Podle mého názoru ze všeho nejhorší byl stav, který byl až do této chvíle, kdy jsme byli jediná strana, která vlastně neměla názor. A strana, která chce hrát nějakou roli na politické scéně, musí mít názor."

Foto: ČTK
Podle politologa Lukáše Valeše jsou však důvody nového postoje vedení lidovců především vypočítavé a možné důsledky pro jejich stranu riskantní: "Já si myslím, že ten motiv je především trošku pragmatický. Pravděpodobně tam hrají i roli takové věci, jako je smlouva s Vatikánem a přislíbená podpora prezidenta Klause, že ji nebude vetovat, že ji tentokrát podpoří. Stejně tak je ve hře otázka církevních restitucí. Otázkou pro mě ale je, jestli lidovci nehrají příliš krátkozrakou hru. Protože lidová strana je rozdělená, aspoň jak se zdá, půl na půl. A nemyslím si, že to, co celostátní výbor deklaroval, je příliš šťastné. Trošku tam vidím rozdíl lidí jako je Miroslav Kalousek a takové to více pravicové křídlo, kteří dlouhodobě inklinují k té představě Václava Klause, možná ODS. A myslím si, že pro lidovou stranu je to nebezpečná hra i v tom, že tu stranu může dlouhodobě rozštěpit."

Další stranou, která mezi kandidáty váhá, je KSČM. Komunisté sice opakovaně zdůraznili, že v prvním kole podpoří Jana Švejnara, kterého označili za menší zlo, nicméně z kontextu jejich dalších vyjádření je zřejmé, že chtějí co nejdéle udržet ve hře oba kandidáty a za příhodné konstelace zkusit vytěžit maximum z případné role jazýčku na váhách. Slib podpory tomu z kandidátů, který – byť jen symbolicky - veřejně otevře dveře budoucí vlády komunistům, však s uchazeči nehnul. "Jsme standardní politická strana zvolená v demokratických volbách do parlamentu. Bude-li po volbách taková konstelace, že bychom mohli vstoupit do vlády, neměla by být tato šance KSČM zpochybňována," vysvětloval deníku Mladá fronta Dnes předseda komunistických poslanců Pavel Kováčik. Podle kandidáta Jana Švejnara je to ale jak otázka času, tak také vývoje komunistické strany samotné a samozřejmě celé společnosti. „Zatím v té situaci nejsme,“ prohlásil Švejnar a požadovaný příslib odmítl.

Jan Švejnar, foto: ČTK
Že komunisté nemají ve vládě co dělat, si myslí i prezident Václav Klaus. "To já jim v žádném případně slíbit nemohu. Ani si nemyslím, že by ode mě slib tohoto typu očekávali. Komunistická strana za naši minulost, kterou jsme tady prožívali, prostě nemá nárok na vstupy do vlády. Já dokonce, jestli tomu docela rozumím, tak komunistická strana se s touto svou pozicí v podstatě smiřuje a nemyslím ani, že její ambice míří někam dál. Je to pouze pošťuchování prezidenta před volbou."

Myslí komunisté své požadavky vážně, a jak napsaly někteří komentátoři, tedy i drze - nebo je to opravdu jen takové škádlení? Na to se ptáme politologa Lukáše Valeše.

Václav Klaus při návštěvě Senátu, foto: ČTK
"Já si myslím, že pravda je někde uprostřed. Komunistická strana na jednu stranu zahájila před prezidentskou volbou ofenzivu, která má za cíl jakoby zvýraznit sílu komunistické strany, že vlastně ona to nakonec bude, která rozhodne tu prezidentskou volbu. A samozřejmě tomu také odpovídají požadavky, někdy možná i nerealistické, které komunisté dávají ostatním politickým subjektům. Je sice pravda, že komunistická strana neprošla tím reformním vývojem, jakého jsme byli svědky třeba v Polsku nebo v Maďarsku. Ale na druhou stranu, na to upozorňuje třeba Jan Švejnar, pořád komunistická strana je silným subjektem, pořád její zástupci jsou v Poslanecké sněmovně. A myslím si, že už možná skutečně po 20 letech od listopadu 1989 nastal čas, kdy bychom se měli začít bavit, ne možná zítra, ne možná po příštích volbách, o tom, jak komunisty zapojit nejen do zákonodárné moci."

Nicméně zatím se o ničem takovém žádná relevantní politická strana bavit nechce. Pro lidovce, zelené a pochopitelně také pro občanské demokraty je KSČM nepřípustná nejen jako vládní strana, ale zpravidla odmítají i svou případnou účast ve vládě byť jen podporované komunisty. Pouze sociální demokraté jsou s nimi ochotni spolupracovat na parlamentní úrovni, pro případnou účast komunistů ve vládě však má ČSSD své podmínky, k jejichž splnění však má podle ní KSČM daleko.

Zdá se tedy, že snaha komunistů využít prezidentské volby ke zvýšení své prestiže zatím nevychází. Nicméně do začátku hlasování zbývají přes tři týdny a politické strany se budou nadále snažit vytahovat své trumfy.