Před 140 lety měla premiéru nejpatetičtější opera Antonína Dvořáka Dimitrij
Monumentální dílo čerpající z ruských dějin psal Dvořák s láskou a nadšením. Od prvních skic k premiéře v roce 1882 však uplynulo třináct let.
Mezi Dvořákovými operami jde jednoznačně o nejzávažnější a nejvýpravnější skladbu. Podle znalců jde o tzv. velkou operu meyerbeerovského typu.
Libreto napsala Marie Červinková-Riegrová, dcera tehdejšího významného politika Františka Ladislava Riegra. Původně bylo určeno Karlu Šeborovi, ale Červinková nebyl spokojená s jeho předchozím zhudebněním jejího libreta, a tak oslovila Dvořáka. Námětem je skutečná historická událost, která se odehrála v Rusku na počátku 17. století: Venkovskému šlechtici Juriji Otrepěvovi se podařilo polské šlechtě i králi Zikmundovi III. namluvit, že je Dimitrij, syn někdejšího cara Ivana Hrozného, a má nárok na ruský trůn. Za pomoci Zikmundova vojska dosáhl abdikace cara Borise Godunova a vyvraždění jeho potomků. Na trůnu však vydržel pouhý rok – v květnu 1606 byl zavražděn spiklenci v čele s budoucím carem Vasilijem Šujským.
Dvořák psal Dimitrije pro Národní divadlo. Kvůli požáru se premiéra uskutečnila s velkými obtížemi i náklady v Prozatímním divadle 8. října 1882. Navzdory úspěšnému ohlasu přistoupil Dvořák v dalších letech k několika ne vždy povedeným úpravám.
Roku 1906 se dirigent Karel Kovařovic rozhodl Dimitrije znovu oživit. Nejprve podrobil všechny verze opery důkladnému srovnávacímu studiu, na jehož základě se rozhodl pro návrat k prvnímu znění, které zkrátil a na několika místech nahradil úseky z pozdějších přepracování, upravil deklamaci a instrumentaci. Z této „Kovařovicovy verze“ pak vychází většina nastudování až do současnosti. Přesto se opera Dimitrij kvůli vysokým nárokům na inscenaci příliš často neuvádí a z Dvořákových oper se mnohem častěji nasazují „lehká“ díla jako Jakobín, Čert a Káča nebo Šelma sedlák. O Rusalce, kterou často zařazují i zahraniční soubory, ani nemluvě.
Mimochodem v padesátých letech zařadil tehdejší „rudý“ politik a ministr školství Zdeněk Nejedlý Dimitrije na černou listinu a až do jeho smrti se nesměla opera uvádět.
O návrat na scénu se zasloužila Státní opera Praha, která Dimitrije nastudovala v roce 2004 k výročí skladatelova úmrtí. Při stejné příležitosti bylo dílo uvedeno v koncertní úpravě ve Vídni, které bylo o pár měsíců později zopakováno i na londýnských Proms. Roku 2016 bylo koncertní provedení Dimitrije provedeno v bostonské Odyssey Opera. Československá televize natočila roku 1981 výrazně zkrácenou verzi opery jako televizní inscenaci.
