Projekt Arcidiecézní charity pomáhá odsouzeným s návratem do života

Панкрацкая тюрьма

Věznice v Praze na Pankráci si připomíná 120 let od chvíle, kdy do ní přišli první vězni. Patří k nejznámějším v Česku. Smutnou kapitolu prožila v období druhé světové války, i v 50. letech. Dnes je za zdmi věznice téměř tisícovka obviněných a odsouzených. Pomoci s návratem do života se jim snaží projekt Arcidiecézní charity Praha.

V Pankrácké věznici bývalo popraviště, fotografie z 21. září 1945, foto: ČTK
Pankrácká věznice má za sebou dlouhou historii spjatou s českými dějinami. V sedmdesátých letech v ní byl za protikomunistické aktivity vězněn i pozdější prezident Václav Havel.

Věznice svou bránu otevřela v roce 1889 v polích za hranicemi tehdejší Prahy. Teď stojí uprostřed zástavby. Ke smutným kapitolám patří období druhé světové války, kdy tu byli za německé okupace vězněni a popravováni čeští vlastenci, v 50. letech pak řada politických vězňů, například Milada Horáková. Na které období může být věznice naopak pyšná, to je otázka pro jejího ředitele Radka Kutiše.

"Tato věznice byla v historii zneužívána různými režimy, které v zemi vládly. Určitě může být pyšná na období transformace po roce 1989."

Zaměstnanost v pankrácké věznici se pohybuje kolem 89 procent, jsou tu různé kroužky i možnost sportovní vyžití. Přesto je to stále vězení a návrat z něho bývá pro řadu lidí složitý. Pomoci se snaží projekt Arcidiecézní charity Praha s názvem Pevný bod. Jeho smyslem je usnadnit vězňům návrat k běžnému životu. Jak vůbec v praxi vypadá první kontakt, o tom více vedoucí projektu Jan Frank.

"Nejdříve se vydáme do nějaké věznice. V dnešní době už tyto prezentace ve věznicích jsou poměrně hladkou, fungující a relativně zaběhnutou záležitostí. V rámci jejich například pedagogických aktivit máme přednášku o projektu. Většinou to trvá podle zájmu odsouzených půl hodiny, ale třeba taky dvě hodiny, když se rozproudí debata. Necháme tam propagační materiály a přijde třeba z věznice Oráčov třeba pět dopisů."

Někdo chce jen poslat balíček, další projeví skutečný zájem. A právě o tento moment charita usiluje.

Vězni v tiskařské dílně, foto: ČTK
"My se zaměřujeme na sociálně nejslabší. V daný moment se nemají kam vrátit, nemají peníze, práci a jsou ze sociálního hlediska a často také psychologicky na dně. Nevyhledávají nás zpravidla lidé, kteří se mohou vrátit do rodin nebo mají nějaký majetek, vrací se do práce."

Jaké máte výsledky?

"V zásadě se nejedná o nějakou davově využívanou službu. Spíše se jedná o jednotlivce, kteří si dobře rozmysleli svoji situaci. Na našem pracovišti, které je v Azylovém domě sv. Terezie v pražském Karlíně jsou stabilně ubytováni nebo ambulantně docházejí dva tři klienti."

Potěšil vás nějaký příběh, který měl šťastný konec?

"Třeba v současné době mě velice těší jeden klient, který už ve věznice navázal kontakt, pak přišel ve stanovené datum, dosud je ubytován, dělá si řidičský průkaz a ten je na dobré cestě. Takže není úplná nouze o uspokojení a není úplná nouze o neuspokojení."