Sbormistr Lubomír Mátl obdivuje, jak Češi na Ukrajině umí české písničky

Jak už z našeho vysílání víte, na Ukrajinu se za českými krajany vydali hudebníci a zpěváci ze souborů Camera Chabra a Sboru moravských učitelů. Úspěch slavili na festivalu v Oděse. Teď jsou o 400 kilometrů dál v malém městečku Čechohrad. Je to už 138 roků, kdy tu Češi začali budovat první domky. Uprostřed stojí pomník, kde jsou v mramoru zachyceny i jejich fotografie. Hudebníky doprovází sbormistr Lubomír Mátl, kterého se Zdeňka Kuchyňová zeptala, jací jsou krajané zpěváci a jaké písničky si pamatují.

Čechohrad

"V menších dědinách jsme poznali mnoho babiček, které zpívaly ještě v 90ti letech. Vzpomínám si na jeden společný den, kdy se zkoušelo a zpívalo všechno, co ony znají. To byly tři hodiny bez přestávky. Já jsem si ani nevzpomněl na některé české písně. Donesly si svoje zpěvníky, které si psaly. To jsou už babičky a prababičky a když jsem viděl, co tam mají všechno krásně napsáno, ne v notách, ale v textech a kolik znají slok, tak jsem se před tím musel sklonit. To je něco, co lidé tady nezapomínají. A jejich zpívání po večerech. Sejde se třeba 16 žen a zpívají. Ten odkaz, se kterým tam přišly, a který udržují, stojí za to, aby si to všichni uvědomili."

Přivezl jste si některé písničky, které třeba neznáte a tam jste je ve zpěvníku objevil?

"Víte, co jsem objevil, třeba různou odchylku v melodii, když se ty písničky přenášely z jednoho na druhého. Tak třeba 'ta naše písnička česká', kterou všichni znali, tak my jsme šli nahoru o dva tóny a oni šli o dva tóny dolu. Nemůžeme chtít, aby na takových dědinách byly tiskárny. My jsme třeba dovezli v minulém roce řadu slovníků a zpěvníků, které jsme měli uložené doma a když jsme vytáhli ty z první republiky, tak to skoro odpovídalo. Oni to zpívali před sto lety a takto si to uchovávali. Měli třeba zpěvníky psané rukou a byla tam natištěná osnova, jak to vždycky začíná. Samozřejmě jsme jim to brát nemohli, ale byli s námi kameramani, tak je všechno zachyceno."

Jak se zajímají o českou kulturu mladí?

"Oni mají všechno dostupné. V Čechohradu je právě absolventka brněnské filosofické fakulty, která dělala češtinu, muziku a vyhrála v konkursu. Ministerstvo zahraničí vždycky vypisuje konkursy na některá místa, kde by mladí Češi mohli působit. Když na sebe začali lidé myslet a na Čechy v zahraničí myslí i ministerstvo zahraničí, tak má všechno už své vymezení, které je strašně potřebné. Lidé, kteří tu žijí, z toho mají radost. Je jim daleko příjemnější mluvit a zpívat přímo s námi."