České Budějovice, město založené ve 13. století Přemyslem Otakarem II., leží na soutoku Malše a Vltavy. Najdete tu řadu zvláštností a zajímavostí - třeba žábu, která prý předpoví konec světa, bludný kámen na známém čtvercovém náměstí, Masné krámy i radnici s unikátní freskou.
Náměstí s kašnou, foto: autorka
Přemysl Otakar II. založil Budějovice v době, kdy budoval města, která sloužila k oslabení mocných rodů Vítkovců a Rožmberků. Původně tu stála osada, která se jmenovala Budivojovice a po této obci se také Budějovice jmenují. Přídomek České získalo město v 15. století. Dnes tu žije 100 tisíc obyvatel a město je známé i tím, že se tu ve dvou pivovarech vaří pivo. Za tajemnou žábou na zdi se musíme vydat na Piaristické náměstí. Ke zdejšímu klášteru dominikánů a kostelu Panny Marie se váže několik pověstí.
"V rohu vidíte takovou žábu a říká se, že ta žába byla původně dole a jde po stěně postupně nahoru. Až vystoupí nahoru, bude konec světa,"
Solnice
vystrašila nás na úvod procházky naše průvodkyně Ladislava Vlčková a představila další zajímavou budovu, bývalou solnici. Ta zde stojí od 14. století a na její fasádě jsou tři kamenné obličeje. Říká se, že to jsou tváře tří loupežníků, kteří chtěli uloupit poklad ve vedlejším klášteře. Objevila je však jedna z jeptišek a putovali do vězení. Ale existuje ještě jeden výklad. Říká, že je to stavitel, učeň a pracovník, který solnici stavěl. Krajinskou ulicí, kde dřív žili ti nejbohatší obyvatelé Budějovic, se dostaneme ke známé restauraci Masné krámy. V roce 2002 ji postihly povodně a následně musela být rekonstruována.
Černá věž
"Když Karel IV. navštívil České Budějovice zakázal nejen zde na náměstích prodávat maso a nechal postavit masné a chlebové krámy. Dodnes je půdorys zachován. Dokonce v rakouském Freistadtu existuje Spolek masných krámů, který má za povinnost jednou za rok Masné krámy navštívit. Bohužel v době rekonstrukce tu možnost neměli. My říkáme: kdo byl v Budějovicích a nenavštívil Masné krámy, tak tady prostě nebyl. Tady se čepuje pivo přímo z tanků, pivo, co dělá ten kroužek."
Kousek odtud je Černá věž. Říkalo se jí taky Velká, Hlavní a Zlatá. Se stavbou se začalo v roce 1547. Je vysoká 72 metrů a má pět zvonů. Největší je Bumerin, který váží 310 tun a nejmenší z roku 1995 je Budvar. V 9. patře byl byt věžného, která hlásil každou hodinu a na věži byl do 50. let. V prostoru velkém 16 metrů žilo někdy až 12 lidí, i koza, kočka a pes. Nahoře na věži je zlatá kopule. I když se to ze země nezdá, je velká jako pivní sud a jsou v ní různé dokumenty o historii Českých Budějovic. Pomalu se už blížíme na hlavní budějovické náměstí, které nese jméno po zakladateli města Přemyslu Otakarovi II..
Foto: autorka
"Naše náměstí je čtvercové a nejkratší strana - jižní je dlouhá 132,8. Nejdelší severní - 137,8 metrů. Na náměstí bylo od počátku 19. století až do druhé světové války korzo. Každá strana byla určena pro určitou skupinu lidí. Bylo tu německé korzo pro německé obyvatelstvo, české korzo, tam, kde je radnice bylo profesorské korzo a na další části tzv. ksindl korzo pro služebné a pracovníky poddané. Na náměstí nám vyhrává zvonkohra z 90. let a hraje každou celou hodinu tři písně."
Uprostřed náměstí stojí barokní kašna. Samson v nadživotní velikosti tu zabíjí lva, čtyři Atlanti drží mušli, která je vytesaná z jednoho kusu kamene. Na kašně jsou dnes kopie, originály najdete na radnici. Ladislava Vlčková se nakonec zastavila u zvláštního kamene v dlažbě.
Bludný kámen, foto: autorka
"Stojíme u bludného kamene. Je to zbytek původní dlažby a stál zde popravčí špalek. V 15. století tu bylo popraveno 10 mladíků, protože jeden z nich měl údajně zabít rychtáře. Nikdo nechtěl říct, kdo to udělal, takže bylo popraveno všech 10 a k tomu se váže taková pověst, kdo tento bludný kámen překročí po deváté večerní, tak už nikdy nenajde cestu domů."
Naštěstí bylo pět odpoledne, tak jsme se bludného kamene bát nemuseli. Vydali jsme se proto na radnici, kde nás vítal Martin Mlčák a jak jsme se od něj dozvěděli, radnice tu původně nebyla.
"Přestěhovala se sem až ve 14. století, kdy měl město navštívit král Karel IV. Páni radní propadli panice, že prostor radnice mimo hlavní náměstí je nedůstojný. Tak narychlo vymysleli, že radnici přestěhují na hlavní náměstí. Ale radnici tak rychle nepostavíte. Proto přestavěli měšťanský dům a jeho původní základy můžete vidět v dlažbě. Byly objeveny v roce 1997, když areál radnice procházel rozsáhlou rekonstukcí."
Foto: autorka
Radnice byla několikrát přestavěna. Na poslední přestavbě, poté co radnice téměř lehla popelem, se podílel Ital Antonio Martinelli. Své představy už realizované neviděl. Práci dokončil jeho konkurent v soutěži Pavel Kolečný z Třeboně. Chloubou radnic bývá obřadní síň. Stejně je to i v Budějovicích. Dřív byla soudní síní a naproti po dřevěné pavlači odcházeli odsouzení do vězení. První, čeho si tady všimnete, je nádherná stropní freska, která od Jana Adama Schöpfa, která svítí novotou. Motivem fresky je Šalamounův soud, kdy řešil spor dvou žen o dítě a rozhodl dítě přepůlit. Pravá matka pak rozsudek zastavila a raději se chtěla dítěte vzdát, hlavně když zůstane naživu.
Foto: autorka
"Vyobrazení nám napovídá, že pravá matka je ve žlutých šatech, která se přimlouvá u krále Šalamouna, aby dítě nepůlil. Když se podíváte na samotné dítě, tak si můžete všimnout, že jeho levá ručička vystupuje do prostoru. Je sádrová a z té malby skutečně vystupuje. Na fresce je 86 postav. Tvrdí se, že když se schvalovala výzdoba této místnosti, tak páni radní, aby se nějakým způsobem domluvili, tak si usmysleli, že každý z nich tam bude někde vyobrazen."
Freska byla nedávno restaurovaná. Aby lidé viděli, jak vypadala dřív, tak tu byl ponechán malý zašlý obdélníček původní malby. Jak dodal Martin Mlčák, na radnici jsou i sochy čtyř měšťanských ctností - opatrnost, střídmost, statečnost a spravedlnost. Originály soch jsou z první poloviny 18. století a jsou v nadživotní velikosti, aby byly z náměstí vidět, protože se nacházely na střeše. Na tu jsme vystoupaly i my a pohled na České Budějovice z výšky skutečně stojí za to.
