Senioři mě obrali v mariáši, směje se ředitel centra SeneCura v Humpolci. Vzniklo jako PPP projekt
Pane řediteli, chci se zeptat na svoji oslavu, to byla první slova, která jsem uslyšela v domově pro seniory SeneCura v Humpolci. Mají tady totiž pro seniory zajímavý dárek a to je nevyřčené přání.
Zjistí, co by klient chtěl a přání mu jednou ročně splní. Zdejší domov pro seniory je prvním PPP projektem v sociální oblasti. (Jedná se o spojení veřejného a soukromého sektoru.) Spolupracuje na něm Kraj Vysočina a rakouská skupina SeneCura. Jak se v domě seniorů žije? Je už překonaná představa, že je na pokoji několik lidí? Na co nejraději vzpomíná a jak ho senioři obrali v mariáši, prozradí ředitel Senior Centra Jiří Vlček.
"Mám za sebou dlouholetou praxi ředitelů nemocnic a ten domov mě zaujal, protože je to nový PPP projekt, který nebyl nikde realizován. Máme 74 dvoulůžkových pokojů a 55 jednolůžkových. Jestli dobře počítám, 203 lůžek a v současné době tady máme 150 klientů."
A kolik personálu?
"Necelých 80 zaměstnanců. Ten domov zajišťuje veškeré služby, které potřebuje."
Já si představuji, a možná i spousta dalších lidí, dřívější domovy důchodců, kde byli na pokoji tři čtyři lidé.
"Ta doba se strašně moc posunula. Většina klientů po nás vyžaduje jednolůžkové pokoje. Je fakt, že zřejmě budeme muset změnit ten poměr jednou a dvoulůžkových pokojů, protože po těch jednolůžkových pokojích hlad. Chceme, aby se klient cítil jako doma. Klienty například v rozumné míře ráno nebudíme, což není obvyklé. V nemocnicích už vůbec, a v domovech tohoto typu je nějaký časový harmonogram podávání stravy, kdy se klienti se budí. U nás je třeba do devíti nebudíme, pokud sami nechtějí. Když se klient rozhodne jít na pivo do hospody, tak prostě půjde. Když chce na dovolenou, odjede na dovolenou. Pokud vím, tak SeneCura pořádá výměnné pobyty mezi jednotlivými domovy. U nás je bohužel pořád jazyková bariéra, takže tam to úplně nejde. Pořádáme různé aktivity výtvarného charakteru, jezdíme do zoo, do spřátelených domovů, pořádají se soutěže mezi domovy."
Mohou si lidé vzít to domova kousek nábytku, třeba oblíbené křesílko?
"Mohou a stává se to. V domácím řádu je dokonce napsáno, že si mohou vzít domácí zvíře."
A využívají toho?
"Zatím nevyužívají. Je tam totiž důležitá podmínka, že se o to zvířátko dokáže klient sám postarat."
Když jsem přišla, tak jsem viděla, že vzadu za domovem je hromada štěrku. Tam asi něco vniká.
"Je to trošku jinak. Spíše zaniklo. Tady byla budova původního domova a vznikne tam hektarová zahrada. Budou tam cestičky, trávníky, místo pro domácí zvířata. Původně jsem chtěl klokany, ale to není úplně domácí zvíře. Takže zvažujeme, jestli ovce nebo kozy, o které se klienti budou starat, a bude to taky součást jej aktivizace."
Měli jste tady nějakou příhodu s klientem, který vám zůstane v paměti?
"Hned na začátku jsme si připadali jako v televizním pořadu, kdy se setkávají lidi, kteří se dlouho neviděli. Jmenuje se Pošta pro tebe. Tady byly původně domovy. Na každém bydlili lidé, kteří o sobě nevěděli a sestěhovali se. Zjistili, že jsou sourozenci. To je velká zajímavost. Hodně věcí pak přináší život. Máme hodně zážitků s těmi běžnými starostmi lidí, které souvisí s těmi neřestmi, to znamená velice často doplňujeme pivo v automatu na pivo a museli jsme vyčlenit z terasy pro kuřáky."
Viděla jsem, že je tu i kaple.
"Ano, každý čtvrtek jsou tady bohoslužby, chodí sem farář, máme tady i rozlučkovou místnost. Lidé tady umírají, to je běžný koloběh života. Rodina může přijít a rozloučit se. Měl jsem s tím trošku problém, protože pohřební služba to nazývá márnicí a ptají se, proč tady ty zemřelé necháváme déle, proč musí přijet za dvě hodiny. Já jsem se zeptal, proč mluvíte o márnici. Vy máte doma márnici? Řekli, proč bychom ji měli mít. A já říkám, a proč nám ji vynutíte jsem, když jsme tady doma.
I takové tu jsou zážitky. Ale některé jsou i úsměvné. Oslovili mě klienti, abych si s nimi zahrál mariáš. Říkal jsem si, že nemůžu důchodce obírat o peníze. Nakonec obrali oni mě. Občas člověk musí brzdit v hodnocení svých schopnosti vůči těm lidem. Jsou to opravdu senioři, ale když se s nimi setkáte, jsou velmi chytří a vhodně toho vědí a znají," složil poklonu obyvatelům Senior Centra ředitel Jiří Vlček.
Mimochodem název SeneCura vznikl spojením dvou latinských slov Senex - starý člověk a Curare - pečovat.
