Poslední rozloučení s Yvonne Přenosilovou bude na Novém židovském hřbitově v Praze
Nový židovský hřbitov v Praze bude místem posledního rozloučení s jednou z největších hvězd české pop music šedesátých let 20. století Yvonne Přenosilovou. Interpretka hitů jako Roň slzy, Tak prázdná, Sklípek nebo Boty proti lásce a později také redaktorka Rádia Svobodná Evropa navždy odešla v pondělí ve věku 76 let.
„Jeden z nejskvělejších hlasů, co jsem kdy slyšel; Hlas jak zvon..., na to se nedá zapomenout; Bude chybět, byla originální; Pani speváčka s najlepším hlasom aký tu kedy bol. Odchádza generácia fantastických hlasov; Odvážná žena a fantastická zpěvačka; Hlas co uměl pohladit po duši; V našich srdcích a paměti bude navždy žít…,“ tak komentovali zprávu o smrti Yvonne Přenosilové lidé na sociálních sítích.
Její kolegové, přátelé i známí většinou často vzpomínali na zpěvaččin osobitý smysl pro humor. „Umřela mi velká kamarádka s originálním smyslem pro humor - Yvonne "Ifon" Přenosilová! Bude mi hrozně chybět! Když zpívala svůj první největší hit, málem jsem při něm pokaždé "ronil slzy". Sbohem, holka, teď roním slzy doopravdy,“ vzkázal básník, spisovatel, scenárista, hudebník, a moderátor Ondřej Suchý.
„Byla naprosto nedostižně vtipná. Zažila jsem ji jako hvězdu stolních společností. Byla tak úžasně pohotová, sršela vtipem, vyvolávala salvy smíchu, zářila v televizních i rozhlasových pořadech,“ zavzpomínala v Českém rozhlase na svoji kamarádku komentátorka ČRo Plus Lída Rakušanová, která byla také kolegyní Přenosilové v Mnichově v Radiu Svobodná Evropa.
Do západního Německa zpěvačka emigrovala v roce 1968. Necelý týden po invazi Varšavských vojsk. Předtím podepsala manifest Dva tisíce slov, který vyzýval k demokratizaci společnosti za období komunistické totality.
„Bylo mi 21 let, když to vyšlo. Signatářů bylo 30 a já jsem byla mezi nimi. Připadalo mi to nevinné, kvůli uvolněné atmosféře. Text vypadal naprosto neškodně, ale pak se stalo něco, co nikdo vůbec nečekal – začala telefonní hrůza. Můj telefon vyzváněl 24 hodin denně, volali mi lidé, kteří se identifikovali jako ‚dělníci‘, vyhrožovali a říkali mi, že mě zabijí, ubijí k smrti. Bála jsem se každého člověka, kterého jsem na ulici potkala. Otec mi řekl - holka, musíš se odtud dostat. Po okupaci jsem se dlouho nezdržela, odešla jsem 27. srpna 1968,“ vzpomínala Yvonne Přenosilová v roce 2018 v rozhovoru pro Radio Free Europe.
Nevycházela z bytu
Zamířila do Rakouska, ale nakonec se usadila v Mnichově. V Německu nejdříve pracovala jako pozemní letuška. Také se tam vdala, a to za barona von Stuckmana, se kterým měla syna Maxe. Později se ale rozvedli a jejím partnerem byl nějakou dobu Pavel Pecháček, ředitel československého a českého vysílání Rádia Svobodná Evropa. Přenosilová s RFE začala spolupracovat v roce 1987. Moderovala hudební pořady s Karlem Krylem.
Když se pak ‘Svobodka‘ po sametové revoluci přestěhovala do České republiky, vrátila se Přenosilová v roce 1994 s ní. V Česku se pak angažovala v řadě rozhlasových stanic. Zahrála si také ve filmech Dita Saxová a Kulhavý ďábel.
Poslední roky ale trávila zpěvačka v ústraní v bytě na pražském Žižkově, dlouhodobě si stěžovala na bolesti zad a téměř nevycházela z bytu. Málokdo také věděl, že v posledních letech bojovala s rakovinou. Zemřela ve vinohradské nemocnici v pondělí odpoledne. O jejím úmrtí informovala její sousedka Hana Vejvodová a komentátor Českého rozhlasu Radko Kubičko. Oba s Yvonne Přenosilovou také spolupracovali v Rádiu Svobodná Evropa.
I kvůli tomu, že veškerý čas trávila zavřená ve svém bytě, promyslela si Yvonne Přenosilová dopředu i přání ohledně svého pohřbu. Zpěvačka byla členkou židovské obce a ta jí také uspořádá smuteční obřad. Konat se bude ve čtvrtek ve 14 hodin na Novém židovském hřbitově v Praze a povede ho vrchní zemský rabín Karol Sidon. Pohřbu by se měl zúčastnit jediný syn Yvonne Přenosilové Max a širší rodina, hosté ze zahraničí včetně bývalých kolegů ze Svobodné Evropy.
Po veřejném pohřbu uloží zpěvačku na židovském hřbitově do hrobu. Místo posledního odpočinku na tomto hřbitově našla řada významných osobností politiky, kultury i průmyslu, mimo jiné spisovatelé Franz Kafka, Jiří Orten, Ota Pavel, Arnošt Lustig, malíři Jiří Kars, Max Horb, příslušníci rodiny Petschků, Waldesů a rodiny Bondy a řada dalších.
