Roztoky u Prahy

Na řadě je pravidelné cestování a my dnes zamíříme do Roztok - města, které bylo v 19. století pro Pražany výletním místem a působila zde i známá česká malířka Zdenka Braunerová. Její ateliér bohužel zasáhly loňské povodně, ale o tom všem uslyšíte více od Zdeňky Kuchyňové.

Roztoky u Prahy

Oblast, kde se nyní nacházejí Roztoky, byla osídlena už v době kamenné, což dokládají bohaté archeologické nálezy. Nejkrásnější období prožívalo město na přelomu 19. a 20. století, kdy se stalo letoviskem a bohatí Pražané si zde budovali svoje letní sídla. Ještě dnes, když se projdete Tichým údolím, objevíte několik původních krásných vil se zahradními altánky či vyhlášený hotel Maxmiliánka. Roztokám vévodí zámek, který byl kdysi dávno gotickou vodní tvrzí. Dnes v něm sídlí muzeum a jak uvedla vedoucí jeho programového oddělení Táňa Pekárková, zámek, stejně jako celé město bylo výrazně zasaženo loňskými povodněmi.

"Tady byla vystavěna protipovodňová hráz proti stoleté vodě. Takže se nepředpokládalo, že se tu něco stane. Přesto jsme těsně před povodní ještě vynosili vzácné exponáty do prvního patra, což se povedlo tady v zámku. Bohužel v Braunerově mlýně, který k nám také patří, tak nám nepomohlo ani to, že jsme vynosili věci do prvého patra, protože Braunerův mlýn byl zatopený po střechu, zrovna tak jako ateliér Zdenky Braunerové."

Právě o přední malířce a grafičce Zdence Braunerové se dá říci, že v Roztokách zahájila společenský život. Žila totiž neustále mezi Prahou, Roztoky a Paříží a proto ve svém ateliéru hostila řadu zajímavých osobností z Čech i Francie. Pobývali zde například Chittusi, Zeyer, Úprka, či Šalda. K jejím osobním přátelům patřil například francouzský sochař Rodin.

"Zdenka Braunerová tím, že se chtěla vážně věnovat výtvarné tvorbě, tak začala mít s rodinou problémy. Žila v době, kdy bylo zvykem říkat:ano děvče, hraj si na klavír, maluj, ale vdej se a peč bábovky a podobně. Ale Zdenka Braunerová byla úplně jiný typ ženy, takže snila o tom, aby si postavila svůj ateliér a nebyla na rodině závislá. Navrhla si ho sama, ale bohužel nejdřív se jí nepodařilo ušetřit peníze. Ona byla dost paličatá, tak si za ty našetřené peníze koupila alespoň kolo, kterým tady provokovala, protože byla první žena v Roztokách, která jezdila na kole."

Nakonec se Zdence Braunerové přece jen podařilo peníze našetřit. Ateliér si postavila nedaleko letního sídla Braunerových. Povodní byl teď velmi poničen a Středočeský kraj se snaží o jeho renovaci. V budoucnu by zde opět měla být expozice Zdenky Braunerové, neboť její obrazy se podařilo před povodní zachránit.

"Po Zdence Braunerové je tu řada obrazů, kreseb, jsou tu i její skicáře, i skicáře její matky, která amatérsky malovala. Je i její korespondence. Dokonce teď na podzim knižně vyjde její cestovní deník z cest po Itálii z roku 1883.

Poslechla nakonec rodinu a vdala se?

Nevdala se, měla spoustu přátel, ale buď to byla nešťastná láska nebo dala přednost své tvorbě. Takže měla spoustu přátel, ale zůstala vlastně sama. Měla krásný vztah se Zitou, dcerou své sestry provdané v Paříži. Ale Zita umřela jako mladičká, takže to stáří Zdenky Braunerové nebylo moc šťastné, o to víc se věnovala té tvorbě."

Jak uvedla Táňa Pekárková, na roztockém zámku se bude v září hrát divadlo s názvem Obrazy ze života Zdenky Braunerové. Z jejích dopisů tu budou číst ženy, které její život zaujal. Představení se skládá z drobných epizod, které vystihují přelom 19. a 20. století, dobu, v níž Zdenka Braunerová žila a zároveň je většinou humorně podaným zamyšlením nad tím, co se v životě ženy od této doby změnilo.

Zdejší krajina však neinspirovala jen Zdenku Braunerovou, ale i další významné malíře, zejména Adolfa Kosárka a Václava Brožíka. Ohlas dávné mytologie najdeme v cyklu Vlast Mikoláše Alše, romanticky viděný roztocký zámek v obraze Quido Mánesa. Žily tu i další zajímavé osobnosti.

"Bydlel tady nedaleko muzea Čeněk Rýzner, což byl lékař, ale zároveň amatérský archeolog, který vlastně objevil únětickou kulturu. Byl první, kdo objevil, že je tady obrovské archeologické naleziště."

Únětická kultura spadá přibližně do odbobí 2000 před našim letopočtem na počátek doby bronzové. Právě únětický lid tehdy zdokonaloval kovolitecké řemeslo a zřejmě se na tuto činnost specializovaly celé rody. Bronzová produkce od nás byla nalezena dokonce až v Anglii. Jak uvádí Pavel Sankot, vedoucí archeologického oddělení, oblast Roztok má velmi bohaté nálezy.

"Únětická kultura je skutečně evropským fenoménem, zasahující rozsáhlé oblasti až po severní Německo a v Čechách má jednu z nejvýraznějších koncentrací. Takže v současné době při záchranných výzkumech velice často narážíme na pohřby nositelů této kultury a to je pro nás vždy velice zajímavým zjištěním."

Právě v hrobech, které doktor Rýzner objevil před zhruba 120 lety, se objevují i drobné náramky a náušnice ze zlata, které napovídají, že už tenkrát se možná rýžovalo zlato na jihočeských řekách. Najde se tu typická keramika, ale i jantar z Pobaltí, skleněné perly z Egypta či Sýrie, což svědčí o čilé obchodní výměně zboží, dostupného zřejmě pouze čelným příslušníkům rodu.

A když už jsme zabrousili do dávné minulosti, součástí Roztok je i národní kulturní památka Levý Hradec. V 9. století tu bylo slovanské hradiště, které se stalo sídlem nejstarších přemyslovských knížat.

Fotografie z loňského léta, kdy Roztoky u Prahy postihly povodně, můžete vidět zde.