Smíchov
V dnešní rubrice nebudeme cestovat daleko. Zůstaneme v Praze na Smíchově, který si letos připomíná sto let svého povýšení na město. Na oslavy tohoto výročí se vypravila Zdeňka Kuchyňová a o Smíchovu se dozvěděla i řadu dalších zajímavostí.
První zmínka o Smíchovu, který je dnes součástí páté městské části, je zřejmě ve Zbraslavské kronice a to v souvislosti s korunovací krále Václava II. na konci 13. století. Jak stojí v knize, mezi vrchem Petřínem a břehem řeky Vltavy na rovině ploché a krásné byl postaven dřevěný palác. A právě v tom se měla odehrát korunovační hostina. Ve 14. století tu pak založil král Jan Lucemburský Kartuziánský klášter, který o sto let později vypálili husité. Archeologové dodnes doufají, že jeho zbytky někde naleznou. A víte, proč se tomuto místu začalo říkat právě Smíchov? To byla i moje otázka pro historičku Jaroslavu Kroupovou.
"Tady ve středověku došlo ke smíchání obyvatelstva a možné další vysvětlení je, že by to mohlo být i od smíchu."
A na Smíchově zřejmě veselo bylo. V 16. a 17. století si tu začali šlechtici a různí měšťané stavět letohrádky a usedlosti. Zajímavá je například barokní Portheimka, kterou postavil pro sebe a svoji rodinu stavitel Kilián Ignác Dientzenhofer. Letohrádek tu měli i Slavatové, na které zůstala na Smíchově památka. Na jednom z náměstí stojí kašna, které byla původně ve slavatovské zahradě. Patrně nejznámější je však usedlost Bertramka, ke které patřily i rozsáhlé vinice. Měla velký počet majitelů, ale proslavila se až v 18. století pobytem Wolfganga Amadea Mozarta.
"Tuto usedlost vlastnil manželský pár - Duškovi - hudební skladatel a jeho manželka operní pěvkyně Josefa Dušková, která byla s Mozartem spřátelena. Tak on se dostal na Bertramku a pobýval tam. Napsaly se o tom romány a vyprávějí se různé skazky, co vše se v době jeho pobytu odehrálo."
Mozart na Bertramce dokončoval svoji operu Don Giovanni. Na Smíchově jsou i další zajímavé vily - například v lokalitě Na hřebenkách. Původně na tomto svahu obráceném k jihu byla vinice a na ní stála barokní kaple. Dnes je to vilová čtvť. Smíchov byl tedy poměrně idylické místo.
"Byly tady zahrady, vinice a dokonce i chmelnice a při Vltavě mlýny. Idylický venkov a zahrady však vzaly za své, když se Smíchov začal budovat jako průmyslové předměstí. Dokonce začal být nazýván stokomínový Manchester, protože tady byl opravdu les komínů. Můžeme to vidět na některých starých fotografiích."
A právě v této době, začátkem 19. století, se Smíchov stal druhým nejstarším pražským předměstím. V roce 1850 byl povýšen na město. Měl sice svoji radnici a samosprávu, ale na úřední doklad čekal až do roku 1903. Letos tedy uplynulo přesně sto let, od povýšení Smíchova na město. A místní to patřičně oslavili. V centru Smíchova hráli staropražští písničkáři, chutné bonbony nabízeli pouliční prodavači a ve stáncích voněly staročeké pokrmy a medovina. Všichni byli oblečeni stejně jako před sto lety. Na improvizované podium pak vystoupil starosta Milan Jančík, aby přečetl dekret od císaře.
Celá oslava se odehrávala v novém centru Smíchova. O této čtvrti dříve lidé příliš lichotivě nemluvili. To se teď mění a Smíchov se stává dalším zajímavým pražským centrem. Fabriky a komíny tu už neuvidíte. Naopak vyrostly nové obchodní komplexy, domy a náměstí. Jedna ze zajímavých staveb teď stojí na křižovatce U Anděla. Ostatně vše v jejím okolí má ve svém názvu slovo Anděl. Například tramvajová zastávka či stanice metra. A to proto, že zde v první polovině 19. století stával dům, který měl ve štítu fresku letícího anděla. Když se stavělo metro, dům byl zbořen, ale freska se zachovala, byla zrestaurována a dnes je umístěna v prosklenné novostavbě, která se jmenuje, jak jinak, než Zlatý anděl. Budovu projektoval francouzský architekt Jean Nouvel. Jak dodala historička Jaroslava Kroupová, také na nároží budovy je obrovská fotografie anděla.
"Je to velice civilní anděl. Je to muž v zimníku a má křídla. Je to jeden herec a on jakoby shlížel dolů z výšky na Prahu. Tam dole jsou siluety různých pražských věží. Velice zajímavé je, že na této budově - nárožní a ještě jedné další, jsou nápisy. Já jsem se pana architekta Nouvela ptala, proč vlastně zvolil tuto výzdobu a on říkal, že ho inspirovala řada pražských domů s různými nápisy a že to nikdo jinde neviděl. Tak se rozhodl použít to na novostavbě. Jsou to citáty z děl různých autorů, kteří buď se v Praze narodili nebo v Praze nějaký čas žili nebo Prahu navštívili. Je to například - Franz Kafka, Rilke, Gustav Meyrink. Většinou v těch nápisech se nějak pojednává o andělích nebo nebeských sférách."
Smíchov to jsou i parky, jeden z nich Sacré Coeur, který patřil ke stejnojmennému klášteru, byl nedávno obnoven a protože je na kopci, je odtud krásný výhled na celou čtvrť. Na Smíchově je i jedna kuriozita, o které ví i málo rodilých Pražanů.
"Je to dřevěný kostelík, převezený sem v roce 1929 z tehdejší Podkarpatské Rusi, kostelík sv. Michala. Když jdete Kinského zahradou, tak najednou se octnete před tímto kostelíkem. Pokud o něm nevíte, jste velice překvapeni. A když už mluvíme o Kinského zahradě, tak tam stojí význačná klasicistní architektura od Jindřicha Kocha, která bohužel byla velice zchátralá, ale už se opravuje, a tam bylo umístěno a opět bude jedno z nejvýznačnějších evropských národopisných muzeí."
Jak dodala historička Jaroslava Kroupová, nedaleko Smíchova pak leží známé Barrandovské skály či chráněná oblast Prokopské údolí. Po zdejších turistických cestách můžete projít desítky kilometrů, aniž byste opustili pátou městskou část.
