S Vladimírem Semerádem o kulturistice
V dnešní sportovní rubrice přinášíme medailón úspěšného sportovce a podnikatele, propagátora kulturistiky v Čechách, Vladimíra Semeráda. Herbert Brynda s ním hovořil v jeho vinohradské tělocvičně.
Hlavním impulzem k zahájení dlouholeté a úspěšné kariéry kulturisty a trenéra byl pro - letos padesátiletého - Vladimíra Semeráda film Romulus a Remus, který v polovině šedesátých let běžel v československých kinech. Semerád starší, tehdy pracující v hutích, zhotovil mladému Vladimírovi činky a mohlo se začít. Brzy ovšem přišla rodina a kvůli dětem se naplno začíná věnovat vrcholovému sportu až ve svých sedmadvaceti letech. O šest let je už Vladimír Semerád členem československé reprezentace. Je polovina osmdesátých let, doba sice sportu přeje, na druhou stranu i vrcholoví sportovci musí formálně pracovat:
"Jsem vyučený automechanik-řidič, takže po vyučení jsem začal jezdit s nákladním vozem, s kamionem a nakonec s autobusem. Dodnes vlastně neumím nic jiného než sportovat a řídit."
Kdy jste dosáhl největších sportovních úspěchů?
"Velmi si vážím účasti na mistrovství republiky, protože v době, kdy jsem byl na špičce tam byl takoví borci jako Robert Dantlinger, Lojza Pek, Peter Uríček, Petr Stach skončil a začínal Pavol Jablonický, který je dnes už profesionál a další. Na mistrovství republiky jsem skončil mnohokrát třetí, několikrát druhý, ale nikdy jsem mistrovství republiky nevyhrál. Přesto všechno jsem byl v reprezentaci a v roce 1986/87 jsem vyhrál Evropský pohár a mnohokrát jsem byl v nominaci na mistrovství Evropy a mistrovství světa."
Po roce 1989 jste se začal věnovat sportu i jako podnikatel, jaká je po třinácti letech situace? Stále vás drží entuziasmus?
"Sport se mi stal zaměstnáním, znamená to, že dělám, co mě baví. Začal jsem s tím po revoluci 1989, otevřel jsem si dvě posilovny a několik obchodů ze sportem. Entuziasmus a boom byl tehdy obrovský, lidé se o sebe chtěli starat. Po třinácti letech je zde velmi silná konkurence, ostatně jako všude, republika je v recesi, lidé nemají peněz nazbyt, musí se starat o rodiny a nemají moc peněz na své koníčky. Nemohu říci, že je to špatné, ale po třinácti letech to mohlo být lepší."
Zároveň se také věnujete mládeži. Když srovnáte mládež dříve a dnes, v čem byla z hlediska sportu lepší tehdy, v čem dnes a kteří svěřenci vám dělají velkou radost?
"Před těmi lety to bylo jiné v tom, že my, kteří jsme chtěli dělat sport, jsme měli obrovskou motivaci, která spočívala v tom, že se člověk někam podíval, mohl vycestovat s tím lvíčkem na prsou. V tom byla velká motivace. Dnes má mládež spoustu jiných možností, jak využít volný čas. Když dnes děláme nábory do sportovního klubu, ať už je to fotbal, box nebo kulturistika, tak ty děti tak velký zájem jako my tehdy nemají. A to mají daleko větší možnosti! Více peněz od rodičů, více volného času a tak dále. Ale sportu moc času nevěnují, mají zkrátka jiné zájmy, v Praze obzvláště. Mnoho mých svěřenců přivezlo medaile z mistrovství republiky, z mistrovství Evropy i z mistrovství světa, ale nechci nikoho jmenovat, abych na nikoho nezapomněl. Ale u těch mladých je to tak, že rychle vyrostli a rychle zhasli. Hvězdičky po určité době zhasínají a stálic je málo."
Vy nejenže stále cvičíte, ale také se zúčastňujete závodů. Jak to snáší tělo a jak to pomáhá na duchu? Jakých závodů v té starší kategorii jste se zúčastnil a na jaké se chystáte?
"Je to ohromná věc. Tím, že cvičím s mladými, tak se cítím mladý. Nejen duchem, ale i tělem. Fascinuje mě, když jdu startovat na mistrovství republiky Masters, kde jsou junioři a dorostenci, pak se postavíme do takové té lajny, kde je to bez omezení, a ti kluci mě berou jako rovnocenného partnera. To je ohromné. V loňském roce jsem se chystal na mistrovství republiky Masters; z toho bylo finále a nominace na mistrovství světa v Portugalsku, kde jsem v kategorii nad čtyřicet let a nad osmdesát kilogramů získal desáté místo. A letos? Na podzim mě čeká mistrovství republiky a znovu zkusím nominaci na mistrovství světa do Španělska,"
říká pro Radio Praha kulturista Vladimír Semerád.
