Pražský ostrov Kampa je jedním z nejromantičtějších koutů Malé Strany. Na jedné straně ho omývá Vltava, na druhé straně vodní kanál Čertovka. Místo, kde je rozlehlý park a staré mlýny, kde bydlela řada českých herců, výtvarníků a hudebníků, si dodnes uchovalo poklidný ráz. Po Čertovce se můžete svézt lodičkou, i proto se Kampě se někdy říká pražské Benátky.
Pražský převozník Zdeněk Bergman je přesvědčený, že panorama hlavního města si nejlépe vychutnáte z hladiny řeky Vltavy. V Praze dnes organizuje vyhlídkové plavby po historických člunech a lodích, s výkladem ve více než dvaceti jazycích. První turisty začal vozit v roce 1993 právě po Čertovce. „První kapitál jsem si vydělal na sběru jablek a vína v severní Itálii. Koupil jsem si první závěsné motory a se starým parním člunem, který jsem měl z mládí, jsem začal provozovat vyhlídkové plavby na Čertovce. Od začátku byly provázeny výkladem, který má turistům zprostředkovat genia loci Prahy.“
„Teď stojíme na přístavišti u Juditina mostu, na Křižovnickém náměstí, kde je i muzeum Karlova mostu. Tady je možné vidět dlouhý tunel, říkáme mu vodní podzemí Starého města. Jsou to nejstarší památky, které můžeme na Praze 1 vidět. Je tu oblouk Juditina mostu z roku 1169, klášter řádu křížovníků z roku 1252, nultý oblouk Karlova mostu a oblouk, který vyplňuje prostor mezi Juditiným mostem a mostem Karlovým a tvoří Křižovnické náměstí.“
V tomto dlouhém vodním podzemí, které Zdeněk Bergman zpřístupnil, a o kterém neví ani spousta Pražanů, má společnost Pražské Benátky přístav. Kotví tam osm lodí. Jsou to kopie vltavských lodí z konce 19. století a jsou inspirovány jednoduchými říčními čluny bez kajuty, takzvanými naháči, které se plavily po Vltavě, mezi Českými Budějovicemi a Prahou, už od poloviny 16. století.
Od vodního podzemí Karlova mostu k Čertovce
Na lodi „Vodouch“ teď směrem od Starého města plujeme na druhý břeh Vltavy, směrem Malé Straně a jejímu ostrovu Kampa. Hovoří se o ní sice jako o ostrovu, ale po regulačních úpravách Čertovky z roku 1915 se stala poloostrovem. Čertovka je 740 metrů dlouhý vodní kanál, který nechal vykopat řád Maltézských rytířů, neboli johanitů, k pohonu malostranských mlýnů. Zdeněk Bergman vypráví o historii Kampy, kde se původně rozkládaly jen pole, vinice a zahrady: „Všechny ostrovy v Praze jsou takzvané jesepy, tedy písečné nánosy, které migrují v řece. Čertovka vždy oddělovala ostrov Kampa od Malé Strany a vytvářela vodní příkop okolo johanitského dvorce, ve 12. století. Až do poloviny 19. století se jmenovala Rožmberská strouha. Kampa, která vytváří jeden břeh Čertovky, byla stabilizovaná po požáru Malé Strany v roce 1541. Tehdy tam shořely domy i zemské desky. Ruiny domů z Malé Stany byly vyvezeny na Kampu. V 16. století se na takto zpevněném ostrově začaly stavět měšťanské domy, zatímco ostatní pražské ostrovy byly obydlené až od druhé poloviny 19. století.“
Název Čertovka, podle legendy, odkazuje na jednu hašteřivou obyvatelku Kampy, která ve strouze často prala prádlo. Kampa, kde se původně byla kdysi vůbec doménou pradlen, mlynářů a řemeslníků, zejména hrnčířů. Konaly se tu hrnčířské trhy a ještě teď tu funguje jedna keramická dílna.
Mlýnů bylo původně devět, ale zůstaly jen tři. Nejzachovalejší je Velkopřevorský mlýn, který fungoval až do roku 1936 a dodnes se jeho osmimetrové kolo pro potěchu kolemjdoucích otáčí.
Vltava i Čertovka jsou dodnes doménou rybářů
„Čertovka je dokonce vedená jako rybí trdliště. Vůbec Vltava okolo Karlova mostu je na ryby bohatá. Rybáři, kteří jsou tu možná už jediným pražským koloritem, mají velké úlovky. My o naše stařičké rybáře pečujeme. Některým je přes 90 let a víc než 50 let u Karlova mostu rybaří. Pro mě představují živoucí paměť Prahy.“ Zdeněk Bergman vypráví, že Čertovka také dřív sloužila vodákům: „Čertovka byla v 80. letech 20. století opravená a došlo k zúžení kanálu o víc než 2 metry na každé straně. Do té doby, vlastně ještě do revoluce v roce 1989, tady fungoval kanoistický oddíl ČVUT. Pouštělo se sem dost vody, takže tu mohly být branky, byly tu kanoistické tréninky a snad i závody.“
„Naše lodě mají ponor pouhých 38 centimetrů, což nám umožňuje plout i po malých říčních kanálech jako je Čertovka i do vodního podzemí Starého města.“
Na Vltavě, kde se potkávají velké i menší výletní lodě a šlapadla, je v létě rušno, ovšem i plavba po poklidné Čertovce má svá úskalí: „Poté, co jsem všechny tyto lodě navrhl a vyprojektoval a postavil, jsem musel sám Čertovkou jezdit, zajíždět pod vodní oblouk přístaviště a pak to naučit naše kapitány. Musím říct, že plavba v těchto vodách vyžaduje jistý um. I pro kapitány z velkých plavidel, kteří k nám chodí na brigádu, jsou to náročné manévry, které se musí učit. Pochopitelně musí dávat pozor i na velké lodě.“
Podle převozníka Zdeňka Bergmana má plavba po Vltavě i po Čertovce specifickou atmosféru. V čem je tedy jiná než projížďka třeba po Seině?
„Seina a vůbec Paříž jsou na rovině, stejně jako Vídeň nebo Londýn. Praha má tu výhodu, že plavba po Vltavě není 2D, ale 3D. Samozřejmě, že když ochutnáte dobré víno, pivo a jídlo, je to i 4 nebo 5D… To, že tady máme kopce a věže, dodává vjemy, které v jiných evropských metropolích nepoznáte.“
Park Kampa a Werichova vila
Poklidná Kampa, která je zčásti zastavěná a zčásti ji tvoří park, vždy přitahovala významné osobnosti. Bydlel tu ilustrátor Adolf Kašpar, skladatelé Josef Mysliveček a Bohuslav Martinů, malířka Zdenka Braunerová, zpěvačka Eva Olmerová a také herci Eduard Kohout či Josef Vinklář.
Na začátku parku stojí vila, která nese jméno svého nejslavnějšího obyvatele, herce, dramatika a spisovatele Jana Wericha. Původně tu byla koželužna, již nechal hrabě Nostic přestavět pro lingvistu, významného muže českého národního obrození a rodinného učitele Nosticů, Josefa Dobrovského.
„Tehdy byl ostrov rozdělen do tří zahrad: do zahrady Michnů, Valdštejnů a Nosticů. V té době byla Kampa na okraji Prahy a tato vila byla letním sídlem v zahradě Nosticů. Když tu ovšem chtěli celoročně ubytovat Josefa Dobrovského, museli dům upravit. Tak vznikla neoklasicistní podoba vily, na níž se teď díváme. S přestavbou se začalo roku 1803 a hlavním stavitelem byl Jan Palliardi,“ říká Ruth Peterová, průvodkyně ve Werichově vile.
Později, na počátku 20. století, tu žil historik umění a znalec Prahy Zdeněk Wirth nebo zakladatel československé koreanistiky, archeolog a překladatel Han Hŭng-su.
Werichova vila patří městské části Praha 1 a od roku 2015 ji spravuje, stejně jako nedaleké Muzeum Kampa, Nadace Jana a Medy Mládkových. Vila byla po povodních v roce 2002 v dezolátním stavu a v posledních letech prošla významnou rekonstrukcí.
„Teď jsme v přízemí Werichovy vily, kde byl v minulosti jeden ze dvou bytů. Druhý se nacházel v patře. Nahoře žil Jan Werich a zde dole, kde je dnes kavárna, bydlel básník Vladimír Holan.“
Herec a zakladatel meziválečného Osvobozeného divadla Jan Werich bydlel ve vile od roku 1946 do své smrti v roce 1980. Krátce zde žil i Jiří Voskovec, který s Janem Werichem tvořil, až do své emigrace do USA, nerozlučnou uměleckou dvojici.
Přestože se domu říká Werichova vila, Janu Werichovi nikdy nepatřila, užíval zde, stejně jako ostatní slavní nájemníci, obecní byt.
Ve sklepě, který je nejstarší dochovanou částí domu, najdeme malou expozici věnovanou pražskému židovskému městu a legendárnímu Golemovi. Je to vzpomínka na hru Osvobozeného divadla Golem i na film Císařův pekař-Pekařův císař, kde Jan Werich ztvárnil hlavní roli. V podkroví se konají divadelní představení a v patře je obnovený Werichův byt, expozice věnovaná Osvobozenému divadlu a také místnůstka pod schody: „Studenti FAMU nám tu vytvořili komůrku s kukátkem. Když se do něj podíváte, uvidíte spíž. Jan Werich s manželkou Zdenou totiž velmi rádi přijímali hosty a vždy měli nějaké zásoby po ruce. Vedli rušný společenský život, což vidíme i na fotografiích. Přicházeli sem herci a další osobnosti kulturního života, třeba Karel Gott. Na této fotografii vidíme Jana Wericha s Gottovou deskou, to byl určitě dárek, který mu zpěvák přinesl.“
Proslulé byly Štědré dny u Werichů na Kampě. Z oken protějšího Lichtenštejnského paláce ovšem všechny návštěvy bedlivě sledovala státní bezpečnost. Jedním z častých návštěvníků vily byl výtvarník a autor animovaných filmů Jiří Trnka. Byl Werichovým sousedem – půvabnou, modrobílou klasicistní vilu na Kampě s číslem popisným 500, kde dodnes bydlí jeho potomci, koupil v roce 1960.
Od Werichovy vily směrem k mostu Legií se rozkládá příjemný park, který vznikl až ve 40. letech 20. století a měl původně sloužit jako vojenské cvičiště. Po druhé světové válce byl park přetvořen do dnešní podoby anglické zahrady.
Procházku po Kampě si můžeme zpestřit posezením v kavárnách na břehu Čertovky, třeba v Mlýnské kavárně s interiérem původního mlýna ze 12. století, nebo v Café Márnice, umístěné, jak název napovídá, v domečku bývalé márnice. Cestou nemůžeme minout bývalé Sovovy mlýny, kde se nachází Muzeum Kampa s unikátní sbírkou obrazů Františka Kupky, ani Lennonovu zeď naproti Francouzskému velvyslanectví, kde lidé vyjadřovali své názory a protesty proti komunistickému režimu.
