Průhonický park
Průhonický park leží na východním okraji Prahy a je proslavený svou kolekcí rododendronů a azalek. Jeho tvůrcem byl hrabě Arnošt Emanuel Silva-Tarouca. Ten parku věnoval veškeré jmění, energii i čas.
Majitelé se na průhonickém panství střídali jak na běžícím pásu. Roku 1800 koupil zámek a panství hrabě Nostitz-Rhineck. Jeho vnučku Marii Antonii si vzal za ženu hrabě Arnošt Emanuel Silva-Tarouca, muž kterému Průhonice vděčí za svoji světovou proslulost.
"Rodina Silva-Tarouca byl významný portugalský šlechtický rod, který v 18. století přešel do diplomatických služeb do Vídně. Později se Silva-Taroucové usadili na zámku v Čechách pod Kosířem na Hané,"
Zároveň s přestavbou zámku se hrabě pustil i do parku. Věnoval mu hodně peněz i práce. Začal skupovat okolní pozemky a vytvořil park o rozloze více než 200 hektarů. Dnes je tu 35 kilometrů parkových cest.
"Hrabě Tarouca opravdu geniálně využil původní porosty.Probral je a základní kompozici založil z původních dřevin, které pak postupem času obohacoval cizokrajnými dřevinami. Je tady asi 1500 druhů dřevin, z toho asi 1200 listnatých a 300 jehličnatých."
Při zakládání parku pomáhal hraběti Silva-Taroucovi slavný dendrolog evropského formátu Camillo Schneider. Průkopnickým činem hraběte bylo založení Dendrologické společnosti a Spolkové zahrady. V Průhonicích se pak zkušebně pěstovaly rostliny z Dálného Východu, Sibiře, Severní Ameriky i Evropy. Tyto zahrady jsou dnes součástí Dendrologické zahrady výzkumného ústavu okrasného zahradnictví.
"Dendrologická zahrada soustřeďuje všechny okrasné stromy, keře, trvalky, cibuloviny, vlastně veškerý rostlinný materiál, který tvoří základní stavební kámen pro tvorbu zahrad, parků, městské zeleně, soukromých zahrad a tak dále. Je uspořádána tak, aby návštěvník, který sem přijde, sortiment rostlin poznal, aby viděl jak vypadají na jaře, jak kvetou, jaké mají plody, jak na podzim barví a aby si udělal představu, jak chce aby jeho soukromá zahrada vypadala, co by si tam chtěl vysadit. Tak k tomu dendrologická zahrada slouží."
Krásný výhled na park je ze zámku, když se vystoupá na jeho terasu.
"Z terasy se nám otevírá pohled na romantické údolí říčky Botič s Podzámeckým rybníkem, který je ovšem umístěn mimo hlavní tok Botiče. Závěr této hlavní pohledové osy tvoří tzv. hlavní vyhlídka na kterou se dostaneme po obou březích Podzámeckého rybníka, projdeme pod Alpinem a dojdeme na hlavní vyhlídku, odkud se zase otevírá nádherný pohled přes louky na budovu zámku."
V unikátním alpinu, které zde hrabě Silva-Tarouca založil, je přes 600 druhů trvalek. Navodit iluzi horské scenérie pomáhal také tzv. švýcarský srub - dřevěná chata v duchu doznívajícího romantismu. Zdejší alpinum má hned několik nej... Svojí rozlohou 65 tisíc metrů představuje jedno z největších na přirozené skále v Evropě. Je zde například nejstarší popínavá hortenzii v Česku či první pěstovaný exemplář zakrslé borovice "Šmidky" na světě.
dodal správce parku Ivan Staňa.
Park se stal životním dílem hraběte. V roce 1927 však byl z důvodu finanční tísně nucen prodat celé průhonické panství československému státu. Park však budoval prakticky až do své smrti roku 1936. Deset let před tím na jedné z přednášek o Průhonickém parku řekl:
„Nechť park, až moje jméno bude dávno zapomenuto, dále žije, rozvíjí se a těší se pozornosti a stane se tak kulturní památkou naší milé vlasti."
Jméno zakladatele však zapomenuto nebylo. Dnes na zámku sídlí botanický ústav Akademie věd. V přízemí je výstavní místnost věnovaná historii parku a jeho tvůrci. Dá se říct, že hrabě Silva-Tarouca předstihl dobu; to co zamýšlel a uskutečnil se stalo daleko později programem vědeckých institucí.
