Republika v nebezpečném světě - nová kniha z pera Jiřího Kovtuna

Do knihovničky Radia Praha dnes zařadíme novou knihu historika Jiřího Kovtuna Republika v nebezpečném světě s podtitulem Éra prezidenta Masaryka 1918-1935. Dá se tedy podle názvu čekat, že půjde o knihu, která líčí dějiny podstatné části první republiky očima T. G. Masaryka? V čem je kniha nová a zajímavá? To jsou témata, o kterých si s historikem Vratislavem Doubkem povídala Martina Lustigová.

Jiří Kovtun je českým čtenářům známý mimo jiné i díky svým předchozím "masarykovským" knihám - připomenout můžeme například tituly Masarykův triumf nebo Slovo má poslanec Masaryk. Proto asi každého, kdo knihu Republika v nebezpečném světě vezme do ruky, napadne otázka, jestli půjde o dějiny první republiky očima T. G. Masaryka. Jak to tedy je? "Masarykovská postava je pro knihu Jiřího Kovtuna velice důležitá. Koneckonců nejen pro jeho knihu Republika v nebezpečném světě. To, jak se pro Kovtuna a pro tuto knihu Masarykova osobnost stane klíčovou, má určitě svoje autorské pozitivní vklady, protože Kovtunovi je Masarykova osobnost blízká, ale má to i dopady, které předurčují tuto knihu. Masarykova osobnost je pro Kovtuna natolik silná, že mu poněkud deformuje obraz první republiky jako takové. Vezměte si, že v polovině celé knihy jsme někde kolem roku 1925. Ale to souvisí právě i se vzestupnou periodou Československa a vzestupnou hvězdou prezidenta Masaryka, která v dalších letech už ztrácí na své energii. A to platí pro obě, jak pro republiku, tak pro Masaryka,"říká v rozhovoru pro Radio Praha historik Vratislav Doubek.

Jaký vlastně je Kovtunův Masaryk? "Kovtun nevidí Masaryka jako osobnost vytrženou, on ji vidí jako osobnost širokého kontextu. A teď nemyslím jenom na dějiny Československa. Vidí ho v různých stupních kontextu. Nacházíme tam Masaryka v rodinném prostředí, Masaryka, řekněme, v úředním prostředí, v prostředí Hradu, Masaryka v prostředí kulturním, politickém. Masaryk je probírán z různých úhlů pohledu. Je to muž činu, muž aktivity, muž tvůrčí, který čtenáři zprostředkovává pohled na Československou republiku. Je to záměrem autora a z tohoto pohledu je to záměr nepochybně účelný a vhodný." Jiří Kovtun si může takový přístup dovolit, protože už máme k dispozici celkem bohatou knižní produkci, která se věnuje dějinám první republiky. Nemusí tedy seznamovat čtenáře se základními historickými údaji.

Přestože bychom mohli při listování knihou čekat, že Kovtun bude "svému Masarykovi" fandit, ve skutečnosti tomu tak není. Kovtun objektivně ukazuje případy, kdy se Masaryk mýlil ve svých odhadech, nebo poukazuje na Masarykovu touhu co nejvíce ovládat československou politiku. Kovtun v knize vykresluje i zajímavý portrét T. G. Masaryka. Mnohého čtenáře například může překvapit, že Masaryk byl velmi špatný řečník, který mluvil váhavým a na počátku hovoru zastřeným hlasem. "Jako by jeho hlas šel za předbíhajícími myšlenkami," píše Kovtun.

Jiří Kovtun se v knize nezabývá jenom československým prostředím, často odbíhá i do jiných zemí. Věnuje tak pozornost "nebezpečnému světu", světu, který je určován versailleským systémem. Z Československa se plynule přesouváme do Francie, potom dál, třeba do nejvyšších pater americké politiky. "To je, myslím, jeden ze silných vkladů této knihy. Poměr mezi tématem Masaryka, Československé republiky a zahraničním kontextem je pro tuto knihu příznačný. A nepochybně vytváří silnou stránku této knihy," soudí Vratislav Doubek.

Přináší kniha něco nového, překvapivého? "Ta překvapivost bude samozřejmě u každého čtenáře subjektivní. Otázka je, z jaké zkušenosti čtenář k této knize přistupuje. Je pravda, že Kovtun svou knihu nestaví tolik na původním archivním výzkumu, nicméně jeho studium sekundární literatury a pramenných edic je velice široké. Kniha má velice pevný badatelský základ, nicméně nejedná se ani tak o převratně nové poznatky jako spíše o vyvážené soudy. Kovtunův přístup k tématice, jeho zohlednění velice pestrých aspektů, vyváženost mezi českou vnitřní politikou, mezi zahraničním evropským kontextem, světovým kontextem, jak už o tom byla řeč, to jsou vklady této knihy. V nich spočívá autorská síla. Jeho vývody, jeho závěrečné soudy, jeho syntetizující část této knihy,... - to může čtenáře obohatit, i když si nemyslím, že by tam byly pasáže, které by jej nějakým způsobem šokovaly nebo přinášely zcela převratné poznatky."

Kovtunova kniha je nesmírně čtivá a přes značný rozsah - má přes 800 stran - se od ní čtenář snadno neodpoutá. Atraktivnosti textu nahrává například to, že je proložen zajímavými citáty nebo charakteristikami politiků. Čtenáře může zaujmout i Kovtunův smysl pro drobný detail - pozorný čtenář se například dozví, který z politiků měl mohutný a který zase špatně střižený knír, nebo to, který z ministrů si při dlouhých a nudných jednáních křeslil do bloku skřítky. "Ti, kdo znají Kovtunovy práce, Kovtunova díla, ti, kdo znají tohoto historika, vědí, že on má nejen své historické práce, svoji historickou linku, ale rovněž beletristickou, básnickou. Kovtun je silný stylista. Kovtun je spisovatel. A to může samozřejmě při veškerém respektu k hodnocení faktu jenom pomoci. Jeho interpretace, jeho předložení, jeho formulace pro čtenáře přijatelná, stravitelná a čtivá - to všechno samozřejmě zvyšuje kredit této knihy a zvyšuje kredit všech jeho textů, které jsou samy o sobě příjemným čtivem. A to je pro literaturu faktu nepochybně přínos, kterému se netěší každý autor. A u Jiřího Kovtuna je to nepochybně bonus navíc," uzavírá historik Vratislav Doubek.