Prezident Havel měl před 20 lety osobní podíl na přesídlení Čechů z černobylské zóny
Čeští krajané z Ukrajiny, kteří byli zasaženi havárií černobylské jaderné elektrárny, si právě letos připomněli dvacáté výročí svého přesídlení do Československa. Osobní podíl na tom měl i tehdejší prezident Václav Havel, kterému zástupci Čechů z Volyně předali při jeho státní návštěvě v Moskvě svou žádost o repatriaci. Na celou akci, při níž se do Čech vrátilo přes 1800 lidí ohrožených Černobylem, vzpomíná předseda Rady černobylských krajanů Boris Iljuk:
Začnu tím, že v prosinci roku 1989 vznikla v Kyjevě iniciativní skupina pro obrození a osvětu J. A. Komenského. Tato skupina se snažila spojit s tehdejšími československými autoritami i s vládou. A hlavní postavou byl samozřejmě Václav Havel. V únoru proběhla informace, že Havel přijede do Moskvy, a my jsme požádali, abychom se mohli s panem prezidentem setkat. Opravdu přišlo pozvání na setkání v Moskvě."
Kolik tehdy vlastně žilo českých krajanů na Volyni?
Jak se v té době havárie promítala na jejich zdraví?
"Ze začátku jsme žádné informace neměli. Když ale pak začalo něco pronikat do tisku, tak se ta zóna postižení stále rozšiřovala a ocitly se v ní i české vesnice. Tehdy se dokonce začalo vyplácet i takzvané pohřebné na čisté potraviny, které ale sehnat bylo těžké. A jednotlivé rodiny, zejména s malými dětmi, začaly odjíždět. A to nám bylo líto, protože to byl takový ostrov českého etnika na Ukrajině. Když jsme dostali pozvánku na 27. února 1990, tak jsme panu prezidentovi předali už druhou výzvu. Tuto výzvu podepsalo hodně lidí se žádostí, aby se mohli vrátit do staré vlasti. Pan prezident byl dost informován, protože se nás hned ptal, kolik tam je Čechů a jaká je tam situace. Předali jsme mu výzvu, on ji rychle pročetl a jeho reakce byla okamžitá. Začal jednat i se sovětskými úřady."
Jak to vlastní přesídlování vypadalo a jak dlouho trvalo?
"Ze začátku jsme se dohodli na ozdravných pobytech dětí. Objevilo se to v československých sdělovacích prostředcích a tady začala taková vlna soucitu. Takže ze začátku jsme léčili děti, to trvalo asi rok a půl. Pak se začalo přesídlování. Přesídlilo 1806 osob."
Ty rodiny žijí dnes pohromadě?
"Ne, jsou po celé republice, bude to 56 lokalit. Největší seskupení je v Milovicích, skupiny jsou i na západě Čech."
A co vám tenkrát český stát poskytl při přesídlování?
"To byl celý program. Byla tam podmínka, že každá rodina dostane byt a alespoň jeden člen rodiny dostane práci. Byla tam i půjčka 30 tisíc korun. A tak se pomalu začínalo. Lidi jsou tu dnes spokojení. Teď jsme měli 20. výročí a bylo takové fórum černobylských krajanů. Náš život tu už dnes je předmětem výzkumu etnologů, sociologů, psychologů a tak dále."
