Před 54 lety probíhala internace řádových sester

V těchto dnech před 54 roky byla zahájena internace řádových sester. Jedno z míst, kam byly v několika etapách svezeny, byla i Bílá Voda na Jesenicku. Byly tu sestry až ze 16 řádů a na zdejším hřbitově, který byl vyhlášen kulturní památkou, je jich na 700 pohřbeno. Jejich památku si tu Češi, Poláci i Němci pravidelně připomínají v posledních čtyřech letech. Zdeňce Kuchyňové se podařilo najít školskou sestru Marii Karmelitu, která vše zažila na vlastní kůži.

Před 54 lety probíhala internace řádových sester

Sestra Marie Karmelita žije dnes Horažďovicích a společně s dalšími dvěma vyučuje náboženství a vede různé kroužky pro děti. Patří k řádovým školským sestrám de Notre Dame, které mají své kořeny ve Francii. Kongregace se v Horažďovicích postupem času velice rozšířila. Před rokem 1950 tu bylo 182 sester. Vznikla zde například měšťanská škola, kam chodily v zimě selské dívky. Pak však přišla padesátá léta.

"Ženské řehole nebyly zrušeny, pouze převezeny, soustřeďovány do pohraničí, hlavně na polské hranice. Tam byl Javorník, Bílá Voda a ty sestřičky tam svezly. Měly v místnostech jen dvě sražené postele. Ani skříně, ani skříňky, bylo to všechno velice primitivní."

Sestra Marie Karmelita prožila vše na vlastní kůži. Byla tehdy velice mladá. Že půjde do řádu se rozhodla už na gymnáziu.

"V roce 1949 těsně před písemnými zkouškami nám zavřeli církevní školu u sv. Anny a rozstrkali nás po Praze na různá gymnázia. Když jsem si šla pro vysvědčení, pan ředitel říkal: kam půjdete, na který obor? Já říkám, já nemohu, já nemám finance. Jela jsem pak za sestrami a přijala jsem řeholní roucho. Bylo nás 18."

Školské sestry v Horažďovicích

Mužské řády byly zrušeny, ženské však zůstaly, neboť v té době nebylo možné sehnat zdravotní sestry do nemocnic. A tak se z Marie Karmelity stala postupem času žena devatera řemesel. Nejdříve zdravotní sestra, potom pracovala na poli, vyšívala goblény. Pak byly sestry rozvezeny do továren. Stala se pletařkou punčoch, ale protože si je lidé oblíbily, byly sestry přeloženy zase jinam, tentokrát do přátelny lnu, kde i ve špinavém prostředí pracovaly v řeholním rouchu.

"Oni nás nutili, my vám dáme civil, převlečte se. My jsme věděly, než se z té fabriky vrátíme, že nám to zlikvidují a budeme v civilu. Tak jsme v tom řeholním chodily ke strojům, i když to praní bylo hrozné, ale přežily jsme to."

Postupně sestry odcházely k dětem do ústavů sociální péče. Sestra Marie Karmelita si tak přibrala další povolání, dodělala si čtyřletou zdravotní školu a působila v ústavech. Pak už bylo lidí ve zdravotnictí dost a tak přibylo další povolání.

"Nebyly pedagogické síly v těch ústavech, tak mě poslali studovat na šestiletou speciální pedagogiku do Olomouce a když jsem promovala, tak mi bylo bez půl roku padesát. Pak jsem tam pokračovala dál, až do důchodu."

V 90. letech školské sestry do Horažďovic opět přišly. I když to trvalo desítky let a sestra Marie Karmelita tak může předávat své bohaté životní zkušenosti.