Pohraniční pevnosti

V dnešní rubrice se společně se Zdeňkou Kuchyňovou vydáme do chodeb pohraničních pevností východních Čech.

Poslech v RealAudio

Když jedete krajinou mezi Ostravou a Krkonošemi, čas od času ze země vykukují pancéřové a betonové vrcholky staveb. Když budete pátrat pozorněji, zjistíte, že se jedná o pozůstatky čs. opevnění, které bylo budováno v letech 1935 až 1938 jako součást obrany především proti hrozbě fašistického Německa. Část těchto unikátních staveb je dnes turistům zpřístupněna a jednou z nich je například pevnost Dobrošov. Ten nebyl nikdy dokončen a je udržován ve stavu, v jakém ho opustili dělníci po Mnichovské dohodě v roce 1938. Jak uvedl správce objektu, Josef Farář, přesto jsou v pevnosti podzemní chodby a sály o délce téměř 2 km a hloubce až 40 m pod povrchem.

"Ta koncepce opevnit hranice zvítězila nad druhou koncepcí, kterou prosazoval generál Krejčí, což bylo vyzbrojování naší armády motorizovanou pěchotou a letectvem. Nakonec největší investice tekly do opevnění. Budovalo se to po vzoru Maginotovy linie. Maginotovou linií chtěli vyřešit Francouzi odvěký konflikt mezi Německem a Francií o krásné území Alsaska-Lotrinska. To opevnění nesehrálo žádnou vážnou úlohu. Velice podobně jako opevnění československé. Na rozdíl od té francouzské Maginotovy linie ta čs. hranice s Německem měřila více než 1500 kilometrů, zatímco ta francouzsko-německá linie měřila necelých 400 kilometrů. Bylo rozhodnuto, že se to opevní po celé délce, ale nakonec tento velkorysý plán byl přece jen redukován na opevnění budované v oblasti mezi Ostravou a Krkonošemi, takže do této oblasti, která měří 250 kilometrů, tekly největší investice."

Čs. ozbrojené síly měly díky této obraně vydržet údery wehrmachtu po několik týdnů až do mobilizace a následné ofenzívy spojenců.

"Hlavní linii toho opevnění měly tvořit tzv. těžké pěchotní sruby. To byly objekty vzdálené od sebe 200, 300, 400 metrů podle toho jak vypadal terén. Kanóny umístěné pod tím betonem svými křížovými palbami vlastně vytvářely nepropustnou přehradu. Vykrývaly různá hluchá místa a jeden druhého. Tuto nárazovou zónu by nepřítel musel překonat, když by se pokoušel na naše území dostat."

Za touto linií byly ještě umístěné pevnosti, a to je případ Dobrošova. Výstavba opevnění byla původně plánována na deset až patnáct let. Jak dodal Josef Farář, rok 1938 tak zastihl čs. opevnění ve fázi výstavby a po mnichovské dohodě zůstala většina pevností na území Třetí říše a k obranným bojům vlastně nikdy nedošlo.

"V dnešní době ty dokončené tvrze jsou částečně v rukou armády, takže jsou to objekty veřejnosti nepřístupné a tajné. A jiné začaly provozovat některé instituce a soukromé kluby. Tady ten Dobrošov byl klasifikován jako národní kulturní památka v roce 1995. Je vlastně jedinou památkou tohoto typu z hlediska vojenského stavitelství."

Díky nadšencům a dobrovolníkům, kteří budují a zpřístupňují pevnostní muzea, jsou tyto objekty jednou z nejnavštěvovanějších turistických atrakcí východních Čech. Návštěvníci se však někdy pořádně zadýchají. Při výstupu z Dobrošova musí zdolat 262 schodů. Přesto sem ročně zavítá na 45 tisíc lidí, kteří tu najdou expozici miniaturek čs. armády první republiky, dobové uniformy a modely objektů. Nedaleko je další z pevností - Hanička. Její dělostřelecký objekt patří k největším v celé České republice. Je dlouhý 50 a široký 18 metrů, přičemž vypočítaná váha je 12 tisíc tun. Když jsem kolem něho procházela, nedalo mi to nezeptat se našeho průvodce Luďka Vávry, jak odsud vlastně stříleli, když není skoro nic vidět.

"Tenkrát v tom roce 1938 tady ten vrch byl absolutně holý. A jelikož stejně by z tohoto objektu neviděli do údolí, tak na dalším z objektů, ke kterým se půjdeme podívat, byl dělostřelecký pozorovatel, což byl voják, který pomocí polního telefonu hlásil sem do tohoto objektu, kde se nepřítel nachází."

Své dívčí jméno dostala pevnost podle blízké osady. Velitelem byl jmenován mjr. pěchoty Jaroslav Mikuláš Novák, bývalý legionář a účastník bitvy u Zborova. V Haničce mělo sloužit více než 400 mužů, kteří mohli v obklíčení vydržet několik měsíců. Její podzemí je propojené stovkami metrů chodeb a sálů. I ona však byla předána bez boje. Přesto vypadá jako kdyby se zde střílelo.

"Je to pozůstatek právě toho německého ostřelování z období okupace, kdy Němci na našich objektech trénovali, zkoušeli co takovéto objekty snesou a co umí. Bohužel tyto svoje poznatky obzvlášť z roku 1940 potom samozřejmě uplatnili v bojích o belgická a francouzská opevnění, což se nám moc nelíbilo."

Historie pevnosti je opravdu pestrá. V 50. letech ji poničil podnik Kovošrot, který vytrhával pancéřové zvony a odvážel je do hutí. V 70. letech se tu natáčel film Otakara Vávry Dny zrady. Zkoušelo se i spojení do tunelů pražského metra. Haničku však zabrala armáda a začala budovat kryt. Ačkoliv přestavba spolykala stamiliony korun, nikdy nebyla dokončena.

Informace nejen o tomto zajímavém opevnění naleznou zájemci o turistiku na novém státním informačním systému Czech Tour Service. Na internetu se má objevit v únoru a bude tu více než 30 tisíc údajů o celé České republice. Nejdříve v české a anglické verzi, později přibudou i další jazyky. Obce, kraje či památky se mohou v systému prezentovat zdarma. Jak uvedl Bedřich Šetena, ředitel firmy Bedy, která systém zpracovala, cílem systému je přitáhnout zejména klientelu, která si organizuje své cesty sama.

"Nejde jenom o internetovou aplikaci, bude umístěn i v infoboxech, neboli infokioscích, které budou rozmístěny po republice, které si mohou objednat i městské úřady, krajské úřady, bude fungovat v turistických informačních centrech, bude fungovat na zahraničních zastoupeních České centrály cestovního ruchu a v současné době probíhá i jednání o napojení Českých center v zahraničí. My neděláme žádné brány kam by systém nemohl jít. Může jít kamkoliv. Ba naopak. Čím více tento systém bude vidět, tím více bude vidět celá Česká republika."

Projekt bude mít dvě verze. Jednu prezentační a druhou profesionální. Ta bude sice informace poskytovat rychleji, ale zato nebude tak poutavá.