Pražské Jezulátko

Soška malého Ježíska bydlí v kostele Panny Marie Vítězné a denně přijímá návštěvníky z desítek zemí světa. Ti v pražském kostele na Malé Straně prosí o pomoc či uzdravní a mnozí se vrací, aby poděkovali. Soška je známá pod názvem Pražské Jezulátko a je záhadou, jak dosáhla tak obrovské popularity v celém křesťanském světě. Za Jezulátkem i do kostela se teď vypravíme se Zdeňkou Kuchyňovou.

Soška Pražského Jezulátka je vysoká 47 centimetrů. Ježíšek tu má podobu malého dítěte oblečeného do dlouhé košilky, ze které vykukují bosé nožky. Pravicí žehná, zatímco v levé ruce drží globus s křížem, jakoby spočíval v jeho ruce celý svět. Jak se vůbec soška do Prahy dostala? Když se roku 1556 vdávala do Čech vévodkyně Marie Manrique de Lara, dostala sošku od své matky jako svatební dar, uvedl otec Petr Schleich.

"Možná je kus pravdy na legendě, která říká, že před tím šoška ve Španělsku prošla rukama svaté Terezie od Ježíše, protože ta rodina se se svatou Terezií znala. Jinak samotný původ sošky klade legenda na jih Španělska k řece Quadalquivir, kde měla vzniknout v jednom karmelitánském klášteře. Zdejší mnich se snažil vymodelovat podobu malého Ježíška, který se mu měl ukázat, ale nedařilo se mu to. Nakonec se mu ten chlapeček ukázal ještě jednou a tak pomohl jeho podobu dokončit. Mnich potom hned umírá. Ale pointa té legendy je v tom, že on modeloval sošku Ježíška nejen vlastníma rukama, ale také v sobě. A když se mu to povedlo, tak mohl odejít do věčné radosti, jak čteme tu legendu."

Jak se Pražské Jezulátko dostalo právě sem, do tohoto kostela?

"Obyčejně se říká, že sošku darovala karmelitánům v tomto kostele v roce 1628 paní Polyxena z Lobkovic a to je pravda, ale ne pravda celá. Když bychom si otevřeli klášterní kroniku, jejíž rukopis se nám dochoval, tak se tam píše o tom, že s klášterem to nevypadalo zvlášť dobře, bylo to mimochodem během 30ti leté války. A protože tu také vychovávali bratry, kteří se teprve měli stát mnichy, měli takový nápad opatřit nějaký obrázek Ježíše jako chlapce, jako dítěte a postavit jim ho před oči, aby se od něj učili. A tak hledali a našli jeden takový obrázek u této paní, která byla v té době již podruhé vdovou a byla to dcera oné španělské slečny, o které jsem říkal, že přinesla obrázek sem do Čech a ta paní jim ho darovala. Nejdřív ho měli vystavený u sebe v kapli, a pak když viděli, že dělá lidem dobře na duši, tak ho přestěhovali do kostela, aby i ostatní lidé se za ním mohli přijít podívat a pomodlit se u něj."

Spočítali jste, kolik má Pražské Jezulátko oblečků?

"70 nebo 100. Nedá se to přesně říct už proto, že to nejsou celé komplety. A když si potom člověk uvědomí, že to jsou většinou dary z vděčnosti a s většinou těch kousků se pojí nějaký příběh, potom to člověk čte ještě jinýma očima, ještě víc k němu ta krása mluví."

Je nějaká symbolika v těch obleččích? Je Jezulátko jinak oblečené, na Vánoce, na Velikonoce, během roku?

"Ony opravdu barvy mají schopnost různým způsobem promlouvat k srdci člověka. Proto třeba když slavíme slavnosti, tak bývá Jezulátko v nějakých slavnostních šatech, většinou bílých, ale někdy i ve svém hermelínovém královském pláštíku. Když je normální čas roku, tak bývá většinou v zeleném, což je zase barva života."

Jezulátku je připisována řada zázračných uzdravení a to i z nedávné doby. Ve zdejším kostele je uloženo speciální zařízení, ve kterém musela chodit dvouletá Tamara z Brazílie. Kvůli vykloubeným kyčlím udělala stěží dva krůčky. Rodiče se modlili k Jezulátku a ona šestý den strojek sundala. Celá rodina přijela v roce 1995 poděkovat Jezulátku. Podobný je i příběh indiánské ženy, která v mládí ochrnula. I ona se uzdravila a přibližně roku 1994 přijela do Prahy jako sedmdesátiletá babička s manželem a vnukem. Celý život šetřila peníze na tuto děkovnou pouť k Pražskému Jezulátku. Tomu je připisována i záchrana Prahy při obležení Švédy. Jak uvedl otec Petr Schleich, zbraně jsou i na oltáři kostela Panny Marie Vítězné.

"Tenhle kostel vznikal okolo roku 1611. Stavěli ho tehdy v Praze usedlí luteráni. Je to kostel, který je zvláštní i tím, že na hlavním oltáři jsou zpodobené trofeje zbraní, protože ten jeho počátek je spojen také s bitvou na Bílé hoře, ale když bychom se podívali nahoru na hlavní oltář, tak tam najdeme malý obrázek zpodobující Pannu Marie s Josefem nad jesličkami. Ten obrázek je spojovaný s Boží pomocí v té bitvě. Pokud si to pamatuji správně, tak bratři sem do kostela přišli v roce 1623. Rozhodnutí k založení tohoto kláštera v Praze padlo v Itálii, v oblasti Ligurie. Mohli jsme tu být do Josefa II. do 80. let 18. století a vrátit jsme se mohli do Prahy teprve v době okolo 1. světové války, ale to nebyla doba příhodná, jak se ukázalo a tak se nám to doopravdy podařilo až po roce 1989."

Kolik je tady teď karmelitánů?

"Tady v Praze jsme čtyři, ale bylo by potřeba, aby tu bylo víc kněží, kteří by přijímali to množství lidí, kteří tu přijdou ze světa. A když přijdou z velké dálky, tak je třeba, aby tu našli o maličko víc, než jen kostel, který mají doma také, i když tam nemají tenhle obrázek Ježíška a tak jsme rádi, že jim můžeme nabídnout taky třeba výstavu o našem misijním a sociálním působení ve střední Africe. Je to hezké se s těmi lidmi setkávat. Je to nádherná křižovatka, kde se člověk setká s množstvím lidí z nejrůznějších koutů světa. Ti lidé v tu chvíli bývají velice otevření."