Šest zemí včetně Česka usiluje o zápis vorařství na seznam UNESCO

Voraři na Vltavě, foto: archiv Muzea hlavního města Prahy

Tradice vorařství na Vltavě se možná zapíše na seznam nemateriálního kulturního dědictví lidstva. Dokumentaci podepsal ministr kultury Lubomír Zaorálek (ČSSD).

Voraři na Vltavě,  foto: Antonín Cuc,  Wikimedia Commons,  CC BY-SA 4.0

Nadnárodní nominaci předkládají společně Česká republika, Lotyšsko, Německo, Polsko, Rakousko a Španělsko. Bude předložena do 31. března, tím se zahájí hodnotící proces, jehož výsledek by měl být známý na sklonku roku 2022.

Uchovaly se vorařské písničky i slang

Nominace vorařství představuje tradiční znalosti a dovednosti spojené se stavbou vorů a jejich plavením po řekách. I když voroplavba, tedy doprava dřeva plavením po řece, se stavbou přehrad zanikla, tradice spojené s ní jsou stále živé. Nejde jen o řemeslné postupy při stavbě voru, ale i o znalosti spojené s jeho navigací po řece, specifickou kulturu, osobité zvyky, plavecké písně a slang.

Jaroslav Camplík,  foto: ČT

"My si myslíme, že vorařství má u nás velkou tradici a je to řemeslo, které stále ještě předvádíme, stále ho provozujeme v té původní podobě, jak to dělali naši předkové před sto lety. Občas někde ten vor předvedeme, jak pluje," říká prezident Vltavanu Jaroslav Camplík.

První zmínky o voroplavbě na Vltavě pocházejí z 11. století. Předpokládá se, že voraři pluli na všech tehdy splavných řekách. Voroplavba na Vltavě definitivně skončila se stavbou Vltavské kaskády.

Vorařské spolky mají svou mezinárodní asociaci

Síň voroplavby v Purkarci,  foto: archiv ČRo - Radio Prague International

Na udržování tradice dnes mají podíl vltavanské spolky v Praze, Davli, Štěchovicích a Purkarci, které na tradice vorařů navazují. Spolky vznikaly na přelomu 19. a 20. století a působí v této oblasti nepřetržitě. Všechny vltavanské spolky jsou členy Mezinárodní vorařské asociace.

Loni v létě nabídlo výstavu o vorařství a šífařství Muzeum lesnictví a rybníkářství v Jindřichově Hradci.

"Tady je krásně vidět, jak těžké to řemeslo bylo, jak museli správně do té šlajsny najet. Toto je v Purkarci. Dneska jsou ty šlajsny zatopené, protože je tam nádrž Hněvkovice," přibližuje historické fotografie ředitel muzea Michal Kotyza.

Michal Kotyza,  foto: Josef Böhm,  archiv ČRo

Výstava dokonce porovnávala práci vorařů z Kanady, Vietnamu, Japonska a Číny.

"Nám se zdá Vltava, že je velká na naše poměry, ale když to srovnáme s Amazonkou, tak jsme miniaturní. Tam jsou ty vory krásně vidět, je jich vedle sebe poskládaných třeba deset a táhne je remorkér po Amazonce."

Výstava českého vorařství se měla stěhovat do Francie, ale vše překazil covid.

Šífy slouží i rekreačním účelům. Například ze Štěchovic u Prahy vyplul po více než půl století devadesátimetrový vor z dřevěných kmenů. Projet na voru se můžete i v muzeu vltavské plavby v Praze. Tady mají 'vorařský playstation' nebo také trenažér voru. Proplout správně řeku je obtížné a většina hráčů ztroskotá.

Expozice vorařství v Muzeu lesnictví a rybníkářství v Jindřichově Hradci,  foto: Lucie Hochmanová,  archiv ČRo