Touha jménem Einodis, muzikál který inspiroval život baronky Sidonie Nádherné

Touha jménem Einodis, foto: Divadlo Ungelt

Komorní muzikál Touha jménem Einodis je inspirován osudem baronky Sidonie Nádherné, múzy básníků a malířů. Nejčastějšími hosty na jejím sídle ve Vrchotových Janovicích byli Karl Kraus a Rainer Marie Rilke.

"Snad ještě jednou zažiji podobnou chvíli, jako tenkrát v létě, když jste ke mně přicházela v červené pláštěnce po zámeckém mostě ve Vrchotových Janovicích," napsal jí Rilke. Dopisy si vyměňovali až do jeho smrti v roce 1926. "Hledím do naprosté tmy," zapsala si po ní Sidonie.

S druhým častým hostem na zámku Karlem Krausem byli milenci. Kraus, novinář, spisovatel a básník, zde trávil každý rok dlouhé měsíce a to po dobu 20 let. Právě ve Vrchotových Janovicích vznikla část jeho díla. Začal zde psát například protiválečné drama Poslední dnové lidstva. Zdejší prostředí však na něj zapůsobilo tak, že začal psát básně o přírodě.

Jeho vztah se Sidonií byl osudový, ale také utajený kvůli rodinným a společenským důvodům. Celý vztah byl potom odhalen až po vydání Krausových dopisů Sidonii Nádherné, které byly publikovány začátkem 70. let. Dopisů bylo více než tisíc.

Sidonii představují Marta Kubišová a Aneta Langerová

Touha jménem Einodis, foto: Divadlo Ungelt
Muzikál byl psán pro Martu Kubišovou a pro Anetu Langerovou, které představují zralou a mladou Sidonii. Rodil se několik let. Hudbu napsal Karel Štolba, text Marta Skarlandtová a režie se ujal Pavel Ondruch.

Marta Skarlandtová přibližuje osud ženy, procházející klíčovými dějinnými zvraty přelomu století. Muzikál je úspěšný i díky Martě Kubišové a jejímu osudu. Muzikál začíná vyhroceným kontrastem budovatelské písně a protestsongu "Nespi, můj Bože", kterým Sidonie vyjadřuje údiv a znechucení nad situací svého postavení a stavu své země.

Karl Kraus
Hlavním dějištěm muzikálu jsou Vrchotovy Janovice, krásné místo vzdálené zhruba hodinu od Prahy. Už od mládí se Sidonie intenzivně zajímala o literaturu, divadlo a umění. Sepsala i dějiny Vrchotových Janovic, kniha byla vydána v češtině v 90. letech.

Sidonie cestovala každý rok po celé Evropě, navštěvovala známé v jejich sídlech, byla i v severní Africe, na Blízkém Východě. Prý také kouřila až sto cigaret denně. Byla také jednou z prvních žen v Čechách, která řídila automobil. Cestu ke vzdělání jí otevřel její starší bratr Johannes. Takový blízký vztah Sidonie nenavázala ani se svým dvojčetem Charliem, který ji podporoval, ale zároveň kritizoval za nestandardní životní styl, stejně jako matka.

Sidonii portrétoval Max Švabinský

Vrchotovy Janovice, foto: ŠJů, CC BY-SA 3.0 Unported
Na zámku ve Vrchotových Janovicích je portrét Sidonie od Maxe Švabinského. Obraz ve zvláštním rámu, s červeným pozadím a zelenou pohovkou. Na ní zasněná Sidonie. O portrét požádal bratr Sidonie Karel. Švabinský už byl v té době známý malíř a odmítl s tím, že má málo času. Pak však potkal náhodou Sidonii v Praze a vše bylo jinak. Do Janovic jezdil pravidelně a Sidonii portrétoval několikrát.

V roce 1913 umírá bratr Johannes, který spáchal sebevraždu a v této době přichází do jejího života Karl Kraus. Sidonie ze vztahu utíkala a pravidelně se do něho vracela. Vdala se pouze jednou a to v době, kdy se pohádala s Karlem Krausem. Tehdy si vzala knížete Thuna - Hohensteina, který byl spíše sportovec, pravým opakem jejích intelektuálních přátel. Po půl roce však od něho odešla a vrátila se ke Karlu Krausovi. Právě Kraus jí dal jméno Einodis, což je otočení jejího jména. Po jeho smrti zůstala Sidonie na svém zámku sama.

Do Vrchotových Janovic se symbolicky vrátila až v roce 1999

V muzikálu zralou Sidonii nacházíme na počátku hry ve Vrchotových Janovicích v roce 1949. Válka totiž převrátila život hraběnky i Vrchotových Janovic naruby. Sidonie ztratila všechny svoje přátele a příbuzné, kteří buď zemřeli, nebo emigrovali. Zámek zabrali nacisté a bylo zde vojenské velitelství a cvičiště vojsk SS. Hraběnka žila ve dvou místnostech v nedalekém statku. V roce 1949 ochází do Anglie. V muzikálu si při sloučení dává si jednu z cigaret, které jí posílal přítel Albert Bloch a v 64 letech vzpomíná na minulost.

Sidonie Nádherná pak žila v Anglii, nějaký čas strávila Irsku, ale v roce 1950 v Londýně zemřela a byla tam pohřbena. Na hrobě jí do náhrobního kamene vyryli nápis "Kde domov můj, kde vlast má" v češtině i angličtině.

Tam, kde se Sidonie Nádherná cítila doma, mohly její ostatky spočinout až po padesáti letech, když je v květnu 1999 převezli do zámeckého parku ve Vrchotových Janovicích.