Průzkum zjišťoval, jak tráví děti se zdravotním postižením volný čas
Jak tráví děti se zdravotním postižením volný čas? To bylo téma neobvyklého průzkumu, který zpracoval Národní institut dětí a mládeže společně s ministerstvem školství. Závěr projektu ukázal, že k systémové integraci dětí nedochází.
Národní institut dětí a mládeže pracuje na velkém globálním projektu, který se jmenuje Klíče pro život. V jeho rámci probíhají rozsáhlé výzkumy. Mají ukázat, jak se cítí a co si myslí děti a mladí lidé o svém životě, o perspektivách a jaký mají žebříček hodnot. Projekt má také podpořit zájmovou činnost dětí se zdravotním postižením. Na otázku, co bylo cílem výzkumu odpověděl jeho vedoucí Miroslav Bocan.
"Když to zjednoduším, zjišťovali jsme, jak jsou na tom děti s jakýmkoliv handicapem v docházce do běžných organizací, které poskytují nějaké volnočasové aktivity."
A jak průzkum dopadl?
"Hlavní závěr je ten, že k nějaké systémové integraci dětí tady nedochází. Za prvé je to nepřipravenost těch běžných organizací, které poskytují zájmové a neformální vzdělávání. Nejsou na to připraveny personálně a jsou tam i další problémy. Prostory nejsou bezbariérové, nejsou peníze na speciální pomůcky, nemají peníze třeba na asistenta, přitom řada dětí ho potřebuje. My jsme se zaměřili především na to, jaké jsou bariéry jednak na straně dětí a jejich rodičů, a jaké jsou bariéry na straně organizací. Ta oblast je poměrně problematická. Víme, že jsou zde specializované organizace, kam většinou dochází jen děti s nějakým handicapem. My bychom chtěli prolomit bariéry, aby zdravotně postižené děti docházely i do organizací, které nejsou na ně specializované, nicméně ty činnosti zde mohou zvládat."
"Často to bývají nějaké rukodělné činnosti, keramika, modelářství, které nejsou náročné na pohyb. Zvládají je i děti se smyslovými vadami."
Říkal jste, že jste se rodičů ptal, proč třeba nevyhledávají aktivity v jiných organizacích, jak vám nejčastěji odpovídali?
"Často to bývá proto, že sami nevědí, kam by své dítě mohli přihlásit a tak radši rovnou vyhledávají specializovanou organizaci, kde vědí, že jsou pro ně vytvořené podmínky. A už nezkoušejí kontaktovat organizaci, která sice není specializovaná, nicméně by jim tam vyšli vstříc. Na druhou stranu víme, že celá řada rodičů má negativní zkušenost. Třeba kontaktovali organizaci, která poskytuje volnočasové aktivity pro širokou veřejnost a tam tak trochu nepochodili. Dítě bylo třeba přijato, ale ze strany organizace tam nebyla úplná podpora a dítě většinou po krátké době tu aktivitu muselo opustit."
