Přehled tisku

r_2100x1400_radio_praha.png
0:00
/
0:00

Předseda opoziční ČSSD Jiří Paroubek by se nebránil možnosti vzniku velké koalice sociálních a občanských demokratů. V rozhovoru pro Mladou frontu Dnes řekl, že by o takových věcech určitě uvažoval, pokud by to bylo nezbytné. Současně ale zdůraznil, že poptávka po velké koalici není ani z jedné strany, především pak ze strany ODS. Paroubek uvedl, že nové kolo jednání mezi ním a předsedou ODS a premiérem Mirkem Topolánkem by se mohlo odehrát nejdříve po 4. říjnu.

Mirek Topolánek (vlevo) a noví členové vlády, foto: ČTK
Předseda opoziční ČSSD Jiří Paroubek by se nebránil možnosti vzniku velké koalice sociálních a občanských demokratů. V rozhovoru pro Mladou frontu Dnesřekl, že by o takových věcech určitě uvažoval, pokud by to bylo nezbytné. Současně ale zdůraznil, že poptávka po velké koalici není ani z jedné strany, především pak ze strany ODS. Paroubek uvedl, že nové kolo jednání mezi ním a předsedou ODS a premiérem Mirkem Topolánkem by se mohlo odehrát nejdříve po 4. říjnu. "Potom třeba bude jiná situace. Já nevím. Neumím si představit, že by byla stejná situace pořád," řekl. Nejpozději do 4. října musí Topolánkova menšinová vláda ODS a nestraníků požádat Poslaneckou sněmovnu o důvěru. Z vyjádření Paroubka pro list vyplynulo, že občanští demokraté nechtěli na dohody s ČSSD přistoupit před říjnovými komunálními a senátními volbami. K vyjednávání s ODS uvedl, že na rozdíl od jejích představitelů nebude říkat, že s nimi někdy v budoucnu nebude jednat. Paroubek odmítl přímo odpovědět na dotaz listu, zda by jednal raději s Topolánkem, nebo s místopředsedou ODS a pražským primátorem Pavlem Bémem. "Já jsem člověk, který je schopen jednat s každým a domluvit se s každým. Koneckonců šest let jsem s ODS spolupracoval na pražské radnici a ta spolupráce byla velmi plodná pro město," prohlásil. Jiří Paroubek považuje za dost jisté, že za dva měsíce bude premiérem a jeho vláda se bude moci opřít v Poslanecké sněmovně nejméně o 101 hlasů.
Jiří Paroubek (vlevo dole) při setkání členů odstupujícího kabinetu, foto: ČTK
V rozhovoru pro Mladou frontu Dnes nechtěl komentovat, zda by jich mohl mít i více. ČSSD má ve dvousetčlenné sněmovně 74 křesel.

Spory kolem vlády a americké protiraketové základny patří k námětům komentářů středečních českých deníků.

Komentátor Hospodářských novin si všímá návrhů, aby se ČSSD a ODS konečně domluvily a vládly spolu. Taková velká koalice by prý mohla řešit praktické, neideologické věci, které ulehčí lidem život. Je to možné? To zanedlouho každý uvidí v praxi: ministři "podzimní vlády" pošlou do sněmovny zkušební balónky, píše autor a zmiňuje některé návrhy zákonů. Tím pravým testem velké koalice by však byla až záchrana rozpočtu - zrušením či odsunutím "předvolební" útraty. Tady však šance zatím nepřevyšuje 10 procent, napsal komentátor Hospodářských novin.

Komentátor deníku Právo si všímá zasedání stínové vlády ČSSD a toho, jak sociální demokraté po přechodu do opozice v některých věcech ukázali "dříve neobvyklou obratnost". Sociální demokraté začali své opoziční působení bez důrazu na předčasné volby, ale jako kdyby se jen dočasně přenesli z ministerských pracoven do Lidového domu s jistotou, že se vbrzku vrátí do skutečné vlády. Roli oponenta Topolánkovy sestavy se jim bude hrát o to snáze, oč jsou členové ODS a nestraníci v novém kabinetu v zajetí představ, že proti nim stojí poslušné socanské stádečko bez vlastního názoru, slepě podřízené zlotřilému pastýři Paroubkovi, napsal autor.


Ministr zahraničí Alexandr Vondra, foto: ČTK
Deník Právo komentuje i politiku bývalého ministra zahraničí Cyrila Svobody a jeho nástupce Alexandra Vondry a to, zda se česká zahraniční politika změní. Autor mimo jiné píše, že Vondra od Charty 77, "kde patřil do proamerické skupiny brojící proti všemu levicovému", i v pozdějších funkcích zastupoval "vždy zájmy americké vlády v Evropě a ČR".

Zahraniční politiky se dotýká i komentátor Lidových novin, který napsal, že odpor předsedy ČSSD Jiřího Paroubka proti americké protiraketové základně je částí ceny, kterou platí za spojenectví s KSČM. O protiraketové obraně píše v Hospodářských novinách sociolog a nestranický člen zahraniční komise ČSSD Antonín Rašek. Mimo jiné uvádí, že Česká republika zatím není dobře připravena podobné bezpečnostní otázky seriózně řešit. Chybí jí k tomu erudovaní odborníci v zákonodárném sboru i v exekutivě, a to bohužel včetně Bezpečnostní rady státu, napsal Antonín Rašek.


Komentáře tisku se věnují Sobotkovu rozpočtu a kontroverznímu zákonu o odškodnění vkladatelů Union banky, Plzeňské banky a Kreditní banky Plzeň.

V Hospodářských novinách Jan Macháček rozebírá postoj bývalého ministra financí Bohuslava Sobotky k potížím s rozpočtem na příští rok. Sobotka se vymlouvá, že pozměňovací návrhy, které zvýšily rozpočtové výdaje o 20 miliard korun, podávali poslanci jiných stran než ČSSD. Podle Macháčka ale Sobotka zamlčel podstatnou skutečnost, že pro všechny dodatečné výdaje nakonec hlasovala převážná většina poslanců ČSSD. Jako ministr financí měl podle něj Sobotka důvod k rezignaci, nebo jí měl alespoň pohrozit. Rovněž Jiří Paroubek, který si v jiných případech dokázal zajistit poslušnost poslanců vlastní strany, měl požadovat disciplínu při hlasování o nesmyslném předvolebním rozhazování, dodává Macháček. Sobotka se jako ministr financí měl také zasadit o reformu vysokých mandatorních výdajů a o šetření v této oblasti. Navíc Sobotkův návrh rozpočtu vychází z krácení výdajů, které ještě neprošlo sněmovnou a nebylo ani politicky předjednáno. Kromě toho jeho návrhu rozpočtu zahrnuje i příjmy z privatizace, upozorňuje Macháček.


Martin Weiss v Lidových novinách se pozastavuje nad způsobem, jakým vstoupil v platnost zákon o dodatečném odškodnění klientů tří zkrachovalých bank v celkové výši čtyř miliard korun. Prezident Václav Klaus jej nevetoval, ani nepodepsal; zákon tak bude platit bez jeho podpisu. Klaus prý údajně nechce být arbitrem toho, zda předseda nové sněmovny může předložit prezidentovi k podpisu zákon, který schválila stará sněmovna. Před volbami se ovšem prezident neostýchal vetovat zákony, které již sněmovna neměla možnost přehlasovat, upozorňuje Weiss.


Komentátor Lidových novin Vladan Gallistl se zamýšlí nad kdysi největší zahraniční investicí do výstavby továrny na výrobu televizních obrazovek LG.Philips v Hranicích, kterou s velkou pompou vítali politici v čele s tehdejším premiérem Milošem Zemanem. Investice po pěti letech končí tak, že stát přijde o miliardu a za své investiční pobídky získá podíl v továrně na výrobu zastaralých obrazovek, které nikdo nechce. Gallistl v této souvislosti upozorňuje na sklony politiků k předvolebnímu divadlu o jejich skvělých výkonech. Jako další příklad bezbřehého optimismu a sebechvály uvádí Klausova slova ze začátku devadesátých let o středoevropském tygrovi, která skončila pádem české měny, recesí a stamiliardami nesplacených bankovních půjček. Čeští politici by podle něho měli své kroky prezentovat střízlivěji, protože ekonomika má dlouhou paměť. Na chybné kroky vlád doplácí celá odvětví a národní měny často i po desítkách let, uzavírá Gallistl.


Lidové noviny poukazují na to, že část komunistů chystá malou "vzpouru" - lidé kolem místopředsedy KSČM Jiřího Dolejše chtějí mimořádný sjezd strany. Nelíbí se jim, že se komunistů kvůli neschopnosti zbavit se jejich minulosti štítí všechny strany včetně značné části ČSSD. Listy se vracejí i k případu poslance KSČM Josefa Vondrušky, o němž někteří vězni včetně disidentů tvrdí, že je jako předlistopadový vězeňský vychovatel bil. Poslanec-bachař se diví dotazům, zda se nechce vzdát svého poslaneckého mandátu. Vždyť ho získal přímo od voličů "v otevřené soutěži". Otevřená ano, nikoli férová. Josef Vondruška o sobě neřekl voličům vše. Sama o sobě by komunistická nostalgie po starých časech byla politováníhodná. Nebezpečná je jejich hra se dvěma tvářemi. Tu obrácenou do minulosti přiznají jen mezi sebou a navenek jen když musí, píše komentátor Hospodářských novin.


Kardinál Miloslav Vlk
Komentátor Mladé fronty Dnes si všímá protestů kardinála Miloslava Vlka proti představení zpěvačky Madonny. Autor tuto kritiku dává do souvislosti s tím, že katolická církev, která je zatím na vedlejší koleji veřejného života, hledá prostor pro sebevyjádření a srozumitelný hlas. Přiměřený protest proti znevažování hodnot, které považujeme za absolutní, je nepochybně správný. A proč by měl mlčet zrovna kardinál, když se mu něco nelíbí? Jestliže něco zaráží, tak je to naléhavost, s jakou církev hájí symbol. Kdyby byla hlasitější a důslednější při hájení skutečných, nesymbolických hodnot, například ve věci potratů a eutanazie, kdyby se častěji, srozumitelněji a přitažlivěji zapojovala do veřejné debaty, byl by pro sekulární společnost nynější protest věrohodnější, napsal komentátor. Mladá fronta Dnes otiskuje i článek kardinála Vlka, který opakuje své výhrady k produkci Madonny.