Smrt v plamenech našlo v Ploštině 24 lidí. Po rekonstrukci se otevírá památník, který vypálení osady připomíná
Blížil se konec války. 19. duben 1945. Do obce Ploština na Zlínsku přišlo komando SS. Deset usedlostí vypálilo a v plamenech našlo smrt 24 lidí. Po dvou letech se teď slavnostně otevírá obnovený památník, který vypálení pasekářské osady připomíná.
Tzv. pasekáři hospodařili na nepřístupných pozemcích v dřevěných chalupách roztroušených po Vizovických vrších. Platili povinné odvody německým okupantům a navíc živili partyzánské jednotky, které se po Slovenském národním povstání přesunuly na moravsko-slovenské pomezí. Pasekářská osada byla kvůli svému postavení mimo civilizaci ideálním úkrytem pro odboj.
Znovu slyšel svědectví své maminky
Obnovený památník válečné tragédie v Ploštině mohli jako první navštívit obyvatelé okolních obcí. Vlastimil Húšť tak znovu slyšel svědectví své maminky o řádění nacistů z historického záznamu v nové expozici.
"Uhořel tady můj děda a jeho syn, který měl 21 roků a ještě malé dítě."
Většinu vzpomínek zaznamenal jedinečný projekt Paměť národa provozovaný neziskovou organizací Post Bellum. A vzpomínky Boženy Húšťové jsou mezi nimi.
Na Ploštině se ukrývalo kolem 25 partyzánů, další byli v okolních osadách. K jednotce se přidali František Machů a Oldřich Baťa. Jak se později ukázalo, byli vedeni v seznamu důvěrníků zlínského gestapa. Aby svým historkám dodali věrohodnost, tak se nejdřív mezi sebou poprali. „Na Ploštinu přišli samá krev, samá podlitina," vzpomínala Božena Húšťová, které bylo v té době šestnáct let.
Lidé se na své hořící domy dívali z lesa
19. dubna vyrazila do Ploštiny speciální jednotka SS a protipartyzánská jednotka „Josef". Otec Boženy Húšťové František Raška odjel ten den s druhou dcerou do Vizovic k lékaři, což mu zachránilo život. Dům u Rašků zapálili a pokračovali k dalším.
Poté, co v jednom z domů vybuchla skrýš zbraní, nahnali vojáci muže do hořících domů. Některým lidem se podařilo utéct a z lesa se dívali na zkázu Ploštiny. Byla mezi nimi i Božena Húšťová. A mezi mrtvými její bratr.
Život se už do vesnice nevrátil
"Návštěvníci uvidí dobu předválečnou, v další části bude běžný život za války. Pak je tu část věnovaná té hrůzostrašné tragédii. A potom se návštěvník dostane do tzv. prostoru ticha, klidu, kde přemítat o životě a o tom, co viděl," přibližuje epozici ředitel Muzea jihovýchodní Moravy Pavel Hrubec. Ta se slavnostně otevírá v neděli 23. dubna.
Návštěvnické centrum je zapuštěné do svahu a téměř splývá s krajinou. V jeho centrální části visí od stropu svítící kvádry se jmény a fotografiemi obětí. Zaznívají svědectví.
Po válce bylo v Ploštině pro pozůstalé postaveno několik domů, ale každodenní život se sem už nevrátil. Osud Ploštiny stvárnil spisovatel Ladislav Mňačko v autobiografickém románu Smrt si říká Engelchen. Božena Húšťová v 60. letech při natáčení filmu asistovala.
Podle radní za kulturu Zuzany Fišerové z Pirátské strany je památník důležitý pro vzdělávání mladých lidí.
"Myslím si, že ta expozice bude určitě aktuální pro všechny mladé generace, pro děti, protože v současné době vidíme, že válka neskončila, nezmizela z našeho světa, máme ji dokonce v Evropě. Je důležité se o tom bavit a pochopit v jakých souvislostech se to zlo na nás sune."
Ploština nebyla jediná
V Ploštině byl monumentální památník vybudovaný už v roce 1975. Je dílem Šebestiána Zeliny a představuje plameny šlehající k nebi.
Osada Ploština nebyla jediným místem v okolí Vizovic, kde na sklonku války umírali lidé v plamenech. O čtyři dny později byla vypálená osada Prlov, pak Vařákovy Paseky, samoty v kopcích nad Vizovicemi či Juříčkův mlýn. Od 19. dubna do 2. května zemřelo krutou smrtí přes 80 obyvatel pasekářských osad.
