Proč by se měli chovat jinak?
V uplynulých dnech začal opět doutnat spor o budoucí podobu českého trhu s tiskem. Jak uvádí Zdeněk Vališ, dosavadní vývoj nahrává různým spekulacím.
Český novinový trh obsluhují v podstatě stejným dílem dvě distributorské firmy: Mediaprint a První novinová společnost. Od nového roku by se mohlo stát, že na trh bude prakticky všechny největší celostátní a všechny regionální deníky dodávat pouze První novinová společnost. Mediaprint totiž dostal v krátkém sledu za sebou výpověď smlouvy o distribuci od tří největších vydavatelů v zemi. Shodou okolností však všichni tito vydavatelé ovládají zároveň distribuční První novinovou společnost. Logicky tedy vzniká podezření, že vydavatelé mezi sebou uzavřeli kartelovou dohodu s cílem zlikvidovat konkurenční Mediaprint a získat monopol na distribuci tisku v Česku. A nejen to. Tři vydavatelé by vlastně mohli v budoucnu rozhodovat o tom, zda pustí na domácí trh jiné konkurenční noviny a časopisy. Proto už také zazněly hlasy, že vznikající monopol na šíření informací a názorů představuje zatím největší útok na samu podstatu demokracie od roku 1989. Organizace Media Observatory, prodloužená ruka Mezinárodní federace novinářů, už předala v pondělí české vládě a Poslanecké sněmovně balík zákonů, kterými je regulován trh tištěných médií v Evropské unii. V těchto normách se podle Media Observatory označuje tisk za zboží strategického a zvláštního významu a je přisuzován stejný význam jako například obraně a bezpečnosti. Podle Evropské unie je oprávněným zájmem každé členské země vydávání a distribuci tisku nějak regulovat. Všude je také v tomto ohledu regulace zcela běžná. Někde až dosti tvrdá. Například ve Francii mohou mít společnosti, které publikují a šíří tisk, kapitálovou účast zahraničního vlastníka maximálně 20 procent. Překročení této hranice je trestný čin. V Česku má ale slovo regulace téměř hanlivý nádech. Navíc v tak citlivé oblasti, jakou představují média. Nikoho tedy ani příliš nepřekvapuje, že jak vydavatelskou, tak distribuční činnost v zemi postupně ovládly zahraniční společnosti. Paradoxně právě ze zemí Evropské unie. Bavorská Passauser Neue Presse s desítkami titulů deníků Bohemia-Morava má monopolní postavení v regionech, další německá společnost RBVG vlastní dva ze tří hlavních celostátních deníků Mladou frontu Dnes a Lidové noviny. Také za firmou Economia vydávající Hospodářské noviny je německý kapitál. Nizozemská větev švýcarského koncernu Ringier zase kontroluje bulvární Blesk, Sport a různé časopisecké tituly, například Reflex. Jak tvrdí -podle týdeníku Euro- Ivan Kaufmann, představitel postiženého Mediaprintu, německo-švýcarskému kapitálu už nestačí jen vydávání periodik v Česku a reklamní příjmy a rád by ovládl i distribuci. Pikantní na tomto stesku ovšem je to, že i Mediaprint je společností ovládanou německým kapitálem, takže v současném sporu může vlastně jít především o souboj mezi německými koncerny. Každopádně Mediaprint už dal podnět Úřadu na ochranu hospodářské soutěže, aby se zabýval podezřením z uzavření kartelových dohod tří hlavních vydavatelů a zároveň vlastníků distribuční První novinové společnosti. Je zřejmé, že v celé záležitosti jde bezesporu o byznys, ve kterém se točí velké peníze,. Vždyť tržby obou distribučních společností dosáhly loni asi sedmi miliard korun. Už z tohoto důvodu by spor o budoucí podobu českého trhu s tiskem mohl být rovněž zajímavým mediálním tématem. V porovnání s ním se přece na první stránky deníků dostávají jako senzace často úplné prkotiny. Jenže celostátní deníky o celé záležitosti cudně mlčí. Překvapivě nereaguje ani deník Právo, který má českého majitele, a tak se ke sporu vyjadřuje - zatím zpravodajsky - pouze veřejnoprávní Česká televize. O současných hrátkách zahraničních investorů lze přirozeně různě spekulovat. Podle Media Observatory by ale česká situace nemohla v zemích Evropské unie buď vůbec nastat nebo by majitelé, vydavatelé a distributoři tisku byli stíháni jako obyčejní kriminálníci. Nejpravděpodobnější vysvětlení pro fakt, že v Česku mohou své hrátky provozovat, tedy tkví v české legislativě. Proč by se zahraniční investoři nechovali v Česku jako v nějaké banánové republice, když jim to legislativa země umožňuje? Byli by hloupí, kdyby se chovali jinak.
