"Přišel klidný profesionál," vzpomíná francouzský voják na Pavlovu misi v bývalé Jugoslávii
Pro Erica Zanoliniho zůstává bývalá Jugoslávie traumatem. Koncem ledna 1993 se pod vedením francouzských vojáků UNPROFOR ocitl mezi srbskou a chorvatskou armádou poblíž Karin-Plaže na chorvatském území. Dva z jeho mužů zahynuli, než jim po vyjednání průchodu se Srby přišla na pomoc československá jednotka, které velel Petr Pavel - nově zvolený prezident České republiky.
Kdy jste se poprvé setkal s Petrem Pavlem a jaký byl váš první dojem?
"Poprvé jsem se setkal s Petrem Pavlem velmi krátce. Bylo to kvůli evakuaci stanoviště, na kterém jsem byl. Pak jsem odjel na evakuaci dalšího stanoviště. Viděl jsem, jak přijela spořádaná jednotka, v čele s někým klidným, profesionálním, kdo plnil úkol v nesmírně obtížných podmínkách, které se mohly kdykoli zhoršit. Uviděl jsem ho ještě večer, když jsem se snažil evakuovat svou poslední skupinu. Měl jsem za sebou šest nocí beze spánku. Připadal mi velmi přátelský a měli jsme podobný pohled na svět, takže jsem s ním později zůstal v kontaktu. Dal mi "věž" piva, což bylo šest plechovek naskládaných na sebe."
Bylo to české pivo?
"Nevzpomínám si! (směje se) Myslím, že ano, ale je to už třicet let..."
Česká a Slovenská republika se právě rozdělily, ale čeští a slovenští vojáci stále sloužili společně - byl jste s nimi někdy před touto záchranou v kontaktu?
"Ne, to byl můj první kontakt s československou armádou. Věděl jsem, že pracují pod mandátem OSN s Keňany, Holanďany a námi v naší oblasti, ale předtím jsem s nimi v kontaktu nebyl."
Jak probíhalo to první krátké setkání?
"Asi pět minut. Musel jsem totiž připravit evakuaci svého stanoviště, protože jsem věděl, že jakmile ho opustím, Chorvaté zesílí palbu, aby ho zničili. Opírali se o něj totiž Srbové. Nechtěl jsem ohrozit životy svých mužů, ani českých vojáků. A skutečně, jakmile jsme odešli, byla naše pozice pod palbou."
Jaké informace jste si během těch pěti minut předali?
"Je to velmi jednoduché. Moji kluci věděli, co mají dělat. Musí jen následovat český konvoj, který už udělal většinu práce při vyjednávání průjezdu se Srby. Naše vozidla měla pneumatiky prostřílené, ale měli jsme systém, který umožňuje jejich dofukování za jízdy. Představte si, že na nás z jedné straně střílejí tanky a z druhé raketomety a dělostřelectvo..."
Byl to sám Petr Pavel, kdo vyjednával přímo se Srby?
"Ano, byl to Petr Pavel. Dokonce vím, že mu drželi samopal u hlavy. Na druhou stranu bylo výhodné, že to byla česká jednotka, byla tam jazyková a kulturní blízkost, takže si myslím, že ze strany OSN bylo velmi dobře vnímáno, že zasahuje československá armáda."
Byl to on, kdo vám řekl, že na něj Srbové mířili?
"Ano, mluvili jsme o tom, vyměňovali jsme si různá stanoviska. Když jsem šel hledat svou druhou skupinu, bylo to také velmi napjaté. Musíte si představit vojáky, kteří bojují a jsou pod vlivem alkoholu, slivovice, bylo to těžké. Dovedu si představit, jaké byly jeho zážitky v porovnání s tím, s čím jsem se setkal, když jsem šel hledat svou druhou skupinu."
Petr Pavel byl ve Francii vyznamenán nejprve Křížem za vojenskou statečnost. Podával jste o této akci svědectví?
"Ano, tento proces jsem inicioval tím, že jsem pro něj požádal o udělení Kříže za vojenskou statečnost. To vedlo k dalším vyznamenáním, tedy Rytíře a poté Důstojníka Čestné legie, v závislosti na jeho vojenské kariéře. Také jsem žádal o udělení Kříže za vojenskou statečnost pro mnoho svých vojáků jako odměnu za to, že se v těžkých podmínkách zachovali správně."
Kolik vašich vojáků ji také dostalo?
"To vám nemohu přesně říct, asi víc než 75 %, což je na rotu branců obrovské číslo, myslím, že je to unikátní."
Téměř po 30 letech od prvního setkání jste se s Petrem Pavlem potkali znovu. Přijel k vám domů na Korsiku. Jak probíhalo vaše opětovné setkání?
"My jsme byli v kontaktu, informoval mě o své kariéře a pak se podělil o své prezidentské ambice. Naše setkání bylo velmi silným momentem."
Natočil jste s ním během kampaně video.
"Samozřejmě, pokud to považoval za výhodu. Nevadilo mi říct, co se stalo a co si o něm myslím. Prožili jsme spolu hezký víkend, byl jsem moc rád, že přijel na Korsiku a skončilo to - jak se patří - "věží" piva, a můžu říct, že to bylo šest Kronenbourgů!"
Jak jste přijal zprávu o jeho prezidentské kandidatuře?
"Je to výzva, která mi připadá tak neuvěřitelná, že jsem si ani nedokázal představit, že by k tomu měl odvahu. Myslím, že měl své důvody, když se rozhodl kandidovat. Díky svým vlastnostem dokázal tohle všechno spojit, což se projevilo v jeho velkém vítězství. Možná, že voják se všemi svými vlastnostmi, jako je spravedlnost, odvaha, tvrdohlavost, upřímnost, dokáže vnést do politického života trochu svěžesti, a možná kvůli tomu zvítězil."
Kvůli traumatu ze ztráty svých mužů jste řekl, že v současné době nechcete jet do Chorvatska nebo Srbska. Uvažoval byste o tom, že byste přijel do Prahy?
"Petr mi to nabídl, ale já se chystám za synem do Kostariky. Ale myslím si, že budeme mít dost času."
