Sidonie Nádherná - insprirace básníků a malířů

Cesty nás dnes zavedou nedaleko od Prahy, kde leží Vrchotovy Janovice se svým malým zámkem. Ten je zajímavý nejen svojí architekturou, ale hlavně svými obyvateli. V jeho zdech totiž žila pozoruhodná žena s překrásným jménem Sidonie Nádherná, můza básníků i malířů.

Název Vrchotovy získaly Janovice v 15. století podle svého nového pána. Nejznámější dějiny zámku se však pojí s rodinou Nádherných z Borutína a především s jejich dcerou Sidonií. Ta okouzlila několik umělců. Na svém sídle jim byla přítelkyní, hostitelkou i můzou a právě v těchto dnech si připomínáme 120. výročí jejího narození. Na zámek jezdil slavný český malíř Max Švabinský, architekt Adolf Loos, kníže Max Lobkowicz a další. Nejčastějšími hosty však byli Karel Kraus a Rainer Maria Rilke. S tím se potkala na návštěvě ve Francii v ateliéru Augusta Rodina a pozvala jej na své sídlo:

Zámek ve Vrchotových Janovicích

"Snad ještě jednou zažiji podobnou chvíli, jako tenkrát v létě, když jste ke mně přicházela v červené pláštěnce po zámeckém mostě ve Vrchotových Janovicích," napsal jí Rilke. Dopisy si vyměňovali až do jeho smrti v roce 1926. "Hledím do naprosté tmy," zapsala si po ní Sidonie. Jak uvedl průvodce Andrej Bažant, zachovalo se několik set Rilkových dopisů, které svědčí o tom, že to byl hluboký vztah.

"Ten vztah asi nikdy nepřesáhl přátelství. Byly tam však jisté náznaky. Sidonie se ptala ve svém deníku, zda Rilka miluje či ne a pak došla k tomu, že je pro ni takovým nejlepším přítelem, ale byl to vztah spíše intelektuální."

Zachoval se její deník?

"Sidoniin deník se zachoval, ale zatím nebyl publikován. Nahlédlo do něj pouze několik badatelů. Zajímavostí je, že deník byl psán většinou v angličtině. Bylo to díky tomu, že Sidonie a její sourozenci měli irskou chůvu, která je mimo jiné také pohřbená tady v parku. Takže sourozenci se mezi sebou bavili v angličtině."

S druhým častým hostem zámku Karlem Krausem pojil Sidonii milenecký vztah. Kraus zde trávil každý rok dlouhé měsíce a to po dobu 20 let. Právě ve Vrchotových Janovicích vznikla část jeho díla. Začal zde psát například protiválečné drama Poslední dnové lidstva. Zdejší prostředí však na něj zapůsobilo tak, že začal psát básně o přírodě. Jeho vztah se Sidonií byl osudový, ale také utajený kvůli rodinným a společenským důvodům.

Zámek ve Vrchotových Janovicích

"Celý vztah byl potom odhalen až po vydání Krausových dopisů Sidonii Nádherné, které byly publikovány začátkem 70. let. Dopisů bylo více než tisíc a z nich se teprve celý ten vztah stal známým. Dopisy Sidonie se bohužel nedochovaly. Mohly být zničeny někde v zámku v 50. letech, kdy většina věcí vzala za své. Je možné, že se ještě někde objeví v nějaké pozůstalosti nebo v archivu, možná v nějaké skrýši."

Už od mládí se Sidonie intenzivně zajímala o literaturu, divadlo a umění. Sepsala i dějiny Vrchotových Janovic, kniha byla vydána v češtině v 90. letech. Sidonie cestovala každý rok po celé Evropě, navštěvovala známé v jejich sídlech, byla i v severní Africe, na Blízkém Východě. Prý také kouřila až sto cigaret denně.

"Byla taková velmi nezávislá a byla to jedna z prvních žen v Čechách, která řídila automobil. Karel Kraus se nikdy řídit nenaučil, takže řídila Sidonie. Jejím hlavním nadáním byla zahradní architektura. Většinu času trávila tady v Janovickém parku a tam pracovala jednak manuálně, jednak navrhovala jeho koncepci a park se stal krásným dokladem spojení kultury s přírodou. Jinak Karel Kraus říkal, že jejím hlavním talentem je umění naslouchat, že bez jejího porozumnění by nikdy nenapsal to, co napsal."

Portrét Sidonie Nádherné od Maxe Švabinského

Sidonie se vdala pouze jednou a to v době, kdy se pohádala s Karlem Krausem. Tehdy si vzala knížete Thuna - Hohensteina, který byl spíše sportovec, pravým opakem jejích intelektuálních přátel. Po půl roce však od něho odešla a vrátila se ke Karlu Krausovi.

Na zámku je i její portrét od Maxe Švabinského. Obraz ve zvláštním rámu, s červeným pozadím a zelenou pohovkou. Na ní zasněná Sidonie. O portrét požádal bratr Sidonie Karel. Švabinský už byl v té době známý malíř a odmítl s tím, že má málo času. Pak však potkal náhodou Sidonii v Praze a vše bylo jinak. Do Janovic jezdil pravidelně a Sidonii portrétoval několikrát.

"Bohužel portéty se většinou nedochovaly, byly ztraceny. Dochovala se jen jedna litografie a portrét, který je vystaven tady na zámku. Byl nalezen teprve před 7 lety na půdě nizozemské ambasády v Praze, kam si Sidonii uložila bednu s věcmi než odjela do Anglie."

Náhrobní kámen Sidonie Nádherné

Právě Anglie se stala jejím posledním útočištěm. Válka totiž převrátila život hraběnky i Vrchotových Janovic naruby. Sidonie ztratila všechny svoje přátele a příbuzné, kteří buď zemřeli nebo emigrovali. Zámek zabrali nacisté a bylo zde vojenské velitelstí a cvičiště vojsk SS. Jak dodal Andrej Bažant, hraběnka žila ve dvou místnostech v nedalekém statku.

"Pak se vrátila ještě po válce koncem roku 1945 a snažila se zámek obnovit, ale v roce 1949 opět odešla. Už byla situace pro ni neudržitelná. Pak žila v Anglii, strávila nějaký čas v Irsku, ale pak v roce 1950 v Londýně zemřela a byla tam pohřbena."

Na hrobě jí do náhrobního kamene vyryli nápis "Kde domov můj, kde vlast má" v češtině i angličtině. Tam, kde se cítila doma, mohly její ostatky spočinout až po padesáti letech, když je v květnu 1999 převezli do zámeckého parku ve Vrchotových Janovicích.