Slovinci chtějí poznat současné české divadlo
Před několika dny skončil významný slovinský divadelní festival v Mariboru. Jeho letošní ročník byl pro nás o to významnější, že se jeho vedení rozhodlo dát větší prostor pro prezentaci současného českého divadla. Vyšel sborník tří českých her ve slovinském překladu, hostovala zde brněnská Reduta a mladí autoři četli ze své tvorby. Co může taková zahraniční prezentace přinést?
Festival má několik programových sekcí a jednou z nejdůležitějších je samozřejmě soutěž. Letošní hlavní cenu za nejlepší slovinskou inscenaci udělila porota inscenaci Ostrovského Bouře, kterou představilo Městské divadlo z Lublaně ve výrazné moderní úpravě. Další sekcí byla přehlídka současné slovinské tvorby Showcase, mezinárodní část nazvaná Bridges a Focus - tentokrát zaměřený na české divadlo.
V čele festivalu stojí umělecká ředitelka Alja Predan. Když před třemi lety přišla, rozhodla se festival změnit, modernizovat a přilákat mladé publikum, jak sama vysvětlila:
Za českou stranu se na přípravě české účasti podílel Institut umění - Divadelní ústav a konkrétně manažerka zahraničních vztahů Martina Černá:
Problém byl například najít v repertoáru divadel velkou inscenaci nějaké současné české hry. Nakonec do Mariboru odjela brněnská inscenace Europeany napsaná podle eseje Patrika Ouředníka. Přivezl ji osobně režisér Jan Mikulášek.
"Europeana patří v mém rejstříku do té skupiny inscenací, která je založená na kolektivním herectví, kde nejsou zdůrazněny jednotlivé figury, ale spíš jde o celkovou atmosféru a souznění herců, vše se vztahuje k nějakému konkrétnímu tématu, v tomto případě Ouředníkovy dějiny 20. století. Vždycky když se ozve nějaká cizina, tak nám to dodává energii a je to odměna navíc."
Ředitelka Alja Predan říká, že sekce Focus má širší záběr než jenom dovážet inscenace:
"Takže jsme vybrali tři hry, dramatiků Petra Kolečka, Lenky Lagronové a Romana Sikory. Ty byly přeloženy do slovinštiny a publikovány a představeny formou scénických čtení."
"Já hercům děkuji, přečetli to moc pěkně. Slyšel jsem, že se lidé baví...," reaguje Roman Sikora. Na dotaz z publika, zda se hra hrála někde jinde v zahraničí, odpověděl: "Ne, teď se chystá na březen premiéra ve Švýcarsku, v Bernu. Jinak se to četlo v Berlíně a v Paříži. Já jsem na Zpověď masochisty použil takovou svoji osobní inverzi, že jsem to celé převrátil, a to, co mě se na společnosti nelíbí, to pan M. oslavuje a je tím nadšen. A myslím, že to docela funguje."
"Bylo to celé příjemným způsobem - a myslím to v absolutně pozitivním smyslu - studentské, publikum bylo extrémně mladé, tak se všichni hodně smáli. Myslím, že to byla zatím nejvíc komedie, jak jsem tu hru zatím viděl. V Čechách to není v inscenaci taková řachačka, ani to nebylo v jiných čteních, jako třeba teď před měsícem v Bulharsku..."
Podle ředitelky Alji Predan není česká dramatika ve Slovinsku bohužel moc známá:
„Hrála se tu Terezka od Lagronové a myslím, že to byla jediná hra od těchto tří autorů. Jistěže ještě další české hry se tu hrály, ale nebylo jich mnoho".
"Pro mě je nejdůležitější aby se to hrálo a čtení posouvá tu věc k uvedení formou regulérní inscenace. Je to super a i když drtivá většina čtení skončí nakonec tím, že se to v té zemi neuvede, tak jinak než přes čtení se toho dosáhnout nedá. Takže v tomhle bych znovu ocenil práci Martiny Černé a týmu Divadelního ústavu,"říká Petr Kolečko.
Po Kolečkově čtení se ovšem začalo proslýchat, že právě jeho hra Vejce se studentům lublaňské divadelní školy, kteří ze všech tří českých textů četli, natolik zamlouvala, že se ji rozhodli nastudovat.
