Dechovky a lidové popěvky v radiu moc slyšet nejsou. Přesto se bez nich neobejde skoro žádný ples, ani vesnická zábava. Určitě znáte písničky Kapelo, zahraj mi tu polku hezky od podlahy, Když jaro zaťuká a nebo Za tou naší garáží Anča na mě doráží, Trubte nám trumpety, a tak dále. Dá se říct, že zlidověly. Málokdo totiž ví, že jejich autorem je Jaroslav Jankovec, rodák z jihočeských Malenic.
Jaroslav Jankovec
Jaroslav Jankovec žil v letech 1896 až 1961 a mě se shodou okolností dostalo do ruky jeho CD. Známé písničky na něm nazpívali herci a zpěváci jako Josef Zíma, Jitka Molavcová, Karel Gult, Jiří Suchý či Ivo Hrbáč. A já se nestačila divit. Jako většina ostatních jsem vůbec netušila, že písničky, které už léta znám, napsal právě Jaroslav Jankovec.
"Jaroslav Jankovec, šikovný muzikant, skladatel a neuvěřitelný "bonviván a srandista" se narodil 26. dubna 1896 ve škole v Malenicích nad Volyňkou. Rodiče Anna a František sem přesídlili ze Šumavy,"
začal své vyprávění Josef Pospíšil v pořadu České televize v cyklu Za vesnickými muzikanty.
"František Jankovec, pan řídící učitel, dal svému synovi do vínku tu nejlepší životní hudební školu - od mládí ho naučil na všechny dostupné hudební nástroje, od raného mládí ho bral i do své kapely, která hrávala na vesnických zábavách, svatbách, poutích, posvíceních i na pohřbech. Tam všude nasával budoucí kumštýř Jaroslav Jankovec zajímavé hudební nápady, inspirované naposlouchanou "lidovkou". Nejprve vystudoval Technické učení. Dokonce velmi dobře složil i státní zkoušku. Jenomže potom se přece jen rozhodl v roce 1915, že bude studovat konzervatoř v oboru kompozice a varhany u vyhlášeného profesora Jaroslava Křičky. Celý život ho provázela optimistická letora proto tíhl k písničkám veselým a k tomu také vybízel své kolegy textaře. Nejčastěji to byl František Voborský, v jedné osobě i vyhlášený malíř a karikaturista. Musím glosovat, protože málokdo už dnes ví, že jeho politické karikatury uveřejněné kolem roku 1948 mu přinesli odsouzení tehdejším režimem. Skončil svůj život v jáchymovském pekle. Jaroslav Jankovec hojně využíval i dalších textařů, například slavné pražské Radní trio, tak se jim říkalo, a byla to autorská trojice Tobis, Špilar a Mírovský. V Praze si našel Marii Kosprdovou. Jak o ní říkal krásně: Mařenku. Tu si vzal ale až v roce 1928. Jejich šťastné a veselé manželství zůstalo bohužel bezdětné. Jaroslav Jankovec byl také vášnivým milovníkem němých tváří. Jak už napovídá jeho vila, hned naproti závodišti v Chuchli, miloval koně, dostihy, sázky, miloval psy, kterými se celý život obklopoval, byl to slávista na roztrhání, jak říkali jeho přátelé a kamarádi."
Z filmu Pepina Rejholcová
Jaroslav Jankovec v průběhu studií doprovázel hrou na klavír i němé filmy. S kočovnou společností pak odjel do Maďarska. Po svém návratu v roce 1920 a stal se šéfem smíchovské Arény. A právě tady se zrodila jeho prvotina - opereta Adamité v Ostende. Operet napsal přes šedesát, čímž se zapsal do historie jako jeden ze zakladatelů prvorepublikové operety 20. století. Byl kapelníkem v Tylově divadle v Nuslích, Švadově divadle na Smíchově. Například polka Válelo se jablíčko je z operety Jede eskadrona. Některé Jankovcovy operety se hrály i v cizině. Láska Její Výsosti byla uvedena v Hamburku a Kukačka v Jugoslávii. Zapsal se i do historie českého filmu, připomněl v pořadu České televize Josef Pospíšil.
"Připomínám slavný první zvukový film Pepina Rejholcová. To vytvořil Jaroslav Jankovec společně s textařem a kreslířem Františkem Voborským a vytvořil ještě k tomu navíc novinový komiks o Pepině Rejholcové. Mohu vám nabídnout notové dvojlisty z této doby, například Černá čára na zdi, bílá vedle ní nebo Já mám holku novou Pepku Rejholcovou. Doslova lidovými odrhovačkami, jestli se to tak dá říct, se staly písničky Za tou naší garáží Anča na mě doráží. Většina známých písniček Jaroslava Jankovce se zachovala na muzikantsky vděčných dvojlistech. Dnes bohužel je většinou v repertoáru mnoha kapel nenajdete. Za prvé jsou těžké a za druhé nevím proč, se Jankovec málo hraje."
Po roce 1948 se Jaroslav Jankovec pokusil o novou operetu a napsal své poslední dílo pro Kolínské divadlo - Tak žil a hrál nám Kmoch. Opereta Primátor Ditrich z roku 1956 již nebyla uvedena. Operety, ve kterých Jankovcovy písně zazněly poprvé, vzaly za své díky neúprosnému času. Jeho melodie a písničky jsou však dodnes oblíbené. Jsou známé třeba písničky z operetky Srdce v rákosí. Například tango Zůstaň mi přítelem nebo valčík Trubte nám trumpety.
"Jaroslav Jankovec se zapsal do historie naší české populární hudby jako zakladatel prvorepublikové lidové operetky. Vedle Josefa Stelibského a Járy Beneše například. Celý svůj pražský muzikantský život prožil ve své vile ve Velké Chuchli naproti závodišti, zemřel v 65. letech 6. září 1961. Škoda, že jeho písničky se tak málo hrají. Jsou ryze české, melodické, veselé, někdy až laškovné,"
dodal Josef Pospíšil v pořadu České televize v cyklu Za vesnickými muzikanty.
