Přes pět tisíc vnoučat Nicholase Wintona

Ve středu 19. května se devadesáti pěti let dožil Brit Nicholas Winton; člověk, který na prahu 2. světové války zachránil z obsazeného Československa 669 židovských dětí. České velvyslanectví v Londýně uspořádalo v úterý na jeho počest tzv. "rodinný večírek", na který mu přišli poblahopřát mnozí ze zachráněných.

Přes pět tisíc vnoučat Nicholase Wintona

Sir Nicholas Winton, foto: ČTK

"Bylo to velice dojemné, protože Nicholas Winton v těch pětadevadesáti letech je ještě pořád činný, má smysl pro humor a byl rád, že nás tolik vidí," říká jedno z 669 "Wintonových dětí" Hanuš Šnábel z Londýna, který se oslavy zúčastnil.

Šnábel pokračuje: "Ještě dneska v 95 letech je sir Nicholas velice činný v charitativním světě. Organizuje domovy pro starší lidi. Když jsem se ho jednou zeptal, kde k tomu bere energii, tak mi řekl: To víš, jednoho dne jim možná budu ťukat na dveře sám. To mi řekl, když mu bylo 94. Takže je úžasné, jak se stará. On od svého mládí, když viděl příležitost někomu pomoci, tak to udělal, často mnohem dřív, než ostatní. V našem případě v roce 1939 to byla jeho úžasná prozíravost a důslednost, že poznal, že musí něco okamžitě udělat, aby nás děti zachránil."

Sir Nicholas Winton spolu s mnohými z 669 lidí, kterým ještě jako dětem zachránil před válkou život, foto: ČTK

Winton byl koncem 30. let burzovním makléřem a v roce 1938 se chystal na dovolenou do Švýcarska. Od přítele se dověděl o akcích na pomoc uprchlíkům a po zabrání českého pohraničí Německem a později po příchodu nacistů do Prahy si uvědomil kritickou situaci. Společně se dvěma dalšími přáteli otevřel v Praze kancelář a začal organizovat transporty dětí do náhradních rodin v Británii, protože žádná jiná země je nechtěla přijmout. Jak Hanuš Šnábel připomněl, že o Wintonových zásluhách se celá desetiletí nevědělo.

"Vůbec se k tomu nehlásil, ani jeho žena o tom nevěděla, dokud nenašla na půdě balík dokumentů. A pak se ke všemu přiznal. To je jeho způsob jednání. "Co bylo, bylo, důležitější je, postarat se o to, co je a co bude." To je řekl bych jeho heslo."

Takže ty vztahy s vámi se obnovily až potom?

"Ano, asi tak v roce 1983 to začlo. My jsme o něm vůbec nevěděli."

Vy jste neměl nikdy potřebu pátrat po něm?

Portrét, který sir Winton dostal od zachráněných jako dárek, namalovala Melissa Dringová, foto: ČTK

"Já jsem věděl, že je to organizace, ale pro mě to byla anonymní organizace, na žádnou osobnost jsem přitom nemyslel. A kromě toho jsem se domníval, že po tolika letech už není nikdo naživu, z těch, kteří nás zachránili. Já bych chtěl zdůraznit, že on samozřejmě nebyl sám, jeho matka v tom byla velice zaangažovaná, jeho přátelé, jenomže on byl potom ten motor, ten, který poznal, že je potřeba udělat všechno co nejrychleji, aby dostal co nejvíc dětí ven, ještě než vypukne válka."

Český velvyslanec v Londýně Štefan Fülle Radiu Praha řekl, že Sir Nicholas Winton dostal jako dárek k narozeninám svůj portrét od Melissy Dringové. Tento portrét zůstane v budově velvyslanectví. Větším dárkem je podle něj možná fakt, že potomků zachráněných dětí je dnes už několik tisíc.

"My jsme pozvali na ambasádu řadu dětí, které dnes už mají své vlastní děti, a to byl asi ten nejkrásnější dárek k narozeninám pro sira Nicholase Wintona, když se dozvěděl, že počet potomků zachráněných je dneska už přes 5 000."

Kolik těch přímých zachráněných ještě žije?

"Tento údaj se nám nepodařilo přesně ověřit, nicméně oslav se zúčastnilo 70 z těchto dětí a řada z nich poslala své gratulace, ať už ze Spojených států nebo z Izraele."